Viimeinen päiväkirjan merkintä (16)
Z mého snového deníku VI
Sen o posmrtných setkáních
(v noci z 13. na 14. června 2024)
Letím tunelem plným světla a hned od začátku si uvědomuji, že se mi to jen zdá a že mi mé nevědomí servíruje moodyovskou vizi postmortality. Pak se ocitnu v až kýčovitě krásné krajině, kde se koná nějaký piknik. Vidím stoly s občerstvením i soudek, z nějž někdo čepuje pivo. V popředí čeká uvítací výbor. Vpravo moji rodiče, vlevo pár mých kamarádů, uprostřed houf mých milenek. Nejdřív se pozdravím s rodiči a při té příležitosti jim poděkuji za to, jak se o mě dobře starali. Pak zamávám na kamarády, načež spěchám k holkám. Vidím Jitku, jak se baví s Janou H. Obě ženy se nikdy v životě nepotkaly, ale zřejmě se už stihly seznámit a zdají se být v dobrém rozmaru.
Nejdřív oslovím Janu a zeptám se: „Kde je ten tvůj Ježíš Kristus, co jsi v něj věřila?“ Jana se zasměje: „Nemontuj se do Ježíše, panteisto, nebo přijde a nakope ti zadek.“ Žasnu, odkud Jana zná slovo panteista a jaký si v záhrobí osvojila jadrný způsob vyjadřování. Prozatím však v debatě nepokračuji, jistě bude dost času všechno probrat později, a dám se do řeči s Jitkou. Zajímá mě, jestli to v záhrobí takhle vypadá pořád. Že by to byl jakýsi nekonečný mejdan? Jitka odvětí, že po oslavě mě čeká rozhovor s Bohem a poté plánování mé další inkarnace. Já na to, že na setkání a Bohem se moc těším, protože u něj hodlám uplatnit četné reklamace, ale zatím to asi nebude možné, neboť ještě žiji a tohle je jenom sen.
„Mýlíš se,“ dí, Jitka, „ve skutečnosti jsi zemřel v roce 2021 na kousnutí slunéčkem sedmitečným. Je o tom zmínka i ve slovníku českých spisovatelů, takže to musí být pravda. Jenže jako okultista ses dokázal vyhnout tzv. druhé smrti a tvá duše je stále spojená s tvým astrálním tělem. Odtud pramení tvoje iluze života.“ „Ale kdepak,“ oponuji. „Normálně žiji, pobírám důchod, v současnosti naháním maďarské nakladatelství, které pirátsky vydalo jednu moji knihu v maďarském překladu, a kromě toho píši recenze filmů na stránky ČSFD.“ „No to píšeš,“ souhlasí Jitka, „ale podobným způsobem jako dřív někteří duchové psali prostřednictvím spiritistické tabulky.“ Říkám, že se uvidí, jak to všechno vlastně je. Buď se z toho snu probudím nebo ne, a pokud ne, tak o žádnou další inkarnaci nestojím a rád bych strávil věčnost tady. Když jsou po ruce ženské a pivo, dá se v pohodě vydržet i věčnost.