Deník milovníka filmů: července 2013

středa 31. července 2013

Smrtonosná past: Opět v akci (2013) - 30 %

Smrtonosná past: Opět v akci (A Good Day to Die Hard, 2013)

A teď i k tomu nepříliš povedenému akčnímu filmu. Tím je, bohužel, pátý díl legendárního filmu "Smrtonosná past". Bohužel proto, že tuhle sérii jsem měl vždycky rád. Ale nedá se svítit. Špatný režisér a špatný scénář promění i dobrou sérii ve zmar. V čem je problém? No, vlastně tak asi ve všem. Od začátku do konce to nefunguje, a to bohužel i ze strany hereckého obsazení. Těch bohužel je tu nějak moc, ale nedá se nic dělat. "Smrtonosná past: Opět v akci" je jednoduše film, který se veze na úspěchu akčních filmů poslední doby, ale kašle na všechno, prostě jen vycucává slávu Johna McClana.

Film zavádí Johna do Moskvy, kde, jak nám několikrát zopakuje, až zní jako porouchaný kolovrátek, chce strávit svou dovolenou, ale hlavně najít svého syna Jacka, s nímž nemá právě nejlepší vztah. A bum, hned první pořádná pecka do divákova břicha. Ano, celý film samozřejmě půjde o to, že se dva odcizení lidé v akci opět stanou synem a otcem. Tohle je hodně protivné klišé, které už prostě nefunguje, navíc Johnův syn je v podání Jaie Courtneyo víc než protivný. A to měl být parťák k Willisovi, o což se tvůrci hodně snažili. Scénář mu dává stejné hlášky, stejné postoje, podobně i hraje. Nebo se spíš snaží hrát. Jenže charisma Bruce Willise prostě nemá.

Jack pracuje na tajné akci v Moskvě, ke které se John také nachomýtne, protože si chce se synem promluvit. Jenže samozřejmě, že o nějaké mluvení jen tak nepůjde, ti dva se musí až po kotníky nořit v krvi a kulkách. Anebo alespoň předvádět nějakou vytříbenou akci. Jenže i po téhle stránce snímek selhává a nepřináší nám nic skvělého, nic giganticky výbušného, prostě jen jednu obyčejnou akci, kterou jsme, měl jsem ten pocit, viděli už snad stokrát.

S postavami si vztah nevytvoříte, a co si budeme povídat, i ten John McClane je trochu okoukaný. Scénáristé mu navíc do pusy strkaly dohromady tak tři různé věty v naději, že to po celou hodinu a půl bude pořád vtipné. Není. Humoru je zde strašně málo, i když chtěli tvůrci sázet na úspěch "Expendables" a vsadili na konfrontaci mládí a stáří. Kdyby jel John do Moskvy za bráchou v podání Jasona Stathama, pravda, asi by to dopadlo výrazně lépe. Takhle se musíme spokojit jen s tím, že sledujeme stárnoucí akční hvězdu, která se nám snaží říct, že už je stará, ale pořád válí. Jenže už neválí tolik, aby to pořád bavilo. Je to vyčpělé, nudné, zbytečně se to snaží ohromit zápletkou, ač vlastně není jak. Charakterově jsou vybráni herci, u nichž je celkem jasné, kdo bude klaďas a kdo bude potřebovat nakopat prdel. Trochu ztráta času, i když komerčně to až takový propadák nebyl.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět žánrovou vyčpělost.

Hodnocení: 30 % za to, že podobné filmy si Bruce nezaslouží

500 dní se Summer (2009) - 90 %

500 dní se Summer ((500) Days of Summer, 2009)

Romantické filmy, s těmi je to hodně těžké. Vytvořila se pro ně šablona, kterou autoři rádi sledují, protože je pro ně neskutečně pohodlná a hlavně moc dobře ví, že bude úspěšná. Ženy sem tam mají potřebu se podívat na nějakou romantiku, stejně jako má sem tam muž potřebu se podívat na nějakou akčárnu. Oba dva žánry jsou šablonovité a ještě dnes zde budu mít recenzi na jeden celkem špatný akční film, a to i takový, který stál na celkem dobrých základech. Jsem rád, když se sem tam objeví film, který dokáže vystoupit ze šablony a naprosto změní žánr, nebo alespoň předvede něco, co je nezažité, nové, neokoukané. A přesně tohle je "500 dní se Summer". Romantika, která není romantikou, ale hlavně je silným snímkem, který ve vás něco zanechá.

Po Marca Webba i pro oba scénáristy byl tenhle film celovečerní prvotinou. Prvotinou svěží a novátorskou. Webbovi nakonec tenhle film vynesl možnost režírovat takový spektákl, jakým byl "The Amazing Spider-Man". Nevím sice přesně proč, ale je pravda, že vztahu Petera Parkera a Gwen Stacy dal celkem příjemné rozpoložení. Marc Webb ale rozhodně není specialista na romantiku, protože "500 dní se Summer" je přece jen trochu jinak romantický film. Anglický název je hezky dvojsmyslný, z české verze se to bohužel vytratilo, ale to nic nemění na tom, že se jedná o krásný film.

Jopseph Gordon-Levitt je celkem normální kluk Tom, který pracuje ve společnosti vyrábějící pohlednice a přání. Je to podle všeho naplňující práce, ale skutečně zajímavou se stane ve chvíli, kdy do firmy nastoupí krásná a jiná Summer. Zooey Deschanel v další krásné roli, kde hraje holku, která je prostě jiná, není to šablona, a to je na ní nejhezčí, Jestli se vám líbila ve snímku "Yes Man", tady se vám bude líbit ještě víc, protože to, jak hraje, to, co jí vytvořili scénáristé, to je prostě unikátní a ona to zvládla na jedničku. S Josephem Gordonem-Levittem jsou naprosto dokonalá dvojka, a to jak v dobrém, tak i zlém, tedy myslím ve šťastnějších i těžších chvílích jejich vztahu.

Film, ne vždy chronologicky, vypráví o tom, jak Summer zasáhla do Tomova života. Jakmile ji uviděl, nebo velmi brzy potom, ji zkusil dostat. Prostě se mu líbila. A on jí taky. Jen ona k němu měla trochu zvláštní vztah, který pro něj byl těžko pochopitelný. Jak ji asi označit? Summer byla nezávislá, výstřední, jako kdyby sama odmítala schémata, do nichž se lidé ve vztazích utíkají. Tom je z těch, kteří mají rádi vztahové šablony, a tak pro něj není vztah se Summer jednoduchý, jenže ji bezmezně miluje.

"500 dní se Summer" je skvělým filmem, který zajímavou, zábavnou, dojemnou i tragickou formou ukazuje, jak je láska krásná a komplikovaná. Nevíme sami, co to je láska, neumíme ji definovat, ale když se na tenhle film budete dívat, možná z ní pochopíte něco víc, než jste doposud věděli. Anebo vás snímek jen dostane tím, jak je jiný, jak je neortodoxní a popkulturní. I tohle k našemu světu dnes patří. Citace jiných děl. A nakonec si ještě uvědomíte, že možná léto není tím nejhezčím ročním obdobím, nakonec je jím možná podzim.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte rádi romance, ale silné příběhy.

Hodnocení: 90 % za jednu z nejlepší (ne)romancí, jaké kdy byly natočeny

pondělí 29. července 2013

42 (2013) - 90 %

42 (2013)

Baseball není zrovna hra, která by se v České republice těšila velkému zájmu. Je to dáno tím, že ta tradice je zde poměrně malá. Je to americký sport a tam se mu prostě daří. Já sám jsem baseball hrál jen několikrát, rekreačně, ale stejně k němu mám celkem pozitivní vztah. Je to jednoduše dáno tím, že se k nám baseball dostává díky americkým filmům. Nejlepší na tom ale je, že ty filmy jsou většinou poměrně dobré. Neplatí de pravidlo jako u boxu - v podstatě každý boxerský film, který uvidíte, je film skvělý. V baseballu je něco podobného, jen těch výjimek tu bude více. Baseball je národní americký sport, má dlouhou tradici, a tak se zde psaly příběhy, které jsou schopné vás vzít za srdce. Příběh Jackieho Robinsona je jedním z nich.

Snímek "Moneyball", který je tematicky stejný - zaměřuje se na baseball - vyprávěl o outsiderech, jimž nikdo nevěřil. Snímek "42" je na tom stejně. Jenže to není o systému, který dokázal vypočítat potenciál hráče, kterého jiné kluby nechtěly, ale je to o tom, že ve 40. letech svět baseballu (a nejen tenhle svět) nepřál hráčům černé pleti. O 80. let 19. století měli černoši svou vlastní ligu, která byla prozaicky nazvána "Negro League". Tam si mohli hrát, jak chtěli, ale že by se nějaký černoch opovážil hrát v MLB? Ne, to možné nebylo, ta byla otevřena pouze bílým. Čistota sportu ve své pokroucené rasově segregační podobě. Hráč s číslem 42 na zádech a se jménem Robinson to měl změnit. Měl se stát prvním černochem, který bude hrát nejvyšší americkou baseballovou ligu - MLB.

Jackie Robinson byl hvězdou své doby a dnes je doslova legendou. Dres s číslem 42 nenosí jiný hráč, pouze v den, kdy se teto skvělý baseballista připomíná. On nebyl nejlepším baseballistou všech dob, ale rozhodně se neproslavil jen proto, že byl prvním černým baseballistou. Podílel se na úspěchu Brooklyn Dodgers a jednou s nimi vyhrál i Světovou sérii. Tohle svědčí o tom, že dobrým baseballistou byl, ale skutečně se zasloužil i o to, aby bylo v MLB více černochů. Dnes je to již celkem normální. Ale nesmí se zapomínat ani na manažera Branche Rickeyho, který Robinsonovi věřil a do Dodgers ho prosadil. Stáli proti němu všichni, ale on se nebál. Obě dvě postavy jsou velmi silné, o to více pak díky svým představitelům. Jackieho si zahrál méně známý Chadwick Boseman, který se zatím profiloval hlavně v televizi, ale tentokrát ukázal, že má i na vyšší ligu. Harrison Ford v roli manažera Rickeyho udělá skvělý dojem a ukáže, že umí charakterní role, jen tahle není až tak skvěle napsána, aby za ní měl sklízet i oscarové ovace.

Scénáře a režie se ujal celkem oceňovaný Brian Helgeland, který je známý hlavně jako scénárista - snímky "L. A. - Přísně tajné", "Muž v ohni" nebo z poslední doby třeba "Zelená zóna". Režisérsky je film zvládnutý, i když máte pocit, že ty emoce, které se snaží vyvolat, jsou až příliš okaté. Většinou to ale sedí a je nám prezentován životopis člověka, který dokázal, vlastně jen tím, že chtěl hrát, změnit moderní podobu baseballu. Nebylo to pro něj ani pro Rickeyho jednoduché, ale nakonec se jim podařilo udělat z baseballu sport pro všechny. Na tomhle snímku je krásně vidět, jak pokrytecká Amerika je. Země svobody, země, kde si každý může žít svůj sen. Jen ještě před padesáti lety ten někdo nesměl být černý. A co teprve před sedmdesáti lety... "42" se neubrání srovnání s "Moneyball" a vychází z toho trochu hůře, protože "Moneyball" je přece jen nepatetický. "42" zase příjemně koření jemný humor. Výborný film, až překvapivě dobrý.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět životopisný film o baseballu a rasismu.

Hodnocení: 90 % za další silný baseballový příběh - nezáleží na tom, kdo hraje, ten míč je pořád stejně velký

pátek 26. července 2013

3 Geezers! (2013) - 10 %

3 Geezers! (2013)

Komedie jsou vždy oblíbeným žánrem, ale většinou je zaměřeno na mladé lidi. Tvůrci snímku "3 Geezers!" se rozhodli, že půjdou jinou cestou a ukážou nám, jaká je to sranda být starý. Sami ale asi nepochopili, co to přesně znamená vytvořit komedii se seniory. Protože to co z nich udělali, to je skutečně pitomá karikatura. Místo toho, aby využili stáří pro vtipné situace a případně i dramatický příběh, jako se to povedlo se snímkem "Báječný hotel Marigold", radši se rozhodli, že vtipní budou tak, že ze starých zkusí udělat mladé. Babičky se budou pohybovat jako sexy tanečnice, budou nosit bikiny a bude to strašná sranda. A stejně tak i pánové. Ti zase budou patnáctiletými nadrženci, co se nejradši baví o sexu a stejně ho nemají. Že bychom se ve stáří skutečně stávali znovu mladými?

Každý film by měl mít příběh, alespoň pokud to není snímek artový, který záměrně příběh opomíjí. "3 Geezers!" rozhodně není artový snímek, a tak by nějaký ten příběh měl mít. Takže, o co vlastně jde. J Kimball je herec (ztvárnil ho J. K. Simmons), který se připravuje na novou roli. Má hrát starého muže (mimochodem odsud i název, geezer se dá přeložit jako "páprda", nebo krásné české "starý paprika"), a tak se, jako herec, který se chce co nejvíce přiblížit realitě, stává jedním ze seniorů, kteří žijí v domově důchodců, nebo podobném ústavu. Kimball zjišťuje, že měl trochu jinou představu o tom, co to vlastně stáří je.

Kimball je terčem vtípků, ale postupně zjišťuje, že to vlastně není tak strašné být starý. Divák zjišťuje, že staré dámy rády poznávají nové věci, především v sexuální oblasti. Chtějí si na stará kolena vyzkoušet všechno možné. No, podle toho, co chtějí zkoušet, tak ta kolena zas tak stará nejsou. Kdyby se snímek vydal cestou nějakého normálního a ne stupidního humoru, snímek by i mohl být zajímavou sondou, ale takhle je to jen přiblbá komedie, která chce ukázat, že i staříci mohou být pořádně ujetí. Myslím, že herci si to docela užívali a je hezké seniory vidět tak uvolněné, kdy si ze sebe dělají srandu, ale na druhou stranu to pro diváka není až taková sranda. Scéna na modelářském kroužku je třeba vtipná, ale takových je ve filmu málo.

To, že se podařilo přemluvit několik známých herců, aby se ve filmu objevily, mezi nimi zmiňovaný Simmons, ale také Tim Allen, Scott Caan nebo Randy Couture, to svědčí spíše o tom, že získat zajímavého herce je o penězích a o vyjednávání, nikoli o skutečných kvalitách filmu. Film obsahuje všechny typy stupidního humoru, včetně prdění a zvracení. Fekální humor už je prostě přes čáru. Jak říkám, pro staříky je to cesta, jak si trochu povyrazit, myslím pro ty, co ve snímku hráli, ale tohle by si měli pouštět na srazech, protože to je hlavně pro ně a ne pro jiné lidi, Není to zábava a tvůrci nemají moc soudnost ani smysl pro humor. Nebo aspoň smysl pro dobrý humor. Nepomáhá ani ruční kamera, která chce naznačit, že to je moderní kousek. Ano, měl by se asi šířit volně na YouTube. Špatný film, který se snaží o nesmyslné poselství. K pláči.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak může vypadat váš důchod.

Hodnocení: 10 % za odvahu staříků

Madlax (seriál, 2004) - 70 %

Madlax (2004)

Anime nemá smysl považovat za žánr animovaného filmu. Je to jednoduše animovaný film na japonský způsob, což s sebou nese i určitá specifika. Definovat žánry v rámci anime je celkem komplikované. Když se podíváte na "Madlax", je to dokonalý případ multižánrovosti japonské animované tvorby. I když má seriál pouze 26 dílů, podařilo se Japoncům rozehrát zajímavou šou, kde je tolik žánrů, které spolu normálně nesouvisejí, až vám budou oči přecházet. Přesto ta kombinace funguje naprosto skvěle. Režisérem je Kōichi Mashimo, který toho ve svých více jak šedesáti letech již dokázal celkem dost, a tak světu představil i zajímavý seriál, který má mnoho rozměrů.

Tak se na ty jednotlivé žánry pojďme podívat. Tak v první řadě je to válečné drama, protože polovina příběhu se odehrává v zemi nazvané Gazth-Sonika, kde v podstatě neustále zuří válka a vládne zde armáda. V téhle zemi žije Madlax, což je dívka s téměř nadpřirozenými schopnostmi. Dostáváme tedy v podstatě i superhrdinský prvek, rozhodně prvek akční až fantastický. Samozřejmě, že je "Madlax" také zaměřeno na bojová umění, ale to už je tak nějak normální. Tady však ještě nekončíme. "Madlax" není tak žánrově vyhrazené. Nesmíme zapomenout na druhou hlavní postavu, kterou je dívka Margaret. Ta žije mimo Gazth-Soniku, v Nafrece. Tady se odehrává téměř kostýmní drama. Je to úplně jiný svět, téměř šlechtický, který má trochu jiná pravidla. Oba světy jsou v kontrastu. Ani to ještě není všechno.

Margaret a Madlax jsou naprosto odlišné postavy, jejichž osudy nejsou z počátku vůbec propojené. To se samozřejmě postupně mění. Nepropojuje je dramatická zápletka, spojená například s válkou, aloe do děje se dostává nový prvek, kterým je mysticismus. "Madlax" je tak vlastně moderním pojetím bájí, tedy v takovém stylu, v jakém by dnes mohly vznikat. Je to originální, je to nové, je to propojení závažných společenských témat s méně závažnými, fantaskními prvky. Japonci ale mají jednoduše obrovský dar. Oni si mohou dovolit kombinovat žánry takovým způsobem, jak si to například Američané dovolit nemohou. A pokud, tak z toho vyjde zběsilost jako "Kovbojové a vetřelci".

"Madlax" je zvláštním seriálem, který si najde své diváky, ale stejně tak zde budou tací, jež budou odrazeni. Seriál bezpochyby své kvality má, přesto se vám může stát, že vám prostě nesedne. Poměrně dlouho se čeká na to, než se dvě hlavní linie propojí, místy je seriál celkem statický, stejně má však co nabídnout. Zejména pak vizuálně, kdy každé prostředí je specifické a vytvořeno velmi dobře, velmi uvěřitelně. Co do brutality, tak rozhodně to není "Elfen Lied", ale zároveň je to více akční a tajemnější. A co Japonci také umí, to jsou soundtracky k jejich seriálům.

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál, kde budete v napětí od začátku a dokonce, navíc v podobě anime.

Hodnocení: 70 % za to, že se mi to líbilo, ale vlastně nevím proč

čtvrtek 25. července 2013

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (2009) - 20 %

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (American Pie Presents: The Book of Love, 2009)

Tak konečně se mi podařilo dorazit i čtvrtý film s přídomkem - nebo předdomkem? - "American Pie Presents". No, a musím říct, že jsem rád, že to mám za sebou. A vzhledem k tomu, že se rovnou přiznám, že mě tenhle film vůbec nebavil. Tak tentokrát to bude jen stručně v několika krátkých dojmech:

Je naprosto jedno, jaký debil jste, stejně budete spát s tou nejhezčí holkou, co je na škole. Protože ve skutečném životě to tak prostě chodí.

Song "Laid" od Jamese je prostě peckou, která k "Prcičkám" patří. Má to v sobě něco, kromě textu, co dodává těmhle filmům, i těm superblbým prostě skvělý náboj.

I když vypadáte jako medvěd bez srsti, co právě nabral na zimní spánek, můžete být v pohodě, protože vaše postelové schopnosti jsou neskutečné a svou vyvolenou roztleskávačku uspokojíte tak, jako by to nikdo jiný nedokázal.

I když je postava prase nebo naprostá blbka, stejně se v závěru ukážou jako velmi charakterní lidé. Tohle je tak směšné, že by jeden brečel. Proč vytvářet postavy, jde přece jen o scénář a v závěru musí být všechno v pohodě.

Celou dobu to vypadá, že hlavní hrdinové jsou neskuteční prasáci, co jedou klidně až do Kanady do bordelu a nechají si tam kouřit od mamá, co by potřebovala vyměnit většinu kostí. Ale v závěru to jsou romantičtí frajeři, co chtějí jen uspokojit svou přítelkyni v krásném něžném sexu. Jasně, co na tom, že to vyznívá uvěřitelně jako celibát na dívčím táboře, hlavně že tu mohou být nějaké vtipné scény, kterým se mladí budou tlemit. Hahahahaha! Ne, je mi líto, ale tenhle film není vtipný. To "Prci, prci, prcičky: Spolek Beta" je proti tomu řachanda neskutečná.

Původní Steve Stifler je proti svým příbuzným hotový génius, který by měl dostat doktorát z filosofie, protože to, co tady jeden ze Stiflerů předvádí, to už je skutečně k pláči. Až na to s tím sobem.

První "Prcičky" přinesly Knihu. Ta je hlavním tématem i tohohle filmu. Člověk se z ní naučí akorát jazykové tornádo, ale to už bylo v prvních "Prcičkách". To jsou scénáristé opravdu tak laxní a neinovativní? Filmový byznys zajde na to, že se místo dobrých scénáristů zaměstnávají troubové, co dobrý scénář nepoznají od textu na zadní straně krabice od cereálií.

Už vím, proč je Amerika země zaslíbená. Všechny holky jsou tam děvky, a pokud ne, tak jimi brzy budou. To není můj názor, tohle je názor amerických filmařů a ti přece musí věd��t, o čem mluví.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete utápět volný čas zbytečnými kravinami.

Hodnocení: 20 % za nesmírnou nudu, kde ubylo i nahých scén

Randall a Hopkirk (seriál, 1969-1971) - 95 %

Randall a Hopkirk (Randall and Hopkirk (Deceased), 1969-1971)

Co mže být zajímavého na dvou Britech, jejichž fyzická krása není nijak vyzývavá a jejich charisma není dvakrát odzbrojující? Vzhledem k tomu, že tomuhle seriálu dávám celkem vysoké hodnocení, něco na tom bude. A také že ano. Seriál vznikal na přelomu 60. a 70. let, takže někteří z vás budou muset hodit stranou předsudky, které vůči tak starým kouskům mají. Ale vzhledem k tomu, že seriál běžel i na našich televizích, nebylo až tak těžké se s ním seznámit. Mně se podařilo mu vyhnout, a tak jsem se k němu dostal až v nedávné době. Musím říct, že nelituji a že je vlastně i lépe, že jsem si trochu počkal. Teď mě seriál dostal o dost víc, než jak by se mu to podařilo u mé mladší verze. Ta spíš prahla po velkolepějších věcech.

První nápad na vznik seriálu se objevil v roce 1967, kdy také došlo k tomu, že se koncept ustálil a seriál se nakonec začal točit. Mělo se jednat o zajímavou variantu k seriálům jako "The Avengers", jen by se zde posílil fenomén nadpřirozena, který v "The Avengers" vždy jen vykukoval, ale nebyl nikdy pořádně využit. "Randall a Hopkirk" tohle měly změnit a fenomén nadpřirozena se zde objevil v hlavní zápletce. Seriál se natáčel v letech 1968 a 1969 a vysílán byl v letech 1969 až 1971. Seriál si získal velkou oblibu, o čemž svědčí i jeho reprízování a také skutečnost, že i v České republice seriál vyšel na DVD, i když pravda, jen na tom v papírovém obalu.

Hned první díl začíná trochu netradičně, i když dnes to již není tak unikátní. Posledním případem je asi snímek "R.I.P.D.". Marty Hopkirk a Jeffrey Randall jsou vyšetřovatelé a zrovna dělají na jednom případu, který neskončí právě nejlépe. Hopkirk umírá a to zrovna není ten nejlepší začátek. Přesto je to úvod celého seriálu, který má celkem 26 dílů. Marty se vrací jako duch a díky svému trochu ňoumovskému obličeji je duchem skutečně skvělým. Jediný, kdo ho může vidět, je jeho parťák Randall, což je úměrně frustrující, ale člověk si zvykne. Přesto seriál celou dobu těží z téhle zajímavé skutečnosti, protože člověk se samozřejmě sem tam přestane kontrolovat a mluví s duchem i ve společnosti jiných lidí.

Právě humor je tím, co seriál zdobí. A samozřejmě parťáctví. Seriál má hodně společného s jinou peckou, kterou byl seriál "The Persuaders!". Těm dvěma to spolu prostě klape. Sednou si, což je dáno i tím, že jsou to podobné typy. Oba trochu nýmandi, jeden mrzout, druhý spíše smíšek, alespoň od pohledu. Přesto vás bude bavit se na ně dívat, protože prostě skvěle fungují. Hodně případů se točí kolem Hopkirkovy ženy, která byla zároveň sekretářkou obou pánů. I tohle je cesta, jak jsou vytvářeny mnohé vtipy, ale ony i samotné případy, které jsou řešeny, mají něco do sebe. Díky spolupráci člověka a ducha jsou pak navíc případy řešeny poměrně originálním způsobem. Tohle všechno je příčinou toho, proč seriál dokáže bavit i dnes. Seriál v roce 2000 dostal svůj remake, ale ten skončil po 13 dílech. Něco prostě nejde zopakovat se stejným úspěchem.

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál podobný seriálu "The Persuaders!".

Hodnocení: 95 % za to, že tohle je prostě skvělý, zábavný britský seriál s nápadem

středa 24. července 2013

Prci, prci, prcičky: Spolek Beta (2007) - 40 %

Prci, prci, prcičky: Spolek Beta (American Pie Presents Beta House, 2007)

Série "Prciček" je mou osobně oblíbenou sérií, ale to platí pouze v případě té základní série, která pro mě vyvrcholila filmem "Prci, prci, prcičky: Školní sraz". Druhá série, která běžela bez hlavních postav, je v originále vždy uvozena trojicí úvodních slov "American Pie Presents...". Sem se ��adí čtveřice filmů, jejichž chronologie je následující:

2005: "Prci, prci, prcičky: Na táboře"
2006: "Prci, prci, prcičky: Nahá míle"
2007: "Prci, prci, prcičky: Spolek Beta"
2009: "Prci, prci, prcičky: Kniha lásky"

První dva filmy jsem již viděl, ale pokud se nepletu, zatím jsem na ně recenze nepsal. Pochybuji, že bych se k těm dvěma filmům někdy vrátil, ale možné je všechno. Nyní ale k filmu s podtitulem "Spolek Beta". Ten začíná tím, že parta borců, je mezi nimi i nějaký ten Stifler, jak jinak, ale ono je to tak trochu jedno. Stifler, rovná se trouba, co chce ojíždět holky. Sem tam má některý z nich trochu svědomí, ale to vlastně jen na konci, aby ukázal, že je vlastně správný kluk.

Vzhledem k tomu, že na školu se dostávají noví kluci, je potřeba, aby se začlenili, a musejí si získat uznání svých starších kolegů. To souvisí s tím, že musejí splnit celkem padesát úkolů a mohou se stát oficiálními členy bratrstva. O tom je první část filmu, že ti borci plní úkoly, které jsou nějak spojené se sexem a jinými blbinami. Samozřejmě, že se jim to povede, protože ono ve filmu nakonec jde o něco jiného. Druhá polovina se totiž zaměřuje na souboj dvou bratrstev. Na jedné straně spolek Beta a na straně druhé spolek nerdů. Je to souboj na život a na smrt. Jde totiž op řeckou olympiádu, což je souboj v pěkně úchylných disciplínách. Anebo spíš pěkně blbých. Jen jedna je skutečně pořádně ujetá a tu vás nechám si užít v nevědomosti, protože skutečně stojí za to.

O co jinak ve filmu jde? Vlastně o nic moc. Je zde snaha ukázat divákům nějaké ty vtipy, které jsou spojené se sexem nebo zvracením. Ten repertoár je celkem slabý jako celý ústřední příběh, kterému chybí skutečně zajímavá zápletka a nějaké to pořádné vyvrcholení. No, to bych zase lhal, těch vyvrcholení je zde několik, ale ty nejsou spojené se zápletkou. Jedná se tak o klasické gagy, které jsou na sebe vršené, a čím víc se u nich chlastá a řve, tím lépe. Jediné, v čem snímek vyniká, to je počet obnažených ňader a jejich různých tvarů. Chlap si to užije. A to je vše. Nápaditost nulová, hraje se na debilitu. Ale od "American Pie Presents" nemůžete čekat nic jiného. Vezou se na úspěšné značce a míří rovnou na video.

Abych zase snímku moc nekřivdil, jsou zde momenty, kdy jsem se musel zasmát. Pokaždé jsem ale měl pocit, že už je to tak pitomé, že ani nemohu jinak. Prostě jsem se musel smát. Jinak ale nic. Scenáristická nuda, která je podpořena nezajímavými postavami. I u těch borců máte pocit, že v jakémkoli jiném filmu by to byl materiál pro nerdy. Za to rozesmání na několika místech si film procenta zaslouží, ale k průměru v oblasti teen komedií se dostává jen pozvolna.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete kouknout na nějaké ty nahé baby, ale máte doma zatrhnuté porno.

Hodnocení: 40 % za pár směšných, nikoli vtipných scén a za odvahu v zobrazení nahoty

Šogun (minisérie, 1980) - 90 %

Šogun (Shogun, 1980)

"Šógun" je klasický román, který napsal James Clavell v roce 1975. Ten se stal hned velmi oblíbeným, a proto na jeho základě vznikl i stejnojmenný seriál, který se poprvé vysílal v roce 1980. Román Jamese Clavella se stal velmi oblíbeným mimo jiné proto, že se odehrával v exotickém prostředí, v době, která je na Japonsku velmi zajímavé - šógunáty a samurajové, tohle je prostě něco, co lidu hodně zajímalo a zajímá. Japonská kultura je natolik specifická, že v konfrontaci s tou západní docházelo k tření, které vedlo k různým zajímavým sporům, ale i poznáním. James Clavell neskončil pouze u jedné knihy z Asie. Zde je seznam jeho knih v rámci "Asijské ságy":

Šógun - odehrává se ve feudálním Japonsku kolem roku 1600
Tchaj-pan - odehrává se v Hong Kongu roku 1841
Gaidžin - odehrává se v Japonsku roku 1862
Král krysa - odehrává se v japonském zajateckém táboře roku 1945
Panský dům - odehrává se v Hong Kongu roku 1963
Smršť - odehrává se v Íránu roku 1979

James Clavell věděl, o čem mluví, když psal o muži, který se ocitne v japonském zajetí. Sám se stal zajatcem, a to ve druhé světové válce, kam v roce 1940 nastoupil jako šestnáctiletý mladík. Tato zkušenost se projevila hned v prvním románu "Král krysa". Na Šógunovi" je však patrné, že nebral Japonsko jako místo, kde západní člověk trpí, kde jsou ostatní gaidžinové považováni za nepřítele. Naopak, kniha i seriál "Šogun" vykreslují Japonsko jako zemi kulturně velmi zajímavou a rozhodně není tou, která by byla definována jako "temná strana".

Seriál je rozdělen na celkem deset dílů, které byly později vysílány také jako čtyři tříhodinové filmy. Já měl tu čest právě s filmovým provedením, kde jsou však jednotlivé epizody rozděleny do kapitol, takže je patrné, jak byl původní seriál vysílán. Hvězdou tohoto seriálu se stal britský herec Richard Chamberlain, který celý film táhl. On je zajatcem, on je tím, který se dostává do kontaktu s novou kulturou, on ji poznává a on trpí nepochopením a předsudky. Není to ale ta postava, která by byla pouze vláčena a která by trpěla. Poznává Japonsko a uvědomuje si, že ti lidé jsou jiní, ale že on, jako gaidžin, zde přesto může zapadnout. Lidé jsou sice jiní, ale pořád jsou zde dobří lidé.

Chamberlainova postava se dostává do kontaktu s Evropany, kteří v Japonsku žijí, ale skutečné spřízněné duše najde mezi Japonci. Jeho ochráncem se stává lord Toranaga v podání legendárního Toshirô Mifuneho. Legendární Japonec (původem však narozen v Číně), který se proslavil především spoluprací s neméně legendárním režisérem Akirou Kurosawou. Pokud jsem výše napsal, že seriál stojí na Chamberlainovi, tak ve chvíli, kdy se na scéně objeví Mifune, jako kdyby skutečně přišel sám šógun. Je nesmírně aristokratický a má neskutečné charisma. Dokáže si každou scénu ukrást pro sebe.

Seriál je velmi kvalitní, a pokud mu dáte šanci, poznáte Japonsko, ale i západní kulturu z nového úhlu pohledu. Osobně jsem knihu nečetl, ale docela rád bych tak učinil. Seriál mně přesvědčil o tom, že kvalita je zde obrovská. Zajímavostí je pak skutečnost, že se jedná o velmi významnou spolupráci USA a Japonska, která znamenala velký průlom ve vztazích těchto zemí. Kromě toho i v tom, že zde byla výrazná převaha japonský filmařů a herců. Ač zde musela existovat jazyková bariéra, na place si dokonale rozuměli a mohl tak vzniknout jeden z nejvlivnějších seriálů své doby. Začalo šílenství po japonské kultuře a naprosto zaslouženě. Japonsko fascinuje i dnes.

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál o Japonsku bez anime.

Hodnocení: 90 % za skvělé historické drama, kterému nechybí ani humor

pondělí 22. července 2013

Jack a obři (2013) - 50 %

Jack a obři (Jack the Giant Slayer, 2013)

Trend předělávání pohádek do moderní podoby se nevyhnul ani Bryanu Singerovi, který od druhých "X-Men" nenatočil nic pořádného, co by v kině skutečně nadchlo. Catherine Hardwicke si natočila svou verzi "Červené Karkulky", která je metaforou na první menstruaci a sex, Tommy Wirkola zase ukázal, že Jeníček a Mařenka mohou být gory a zábavní. Bryan Singer si pro svou látku vybral klasickou pohádku, která u nás zase tak známá není, ale můžeme se s ní také seznámit. Já měl kdysi tu čest v nějakém animovaném provedení, ale jaká přesně to byla verze... Bryan Singer vzal klasickou pohádku a udělal z ní... No, vlastně klasickou pohádku s nádechem středověké fantasy.

V klasické pohádce jde Jack na trh s krávou, co mají doma, jedinou krávou, co mají, a tu vymění za pár fazolí. Doma z toho nejsou moc nadšení, a ve vzteku fazole vyhodí oknem. Ty během noci vyklíčí a z nich vyroste obrovský stonek, který vede až kamsi do nebe. Jack se po něm vyšplhá až nahoru, kde najde sídlo obra, ale také husu, která snáší zlaté vejce. Tohle je verze, kterou znám já. Singer natáčel podle scénářem, který je s tímto v podstatě totožný, ale začíná se to lomit ve chvíli, kdy má Jack šplhat po stonku až nahoru. Nečiní tak ze zvědavosti, ale proto, že tam nahoře je dívka, kterou miluje a on ji chce spolu s výpravou královských vojáků zachránit. Je to totiž princezna.

Příběh se odehrává v jakémsi království, kde vládne král, který má nezbednou princeznu. Ta se poflakuje mezi prostým lidem a dělá problémy. Jednou se tak poflákne s Jackem a skončí v království obrů-. Záchranná výprava zjišťuje, že těch obrů je docela dost. Mají ale Jacka a ten je schopnější než celá kavalerie. Jenže ono to vůbec nekončí takhle jednoduše. Tenhle Jackův příběh vůbec není o nějakém zlatém vejci, ale o to, že lidé touží po moci, a když po ní touží, nedělá jim problémy zradit své nejbližší. Také je to o odvaze, o lásce, no prostě jsou do příběhu zase narvána všechna témata, která jsou pro Hollywood nepostradatelná. Očividně se jedná o záruku kvality snímku, respektive jeho komerčního úspěchu. Ten se v tomhle případě, nijak překvapivě nekonal a film v Americe celkem propadl. Vydělal si asi třetinu ze svého téměř dvou set milionového rozpočtu. Mluvím samozřejmě o dolarech.

"Jack a obři" je přesně ten film dneška, kterých je mnoho. Hodně se dbá na ti, aby byly filmy velkolepé, aby měli diváci pocit, že jdou na něco, co nikde jinde neuvidí, ale američtí producenti by si měli uvědomit, že jen velkolepost nestačí. Přesvědčí se o tom teď Guillermo del Toro a jeho příšerný "Pacific Rim", ale přesvědčil se o tom i Singer. Lidi nechtějí být oblbováni velkolepou podívanou. Chtějí zajímavé postavy, příběh, který je něčím víc, který má smysl, hloubku, anebo alespoň chtějí dobrou komedii. Triky, to není všechno, ale Hollywood si od uvedení "Avatara" myslí, že to stačí. Předveďte lidem pořádný a oni zapomenou na to, že vlastně koukají na film o ničem. Doufám, že Hollywood hodně rychle pochopí, že až tak jednoduché to opravdu není.

Neúspěch filmu je o to překvapivější, že jsou zde zajímaví herci. Ewan McGregor nezklame snad nikdy, ale tady má jen pár dobrých momentů, které jsou v traileru. Jeho postava je plochá, nudná. Stejně tak postava Stanleyho Tucciho. Výborný, charakterní herec, když dostane šanci, ale většinou se musí spokojit jen s vedlejšími postavami. v "Jackovi a obrech" je spíš na obtíž. Nicholas Hoult je vycházející hvězda, ale ještě bude muset hodně přesvědčovat. Tady je spíš přitroublý, ale zároveň hrdinský. Rozhodně to ale není tak příjemné pokoukání jako ve starých českých pohádkách. Eleanor Tomlinson je hezká, a to je všechno. Jako kdyby z ní film ani nechtěl ukázat víc. Průměrné. Všechno je tak neskutečně průměrné, a to i efekty, kdy někdy máte pocit, že jste se ocitli ve snímku od Pixaru před deseti lety, když se jim nepovedly triky. Musím dát ale méně než průměr, protože diváci si zaslouží něco lepšího, když už je jim předhazováno, jak byl film drahý.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když myslíte, že pohádky v novém hávu fungují.

Hodnocení: 45 % za vizuálně zajímavý film, ale příběhově slabý a nen��paditý

Mission: Impossible (seriál, 1966-1973) - 80 %

Mission: Impossible (1966-1973)

"Mission: Impossible" je legendární seriál, který má stále nástupce, a to v podobě filmů "Mission: Impossible" s Tomem Cruisem. Ona vznikla i v osmdesátých letech série, která navazovala na tu původní ze 60. let. Tenhle seriál sen jmenoval "Nulová šance" a běžel i na našich televizích. Já sám jsem ho sledoval jako uhranutý a právě odsud jsem znal Petera Gravese, který je maskotem série. Ale k tomu postupně. Nejprve bych se chtěl zaměřit na to, jak byl seriál koncipován. On měl totiž velmi obdobnou strukturu, která se velmi často opakovala. Ta lze shrnout zhruba do této chronologie:

1) Vyslechnutí okolností okolo případu
2) Výběr osob, které na něm budou pracovat (nejprve probíhalo skutečně výběrem ze složek, které se házely na stůl, později bylo od tohoto způsobu upuštěno)

3) Naplánování (často představena nějaká skvělá maska, vynález, apod.)

4) Akce (mnohdy s komplikacemi, nejdelší část příběhu)

5) Únik, kterým díl končí (v některých případech vynechán, ale většinou dodržen)

První podoba týmu ještě bez Petera Gravese

Seriál "Mission: Impossible" má už dnes trochu jednodušší zápletky, ale nelze mu vzít, že v některých případech byl velmi nápaditý. Proč ale může být oblíbený i dnes, to je možné zjistit při pohledu na obsazení. Tady seznam hlavních postav, které se v seriálu objevily. Nejsou to samozřejmě všechny, ale vybral jsem ty nejdůležitější:

Daniel Briggs (hraje Steven Hill) - První vedoucí týmu IMF.
James Phelps (Peter Graves) - Druhý vedoucí týmu IMF a ikona celého seriálu, stejně jako následného seriálu "Nulová šance".

Barney Collier (Greg Morris) - Specialista na technické záležitosti, člověk, bez kterého není možné si představit žádný tým, ať už jsou ostatní členové kdokoli.

Willy Armitage (Peter Lupus) - Tohle jsou hlavní svaly týmu, mlčenlivá postava, ale díky svému představiteli velmi oblíbená.

Cinnamon Carter (Barbara Bain) - První ženská členka týmu, krásná a nebezpečná. Nejkrásnější a nejzapamatovatelnější ze všech, které se v seriálu objevily.

Rollin Hand (Martin Landau) - Především prvotřídní herec, který vystřídá obrovské množství převleků a masek. Příjemná postava a její odchod po třetí sezóně mě mrzel.
Paris (Leonard Nimoy) - Náhrada za Martina Landaua a jeho postavu Rollina Handa, v podstatě měl stejnou roli - herec, maskér a mistr přízvuků.

Tým pro druhou a třetí sezónu

S postavami se dá sžít, i když nic z jejich osobního života nezjistíte. Jsou zde jen od toho, aby splnili mise a že to někdy jsou mise skutečně podivné. V některých případech mají svůj cíl přivést jak šílenství, není výjimkou nafingování atomové války a jiných katastrof, není pro ně problém dostat kohokoli z jakéhokoli zajetí. Mučení není výjimku, ač se provádí fackami. Tohle není násilný seriál, násilí je zde strašně málo. Krev neteče. Ale o to nejde. Stejně tak totiž víte, jak vlastně každý díl dopadne, ale tohle je jednoduše seriál, který vás baví tím, že sledujete, jak ta mise dopadne. Samozřejmě, je to zastaralé, tempo filmování je pomalé, ale pro mě, jako milovníka starých kousků, které v sobě mají nádech nostalgie, je tohle něco krásného. A vzhledem k tomu, že jsem trochu ujetý na známé tváře, tak zde takový krátký seznam známých a známějších herců, kteří se objeví v menších rolích:
George Takei v první sezóně v dílu "The Carriers".
Lloyd Bridges v první sezóně v dílu "Fakeout".
Larry Linville Frank ze seriálu "M*A*S*H" v celkem třech dílech ve třech různých postavách.
Martin Sheen v dílu "Live Bait".
Anthony Zerbe v celkem pěti různých rolích v pěti různých dílech. Pokud nevíte, kdo je Anthony Zerbe, podívejte se na jeho profil na IMDb, myslím, že jeho obličej vám bude minimálně povědomý.
Joan Collins ve třetí sérii v dílu "Nicole".

Pánské osazenstvo pro čtvrtou a pátou sezónu

Zajímavostí je odchod Stevena Hilla. Pokud se budete dívat na seriál úplně od začátku, v první sezóně budete svědky toho, jak v téměř každém úvodu získá postava Dana Briggse informace z nějaké pásky. On pak rozděluje úkoly. Ve druhé sezóně je však vše jinak. V úvodu se najednou objevuje Peter Graves ve své postavě Jamese Phelpse a je to on, kdo je nyní vedoucím týmu. Proč? To se ze seriálu nedozvíte. Takže jaká byla pravda? Steven Hill patřil k málu herců, kteří byli ortodoxními židy. To znamenalo, že během šabatu (šábes, sabat, jak chcete) nepracoval. To znamená, že od soumraku v pátek večer do soumraku v sobotu nemohl vykonávat svou hereckou profesi. I když produkce o tomto jeho požadavku věděla dopředu, nijak se jím netajil, naopak, stejně na to nebyla připravena. Vedlo to pak k tomu, že Steven odcházel z rozjetého natáčení a dostával se do konfliktů se štábem. Tvůrci nakonec přistoupili k tomu, že Stevenovo působení v dílech se minimalizovalo, dokonce byl i jednou v úvodu zastoupen Cinnamon Carter jako tou, která vyslechla podrobnosti případu. Pro druhou sezónu že se s ním nepočítalo, a tak byl nahrazen Peterem Gravesem, který se stal nejen vedoucím týmu, ale vlastně i symbolem "Mission: Impossible", to nejen pro tento původní seriál, ale i pro seriál následující, který běžel na konci 80. let. Trochu smutnou ironií osudu je fakt, že Steven Hill po ukončení spolupráce v roce 1967 celých deset let doslova nezavadil o práci. Nejvíce se pak proslavil rolí právního zástupce Adama Schiffa v seriálu "Právo a pořádek", kde působil již od prvního dílu až do roku 2000, kdy dal herectví sbohem jako nejdéle sloužící herec v tomto seriálu. Tehdy se blížil osmdesátce a rozhodl se skončit. Jeho život se však rozhodně neuzavřel a v roce 2013 oslavil krásné 91. narozeniny.
Další herci nevydrželi až do konce. Do třetí sezóny jsme se mohli setkávat s Martinem Landauem a Barbarou Bain, ale oba společně se třetí sezónou skončili. Byli v té době manželé a vrhli se na jiné projekty, především pak v roce 1975 na seriál "Space: 1999". Martin Landau patřil k nejoblíbenějším postavám seriálu a mně rozhodně na začátku čtvrté sezóny chyběl. Skvěle ho však nahradil Leonard Nimoy, který se sice proslavil jako Spock ve "Star Treku", ale v "Mission: Impossible" ukázal, že je schopným a nadaným hercem s rozsáhlým repertoárem. Zajímavostí u Martina Landaua byla skutečnost, že v celé první sérii byl uváděn pouze jako hostující hvězda, i když se objevil ve většině dílů. Bylo to dáno tím, že původní plán zněl, že skutečně bude pouze hostovat v několika dílech, aby si nekazil svou filmovou kariéru. Vzhledem k sabatovým "povinnostem" Stevena Hilla a jeho časté nepřítomnosti však dostával Rollin Hand více prostoru a nakonec se stal jednou z hlavních postav. Od druhé sezóny už byl uváděn jako herec v hlavní roli spolu s Gravesem, Lupusem, Collierem a Bain. Přesto uzavíral smlouvu pouze na jednu sezónu, nikdy na delší dobu. Pro čtvrtou už ji pak neobnovil. Barbara Bain nebyla nikdy dostatečně efektivně nahrazena a v její roli se střídaly různé ženy, mezi nimi i takové krásky jako Lee Meriwether, Lesley Ann Warren nebo Lynda Day George.

Tohle už je trochu jiný tým, ale o něm zase jindy

Martin Landau byl nahrazen na dvě následující sezóny Leonardem Nimoyem, což je jedna z největších Nimoyových televizních rolí, samozřejmě hned po Spockovi ze "Star Treku". Leonard Nimoy byl výbornou náhradou, ale ani on nevydržel až do konce. Vydržel vlastně jen dvě sezóny, aby následně už nebyl nikým specificky vystřídán, po zbylé dvě sezóny se o masky starala některá z žen, anebo některý ze stávajících členů. Po zbytek seriálu, tedy pro šestou a sedmou sezónu tým tvořil Graves, Morris a Lupus plus nějaký člen navíc, většinou tedy žena. Zajímavý je i osud postavy Petera Lupuse. Ten vydržel až do konce, ale pro pátou sezónu na několik dílů vymizel. Nahradil ho Sam Elliott, ale ten také vydržel jen 13 dílů. Postava Willyho Armitage se musela vrátit. Studio nepochopilo, jaké kouzlo v té postavě je, ale diváci ano. Vyřvali si ho zpátky a on dostal i více prostoru a nějakou tu větu. Jedině Lupus a Morris tak vydrželi až do koncem, s nimi i hlas Boba Johnsona, který k divákům promlouval z pásmy v úvodu 159 dílů (tedy ne všech, protože celkem jich bylo 171). Seriál je rozdělen do celkem sedmi sezón s následujícím rozdělením dílů a roky prvního vysílání:

1. sezóna (1966-1967) - 28 dílů
2. sezóna (1967-1968) - 25 dílů
3. sezóna (1968-1969) - 25 dílů
4. sezóna (1969-1970) - 26 dílů
5. sezóna (1970-1971) - 23 dílů
6. sezóna (1971-1972) - 22 dílů
7. sezóna (1972-1973) - 22 dílů

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál, v němž skutečně žádná mise není nemožná.

Hodnocení: 80 % za to, že ta nostalgie, která z toho jde, a snaha neustále přinášet něco nového, vás ztotožní i s postavami, které vlastně neznáte a nepoznáte

neděle 21. července 2013

Liberace! (2013) - 90 %

Liberace! (Behind the Candelabra, 2013)

Bez mučení se přiznám, že jsem Stevena Soderbergha poslední dobou moc nemusel. Jasně, "Vedlejší účinky" mě dostaly, o tom žádná, ale jeho "Zkrat" mě celkem zhnusil a nenadchlo mě ani "Bez kalhot". Ale je pravda, že za tu nechuť k režisérovi nemohl on sám, ale spíše diskutéři na internetu, kteří doslova onanovali nad každým záběrem. Soderbergh je dobrý kameraman, ale někdy sám nezná míru toho, co má zabírat a jak. Prostě se předvádí a všichni mu to žerou, jak je umělecký a jak to má promyšlené. Nutno ale říct, že v každém filmu, když se na to budete soustředit, najdete také úhly záběru, které byste u jiných tvůrců nenašli. "Liberace!" není výjimkou, ale nutně to neznamená, že každý ten záběr je dokonalost sama. Moje nechuť k režisérovi však přešla, a tak mohu s klidem a celkem objektivně hodnotit tenhle silný příběh jednoho člověka, který věděl, co chce, ale strašně se bál toho, že by se to mohlo prokecnout.

Władziu Valentino Liberace už podle jména nebyl "čistým" Američanem, ač se v Americe skutečně narodil, a to již v roce 1919. Jeho otec byl Ital a jeho matka zase Polka, což se v jeho jménu také projevilo. Alespoň ve jménu rodném. Většinou by ale znám jako Liberace, Walter Liberace, Lee Liberace nebo Mr. Showmanship (doslova Pan Šoumenství, ale lépe zní Pan Šoumen). Ať už byl Liberace jakýkoli, mělo talent od boha. Ten v něm od čtyř let podporoval jeho otec. Liberace pak již v sedmi hrál poměrně komplikované kusy, a to bez not. Jeho talentu si začali lidé všímat a od roku 1936 se začíná počítat jeho hudební kariéra. Již na jejím začátku byl chválen za svůj talent a právě za své šoumenství. Když se s Liberacem setkáváme ve filmu poprvé, zjišťujeme proč. Na klavír hrál neskutečně a navíc chtěl lidi bavit. To zvládal jak svou neskutečnou hrou, tak i jednotlivými vtipy a mluvenými vstupy.

Co je ale na příchodu Liberaceho na scénu nejlepší, myslím teď ve snímku "Liberace!", to je skutečnost, že máte opravdu pocit. že se díváte na Liberaceho! Michael Douglas je v roli naprosto neskutečný. Po zhlédnutí snímku jsem se musel podívat na Youtube na to, jak Liberace skutečně vystupoval, jak mluvil, a nemohl jsem věřit tomu, co jsem viděl. I když jsem měl chvílemi pocit, že Douglas hlasem trochu přehrává, videa mi můj názor vyvrátila a já jsem zjistil, že nic takového se nestalo. Liberace takhle mluvil, měl stejná gesta, stejné pohyby. Už při sledování snímku jsem si uvědomil, že sleduji patrně nejlepší Douglasův životní výkon, ale po zhlédnutí těch videí jsem pochopil, že to nebyl jen tak ledajaký výkon, ale patrně výkon roku. Už to, že se Hollywood k filmu otočil zády, je dost smutné, ale jestli ani Akademie nebude mít pochopení a minimálně Douglase nenominuje, ještě u mě s tou svou přetvářkou celý americký filmový průmysl klesne. Nesledujete totiž Michaela Douglase, ale Waltera Liberaceho, Leeho, který se pro natáčení reinkarnoval. Douglas je jednoznačně tím nejlepším, co film nabízí.

Tím nechci tvrdit, že jinak snímek za nic nestojí, ale Michael Douglas je svými kvalitami tak jinde, že prostě všechno ostatní zastiňuje. Mám rád životopisné filmy, to je jedna věc, ale na tomhle se mi především líbí, že je neutrální. Neodsuzuje, nezveličuje. Nemá důvod. Liberace byl sám o sobě dostatečně extravagantní, že jeho výstřelky není možné chápat jako filmařskou hyperbolu. Steven Soderbergh natočil část Liberaceho života, od chvíle, kdy se setkal se Scottem Thorsonem, podle všeho největší láskou jeho života, až do Liberaceho smrti. Jsou zde momenty smutné a veselé, příjemné a tragické a vše je podáno tak, jak by to být mělo. Kamera není soudcem, režisér není soudcem, ale soud si udělá až sám divák.

Ano, Liberace byl zvláštní člověk. Publikum ho milovalo a on miloval své publikum. Tak moc, že nechtěl o nikoho přijít. Jeho manažer to pochopil a za každou cenu se snažil Liberaceho prezentovat jako heterosexuála, ač on k ženám nikdy netíhl, i když je zkoušel mít rád. Ten člověk žil v přetvářce celý život, až do své smrti, která přišla nečekaná - AIDS. I na smrtelné posteli toužil po jediném - nikdo se nesmí dovědět, kým byl. Lidé se to přesto dověděli. Byla vůbec celá přetvářka potřeba? Těžko říct. Matt Damon ale ve filmu Douglasovi skvěle sekundoval a jejich intimní scény jsou neskutečně uvěřitelné. Pojetí filmu je prostě výborné. Chápeme život tohoto člověka, ač hop vůbec neznáme, jeho tragédii. Můžeme s ním soucítit, nebo nad ním ohrnout noc. To je na každém z nás. Snímku ale prostě není možné upřít, že je režijně zvládnutý a že má v hlavní roli člověka, který sám přestál jednu osobní tragédii a vrátil se ve velkém.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když neznáte Liberaceho a máte zájem poznat muže, který žil za přetvářkou.

Hodnocení: 90 % za zajímavý příběh a neskutečného Michaela Douglase, který si řekl minimálně o Oscarovou nominaci