KGBelik

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Po brilantní jedničce, které řešila sílu přátelství a oběti, které je člověk schopen udělat pro lásku, přišla tato fraška. Film začíná celkem slibně, ale po první písni jde vše z kopce. Celým filmem prostupuje na oko bijící komerce a nezájem kohokoliv z účastněných na tom udělat dobrý film. Argument, že se jedná o dětský film a nemá se od něho čekat světoborné dílo neberu jako vůbec validní. Mnoho filmů určených pro děti má hlubší myšlenku a je kvalitně zpracováno. Příběh(pokud se o nějakém můžeme vůbec bavit) je velice plytký. Věci se dějí prostě protože se dějí. Dějové linky nikam nevedou a nebo velmi hloupé. Primární dějová linka je velmi neoriginální a vůbec nevyužívá kouzlo Muppetů. Muppeti jsou v tomto filmu zcela nevyužití. Když jsem rád viděl i hloupého Fozzieho a jeho stupidní vtipy, uvědomil jsem si, že zde je něco opravdu špatně. Camea celebrit jsou úplně zbytečná a jen ukazují na neprofesionalitu scénáristů, kteří místo kvalitního scénáře nas*rou do každé scény známou tvář. O subplotu s Gulagem se mi snad ani psát nechce. Udělat z jednoho z nejtemnějších míst novodobé historie zábavní park, kam dováží noviny psané v rádoby azbuce a vězni zde pořádají soutěž talentů je jedna z nejvíce dehonestujících věcí co jsem za dlouhou dobu viděl. A odporný CGI wannabe Kermit bojující příslušníky Rudé armády je pouhá třešnička na dortu. Jedna hvězdička je pouze za písně, které nebyly tak chytlavé a ani přeložené do češtiny jako v prvním díle.

Tak zde se nedá nic vytknout. David Šulc je teprve začínajícím režisérem, ale z jeho prvotiny Omegaworld už můžeme vidět obdivuhodnou kreativitu. Mnoho tvůrců začíná s opravdu skromnou produkcí a Šulc tomu není výjimkou. Právě omezený rozpočet však tomuto filmu dodává své kouzlo a autor si zde pohrává i s těmi nejmenšími detaily. Mnoho krátkometrážních filmů pracuje s  opravdu jednoduchým příběhem a svět v němž se film odehrává je často poněkud vágní. Po zhlédnutí Omegaworldu bude chtít více z tohoto dalo by se říci až kouzelného světa a více poznat magické postavy jenž ho obývají. Samotná hlavní postava důmyslně a nenásilně  apeluje na dnešní mládež. Film slouží jakožto takové zrcadlo dnešní konzumní společnosti, která více lpí na materiálních statcích nežli na světě okolo nás. Je zde vidět, že autor dal do tohoto filmu své srdce, protože vše co ve filmu můžeme vidět má skrytý význam. Kupříkladu i plakát na zdi, či budova v úplném vzadu scény je důležitá pro samotnou myšlenku filmu. Snímek je určen pro vnímavé diváky, ale i běžný divák si zde najde to své. Pokud chcete po dlouhém dni přijít z práce a pustit si film na odreagování, zatímco vaše žena připravuje večeři (zas ji připálí ta svině) -Omegaworld. Pokud chcete pochybovat o vaší samotné existenci- Omegaworld. Omegaworld je film pro všechny. Od lidí pro lidi. Jediné co by se dalo filmu vytknout je málo využití postavy Prď-mana v podání brilantního Vojtěcha Devátého. To je jediné smítko na jinak dokonalém uměleckém díle jímž je Omegaworld. Omegaworld- film co má duši.

Bravo, bravo a ještě jednou bravo. Režisérova kreativita snad nejde slovy popsat. Většina sci-fi filmů je na jedno brdo. Záchranu galaxie, přemožení temného pána a následný happy ending je již ohranou písničkou.  Proto vidím svěží pohled Vojtěcha Devátého na tento žánr plný klišé zcela osvěžující. U mnoha amatérských filmů je zcela očividné, že se jedná pouze o amatérské počiny s velkým A. Zde se jedná o pravý opak. Autor zde používá na první pohled jednoduchou, či dalo by se říct ošklivou animaci. Běžnému divákovi by tento faktor mohl indikovat neprofesionalitu, je tomu však právě naopak. Autor zde využívá samotnou animaci jakožto kritiku moderním sci-fi filmům, které jsou více než na příběhu a propracovaných postavách postavené více na počítačové efekty. Příběh je zde jednoduchý, ale má svou krásu. Do dvou minut je zde vměstnáno mnohem více nežli v některých dvou a více hodinových filmech. Samotné postavy jsou hybatelé dějem. Vidíme jejich činy a pozornému divákovi neuniknou ani jejich nejniternější pocity. Humor je zde dalo by se řicí Cimrmanovský. Kávová odyssea nenadchne  jen pouze jako úsměvná jednohubka, ale i jako film na zamyšlení. PS: ve filmu nejsou černý big up