odpadlik123

Ale kdyby byl ještě potřeba, bude tady:

 

"Pozor, nacházíte se na profilu stoprocentně zapřisáhlého špageťáka.

Při sebemenších pochybnostech či odporu k těstovinám opustit!

Přesto pokračujete? Jak chcete...

 

Kdo jsem? Nu, co je komu vlastně do toho?

 

Na ČSFD jsem se přihlásila z jednoduchého důvodu: Zvednout hodnocení mým oblíbeným dílkům.

A když už jsem tady, podělím se světem o své názory, ať se mu to líbí, nebo ne...

 

Co se týče filmů, pochopitelně mi kinematografie není lhostejná. Čím je však dílo novější, tím se k němu blížím s většími pochybami -

a často plně oprávněnými.

Dnešním tvůrcům by moc pomohlo pochopit, že:

točením toho starého, ovšem ponovu (stále vzrůstající remaky a ano, Tarantina považuji za nejhorší zhoubu lidstva)
něčeho nového s ideou, že čím to bude vtipnější (v současnosti mi z humoru v televizi skutečně vstávají vlasy na hlavě), tím lépe ("romantické komedie"a TV seriály veskrze všechny)
či něčeho naopak zcela depresivního, nepochopitelného a nejlépe i hnusného
se moc daleko nedostanou.

 

Jsem typ diváka, jenž se cca od osmdesátých let příliš neorientuje, od devadesátých je pak ve veškeré kinematografii dočista ztracen, o té dnešní nemluvě, ve světově nejuznávanějších a nejzprofanovanějších dílech má ohromné mezery, zkrátka s většinou dnešních diváků se moc neshodne. Za pravé klenoty holt uznávám jiné hodnoty, než nekonečné počítačové triky a šílenosti dnešní doby.

 

Mými nejoblíbenějšími léty jsou pak zlatá padesátá anglických děl (nikdo, snad krom nás, neuměl točit tak dobré komedie a černé

jen Angličani), zlatá šedesátá a sedmdesátá děl českých (stejně jsme my Češi ale šikovnej národ), zlaté období Hitchcockovy tvorby, zlaté kousky filmů noir, neopomeňme věčné Monty-Pythony a jejich rozlítaný cirkus. It's...!

A předně preferuji mé milované období šedesátých až sedmdesátých let italského spaghetti westernu.

A v poslední době úspěšně chytám žlutou barvu s žánrem giallo...

 

A pochopitelně fanoušek i všech ostatních světlých chvilek tvůrců po celém světě všech časových období.

No, tak jsme si zafilozofovali, a teď něco úplně jiného...

 

E-mail - nestačí-li místní pošta, k dispozici je e-mail odpadlik321@seznam.cz. Z důvodů opakovaných problémů se Seznamovým mailem, zvláště v zahraničním měřítku, mě chytnete rovněž na g-mailu odpadlik321@gmail.com, který momentálně upřednostňuji. Teda jinými slovy, (pokud pisatel píše odjinud, než taktéž ze Seznamového mailu...) věřím, že tam mi všechno dojde. Na ten první už mi několikrát nedorazilo nic, ač mělo...

 

Bazar obsahuje kousky, po kterých jdu už delší dobu, avšak marně. Jakýkoliv minimální i pirátský odkaz, kde by se tyto klenoty daly najít, velice potěší a ráda se revanžuji. Filmy měním ráda a kdykoliv.

Z čehož automaticky vyplývá...

 

Filmotéka - už léta si ji nevedu, to co tam mám, to opravdu mám, ale mám i jiné věci, tedy většinu, kterou tam nemám. Pokud máte o něco zájem, nejlépe se mě zeptat. Co vím, zodpovím.

Svědomitě a s nadšením sbírám nejrůznější nejen obrazově vytříbený mainstream, ale rovněž zapomenuté klenoty. Žel jsou tu stránky jich plné a snad navždy mi zapovězené -

 

Cinemageddon - Jo, přátelé, je to možná kapku neomalené, ale stručně: Pokud jste na CG, pokud vlastníte přebytek pozvánek a pokud se mě tam nebojíte pozvat, budu strašně vděčná a vyměním za cokoliv, co budete chtít. Jo, já vím, že kdo tam je, ten má všechno, ale třeba bych něco vyhrabala...

 

- Jsem typ diváka, jenž je ochoten dát i obecně neznámému, třebas zcela praštěnému kousku, který ho ale dobře pobavil, o moc vyšší hodnocení, než uznávaným vážným věcem. Je třeba říci ke věci westernů i dalších věcí mé drahé Itálie, že k obecně nejuznávanějším fazolovým komediím pana Barboniho necítím náklonnost, přistupuji s despektem a jejich vulgární fyzický humor a zcestnou "humanitu" vážně nesnáším. Můj odpor ke frajerům trvá od dob pohádek pro děti a zajisté i do budoucna. Doufám. Nezlobte se, prosím, za to na mě.
- Žádné své top žebříčky neřadím podle pořadí oblíbenosti - mezi něčím se zkrátka nedá vybrat to lepší :)
- Filmům, v nichž hrají mí oblíbenci, nemístně naddržuji! Ale tak�� si to zaslouží.

Můj poznatek: někdy mám takový nejasný dojem, že se mezi některými uživateli čsfd za hvězdičky snad platí. Já se zaměřuji pouze na to, zda mne film 1) dokonale neotrávil a neunudil, 2) neskutečně neurazil a nenaštval, 3) osobně se mne nedotkl. (čemuž všemu ideálně vyhovuje značné množství americké produkce a jejich neotřesitelná ideologie) To jsou patrně jediné ukazatele, při nichž jsem ochotna zajít s hodnocením italských snímků pod tři hvězdičky.

 

Neb mám ráda Itálii a nepovažuji ji za guilty pleasure.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

V této chvíli mám za sebou: 256 špaget :)

 

Pravda, ne všechny byly tím nejlepším, co žánr kdy nabízel, některé, uznávám, se staly doslova nejhoršími úlety, mnohé ovšem nabídly zcela neočekávaná příjemná překvapení

 

 

"Nějak se to tu moc nehýbe, mám až dojem. No jo, poslední zápisek ze září. Pravdou je, že dvoustovku špaget už mám úspěšně za sebou a hnedle jsme načali další, poznala jsem další žánry, další filmy, lidi, další pozoruhodnosti... jenom přispívat sem mě nějak omrzelo. Zda dočasně či trvale... jak se to vezme. Hvězdičky jsou nedostačujícím hodnotícím nástrojem, do komentářů se mi nechce, a když vidím tu svobodu slova kolem... Jo, stahujou se mračna. - Ty se furt stahujou.

Když vidím nejen tu svobodu slova, ale celkově změny ve společnosti... a jsou to změny obrovské, rychlé, a přece poměrně nenápadné... až nabývám takového pocitu, že jedinou zbraní zůstává papír a brk, respektive klávesnice. Přestávám mít pocit nutnosti komentovat pěti větami každý film, naopak ryju čím dál tím hlouběji. Co mi z toho vzniká, tím jsem si pobouřila nejednoho (patrně dva) návštěvníka svého zdánlivě neaktuálního skoro-blogu. Ty moje hystericky podážděné výtvory, ty moje stoprocentně subjektivně zabarvené recenze, ty moje výtahy zjevně nepodstatných úkazů, jo, ty všechny nejsou ničím jiným, než reakcí na tu hrůzu, co vidím kolem... a která pěkně navazuje na hrůzu, kterou lecky odhaluji ve filmech, kdysi ještě mnohdy kriticky nahlíženou, žel dnes obdivovanou a celosvětově propagovanou.

Pane Bože, lidi, jedno kdo, nevztahujte si všechno osobně, neberte moje názory jako výpady proti vašemu egu, vždyť vším tím chci jenom vyjádřit svoje znepokojení, jak se mi měníte před očima! A vězte, že mne to mrzí, protože i tady, na ČSFD, to bývalo kdysi jiné. Demokratičtější. Přátelštější. A tolerantnější. A dnes... Dnes to, bohužel, všechno vidím. Nevšímat si toho, bylo by to o mnoho veselejší. Jenže to nejde. Nejde to v reálu, nejde to ani u filmů. Člověk se jen musel zbavit svého, ač nechtěného, nechutně nadřazeného postoje vůči neuznávaným filmům a tvůrcům. Nafackovat bych si měla za některé z těch starých komentů... a za některé z těch starých nadřazených či naopak podlízavých  keců. Ale co si tu plácám játra.

Navštěvník snad tedy pochopí... a jestli nepochopí, tak mu to říkám jasně, že neplyne to vše jen z mého těžkého životního období, ale z toho, co se děje kolem. I proto nemám chuť, ač minulé září jsem to tu plánovala, dopsat komenty z deníčku a mít čistý stůl. Mnohem radši si všechno jednou pustím znova a přehodnotím. Ono mít čistý stůl je fajn. Ale nemáte na něm pak nic. A hledáte marně.

Takže tolik dnes, 6. 6. 2016 , kdo ví, kdy se sem zase podívám. Jenže z důvodů určité nostalgie to tady nebalím, kdepak. A taky z takového neurčitého pocitu, že přece máte možnost do něčeho aspoň zasáhnout, dokud tu jste. Je to iluze. Ale hezká iluze. Tak aspoň ty profilové fotky dodávat tvůrcům, že jo. Pokud vám to projednou adminové povolí..."
 
Gemmova zločinecká kariéra - Spaghetti western tribute
(aneb můj nejúspěšnější filmový počin - nic jiného jsem zatím nenatočila)
Trailer 1. část 2. část 3. část 4. část 5. část 6. část 7. část 8. část
 A něco další tvorby typu Silence o Vánocích, Filuta Ramon či Riccardo P

 

 Obsáhlá historie poslední doby k nalezení v deníčku..."