The Man Who Stood in the Way
Muž, ktorý stál v ceste
Režie:
Petr NikolaevScénář:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Strhující příběh lékaře a politika Františka Kriegla zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy byl v noci společně s čelními představiteli KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, Josef Špaček, Bohumil Šimon) zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se v zajetí i pod hrozbou likvidace postavil Leonidu Iljiči Brežněvovi a nepodepsal Moskevský protokol, dokument, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa. (Bio Illusion)
(více)Recenze (104)
Na základě marketingové kampaně (a jak můžete vidět na plakátu) by hlavním hrdinou dramatu měl být František Kriegel, uznávaný lékař a jeden z nejvyšších komunistických funkcionářů konce 60. let. Ve skutečnosti nemá Kriegelův příběh takový prostor, jedná se spíše o standardní převyprávění událostí ze srpna 1968 ve stylu „jak to asi tehdy bylo“. Tvůrci předpokládají alespoň základní orientaci v tehdejším dobovém kontextu, někdy pro mě tedy bylo náročnější orientovat se ve všech jménech. Chudší výprava připomíná spíše televizní projekt, hodně nepovedené jsou bohužel postsynchrony herců (film jsme neviděli v kině, ale na Voyu). O špatný film se nejedná, ale znovu připomínat si ho asi nebudu. ()
Můžeme jen hádat (respektive vyčíst z internetových článků), na čí straně byla vina ohledně rozepře při natáčení tohoto filmu, každopádně výsledný tvar je kompromisem mezi strohým popisem historických událostí a dilematy jednotlivých historických postav. Ano, je to občas povrchní, jistě, hudba zase hraje většinu stopáže (ale Michalovi Novinskimu se fakt povedla), ovšem výsledný tvar mě zkrátka a dobře nepopouzí tak, jako mnohé jiné. Příspěvek k českým dějinám, který z hlediska faktografického i filmařského došel na půl cesty. Vždyť i ten oceňovaný román Ivana Fíly hodně fabuluje. ()
Jsem strašně rád, že František Kriegel má svůj film, protože dlouho mě to velebení Dubčeka a opomíjení Kriegla vysloveně srala a bral jsem to jako óbr historickou nespravedlnost. Kariérní komunista a skutečný zásadový chlap opravdu není to samé. Film jako takový na mě působil až příliš neutrálně směrem k české výpravě v Moskvě a ještě jsme z filmu cítili menší budget což je obrovská škoda, působil spíše televizně ne filmově. Na druhou stranu se může opřít o silně emotivní situace na který slyším. Škoda že miláček národa generalisumus Pavel nežil v té době, Husák by měl totiž velkou konkurenci. V této době dobrá připomínka, jak rusáci přistupují k ostatním národům kolem sebe Finskem počínaje, Maďarskem konče všichni máme vlastní bolestnou zkušenost. Ta naše je docela dobře ukázana v tomto filmu. ()
Velmi kvalitní (tedy na české poměry vynikající) historické drama typu "tucet politiků spolu 90 minut v různých permutacích mluví". Osobní drama Františka Kriegela zabírá překvapivě (vzhledem k reklamní kampani a názvu) jen malou část filmu (oněch zbývajících 30 minut) a je to pouze standardní dojení emocí tradičními filmovými postupy (satanističtí StBáci a Rusové, zrádná cukrovka atd). Rozhodně bych doporučil tento film vidět, pokud se chcete atraktivní formou něco víc dozvědět o událostech srpna 1968. ()
Osobnost Františka Kriegla (1908-1979) si samozřejmě zasloužila vlastní film, protože dosavadní politická figurka, tak jak vyznívala v jiných filmech věnovaných srpnovým dnům, byla samozřejmě nedostatečná. Bohužel i tak jsme se opět dočkali jen rozšířeného pohledu na invazi, klasické obrazy doplnila Krieglova lékařská praxe a jeho dny v sovětském vězení, kdy se neúčastnil vyjednávání s Brežněvem. Minimální prostor dostala také jeho žena Riva (1908-2001). Ale abychom mohli docenit jeho postoj a abychom ho mohli alespoň částečně pochopit, musel by být natočen skutečný životopis haličského žida, který za republiky vystudoval na pražské německé univerzitě lékařství, ve 30. letech se zapojil do občanské války ve Španělsku atd. a to bychom byli teprve na začátku. 20. století se někdy nádherně zrcadlilo v osudech právě takových jednotlivců, jejichž cesty a motivace bychom měli lépe znát. Nikolaevův film je bohužel sotva dostatečný, herecké výkony Töpfra a Mauréry jsou výborné, ale celek je zkratkovitý a ničemu nepomáhá obsazení Jastrabana jako Husáka, pokud už ten stejný herec hrál Dubčeka a podobné lajdácké omyly. Muž, který stál v cestě je možná dobrý film pro někoho, kdo s tématem teprve začíná, ale divák, který kromě mnoha dokumentů zná také britskou Invazi, epizodu Musíme se dohodnout nebo již zmíněného Dubčeka, bude více kritický. ()
Snímok si tak nejak plynie, no zasiahnuť srdce sa mu napriek vážnej téme nepodarí. ()
Silná téma potiahne aj realizačné kotrmelce 7/10 ()
Asi půjdu proti proudu, ale tohle bylo o level lepší než Vlny. Postava Františka Kriegla je nesmírně zajímavá a pro mne až fascinující. I bez onoho slavného angažmá v rámci únosu našich politiků ruSSáky do Moskvy a jeho statečnému nepodepsání je jeho životopis opravdu neuvěřitelný. Jako vystudovaný lékař odjíždí ve třicátých létech do Španelska, kde se na straně interbrigadistů účastní občanské války. Po porážce republikánů odchází v hodnosti majora do Číny. Po pobytu ve francouzském internačním táboře, ošetřuje v Číně raněné v boji s japonskou imperiální armádou. Kvůli kritice čínského lékařství je převelen přímo k frontovým jednotkám. Z války se vrací domů až na konci léta, když válka v Pacifiku končí. Celou dobu věří komunismu, patří k tvrdému jádru soudruhů jemuž se nástup komunismu zdá příliš mírný a chtěl by revoluce dosáhnout v poválečném Československu rychleji silou. Po válce pracuje jako tajemník KSČ v Praze. Stojí za vznikem lidových milicí. Během Stalinských čistek a u nás Gottwaldových procesů proti sionistům v čele s R. Slánským (on sám měl také židovské předky) je zbaven funkcí a pracuje jako podnikový lékař v Tatře Smíchov. Po šílených padesátých létech začíná tušit, že se ona revoluce mající za cíl blahobyt lidstva se jaksi stále nevyvýjí tím správným směrem. Na začátku šedesátých let po smrti Gottwalda je rehabilitován a odjíždí na Kubu, kde jako lékař pomáhá budovat místní zaostalé zdravotnictví. Zasazuje se tam o celonárodní očkování dětí proti obrně, čím obrovským způsobem sníží jejich úmrtnost (tímto zdravím všechny přiblblé antivaxery!). Po návratu z Kuby, kde byl poradcem pro ministra zdravotnictví pracuje jako primář v Thomayerovce. V roce 1962 se stává členem ÚV KSČ. Postupně podporuje změny a reformu strany. To už se ocitáme v čase, kdy začíná tento film. V Moskvě odmítá podepsat a muselo mu být jasné co za to bude. ruSSáky i jejich myšlení znal moc dobře i způsoby chování totalitního aparátu vůči nepřátelům a zrádcům, k jehož vzniku sám doma výrazně napomohl. Jako starý muž a diabetik asi tušil, že je to pro něj v Moskvě konečná. I tak tohle rozhodnutí vyžadovalo mít neskutečné koule. Možná právě zde se někde zrodila myšlenka, že dosavadní cesta po které se ubíral a kterou sám s nadšením a ideály pomáhal dláždit vede do pekla. Po návratu z Moskvy je chvilku klid a v roce 1969 nastávají represe. Ve filmu to nezaznělo a nevím vůbec proč, ale stává se v roce 1977 jedním z prvních, co podepsali Chartu 77. Až do své smrti v roce 1979 je činný v opozičních silách. Jako uznejte, ale tenhle člověk má životopis, který by mnohdy nedal dohromady ani autobus plný lidí. Byl vzdělaný, zcela jistě odvážný, ale bohužel byl v mládí nakažen omamnou myšlenkou komunismu. Na stará kolena ale procitá, chápe, že je to celé jen špatná idea a nesmysl. Nakonec vědomně pracuje proti režimu, který v mládí pomáhal budovat. Mně to pro odpuštění bohatě stačí. I když opět jsem u toho, nepřijet ruSSáci, kam by to zde v roce 1968 dospělo? Ty komunistické reformy? Pořád by byla vláda jedné strany? Jak by byla garantována svoboda a demokracie? --- Tomáše Töpfera jsem už sakra dlouho hrát v ničem neviděl a o to více jsem si u jeho výkonu pošmákl. Super byl i Jastraban v roli svině Husáka. Nechápu, jak mu dnes někdo může nosit kytky na hrob a vzpomínat na jeho normalizovaný socík pod jeho vládou. Tam kde mi u Vln chyběl místy vrušený tep, tady se mi těch momentů dostávalo vícekrát. Perfektní byl i hudební podkres a film byl i výpravnější. Jen bych vytkl jednu věc a to se týká všech retro filmů. Je super, že ve filmech jezdí dobová auta. Všechny ty carevny a tráboši, žigulíky, moskviče... Jenže ta doba byla doba dobou nedostatku. Auta byla leckdy záplatovaná, doma bastlená. V ulicích se mnohdy proháněly ještě Aerovky a Pragovky pamatující válku. A ve filmech je každé auto jak z výrobní linky. Naleštěné, chrómy se blýskají, protože tak je filmařům majitelé veteránů zapůjčili... Je to trochu škoda, brát to v potaz, mohlo by to filmům dodat ještě dobovější šmrnc. Co ale zůstalo v původním hávu je Thomayerovka. Ta opadaná omítka na většině budov je i dnes původní a krom stád muflonů co se tam pasou se tam toho moc nezměnilo. Těch 120 minut mi uteklo jak nic. Tohle by se mělo pouštět ve školách. Bohužel mám dojem, že se na to koukali lidé, které téma zajímá, něco už o něm vědí a jen si doplňují informace, nebo si ty události chtějí připomenout. Takže z hlediska tolik potřebné národní osvěty asi nic moc. Přitom je nutno neustále připomínak jací jsou, byli a budou (pokud jim zase ta tupější většina naletí) komunisté svině a že pro ruSSa jesme stále jeho území. Území, kde zase probíhá kontrarevoluce, které se tak nějak kvůli Gorbymu utrhlo z jejich područí a které by bylo potřeba zase připnout k Mordoru. Dávám za 5 podpisů a tleskám. Tenhle film tu chyběl. * * * * * () (méně) (více)
Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. ()
Potenciál to má velký, provedení už trochu pokulhává. ()
Vidím, že my si vystačíme s jedným hercom na Husák aj Dubčeka - Jastraban v krátkom čase znázornil obe postavy, obe dobre, nabudúce mu možno aj súdruha Brežneva dajú. Mimochodom tohto degeneráta opäť veľmi dobre natrénovaný zahral zase Ignatuša. Film o obohratej téme, ale vieme, prečo sa v súčasnej situácii tak často a veľmi vyťahuje. Zároveň je to vytiahnutie z archívu osobnosti, ktorú v podstate, na rozdiel od Dubčeka, nikto nepozná, a pritom bol odvážnejší ako on. Kriegel ako kovaný, celoživotný boľševik urobil gesto, ktoré ho od spolusúdruhov mohlo stáť život. Netreba však zabúdať, že kým sa k tým morálnym zásluhám dostal, tak ochotne nastoľoval a budoval svetlé zajtrajšky. Zároveň film dobre ukazuje, akú váhu, akú silu má vlastný podpis. Žiadne totalitné ideológie, ani nacisti, ani rudí kméri v rôznych podobách si nedali tú námahu, aby podpis falšovali a radšej obeť aj mučili, len aby to podpísal on sám. To je naozaj na zamyslenie. ()
Komunistický převrat v osmačtyřicátém vyplynul i z reality tehdejšího života a dozvuků "sociální spravedlnosti" první republiky, rozuměj tvrdému kapitalismu, kde dělník byl zejména spotřebním zbožím. Zjednodušující pohledy nejen na onu dobu jsou dnes in. Takhle oklikou jsem se ale chtěl dostat k osobnosti Františka Kriegela, zapáleného komunisty, který právě komunistický převrat a následnou vedoucí funkci KSČ nadšeně podporoval. Iluze mu vzaly až právě události v osmašedesátém. Víc než trochu mne tu tedy pak zarazila jeho věta (ale mohu se mýlit), že chtěl vždy budovat demokracii a ne diktaturu. Diktatura proletariátu byla myslím jedním ze základních tezí KSČ jako takové, čili zrovna téhle formulaci se zdráhám věřit, působí spíš jako moderní až lehce manipulativní anachronismus, stejně jako výhradně démonické postavy Sovětů či až směšná zbabělost Bilakovy kliky. Ale to spíš jen tak na okraj. Jinak se Nikolaevovi jeho "Dny zrady" docela povedly, při sledování mi totiž hned naskočily ty Vávrovy a celá ta trilogie, kde si komunisté připsali hlavní zásluhy za osvobození Československa. Takže docela bych uvítal další dvě části, pochopitelně Sametovou revoluci a za pár let doufám i ve zfilmování čtvrté pražské defenestrace, která se v dohledné době odehraje ve Strakově akademii. Tomáš Töpfer mne pak nepřekvapil, civilní role, která mu skvěla sedla a byla radost se na tu jeho vyholenou ale neskloněnou hlavu dívat. on vůbec celý ten herecký ansámbl byl povedený. Třeba Švehlíkova kreace star�� struktury Ludvíka Svobody a Jastrabanův až démonický Husák patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném českém filmu vidět. ()
Velmi těžká látka na pozření. Těžko posoudit, jak daleko je ztvárnění události daleko od skutečnosti, ale pokud by to bylo takhle, tak Husáka a Svobodu rozřezat do nudlí. Všichni ti borci až na Fandu obětovali republiku. Problém ale nelze vidět v jejich nedobrovolné návštěvě Kremlu. To celý národ měl držet při sobě, nasadit politiku totálního nihilismu, ano, i hladovět, zastavit veškerý pohyb obyvatelstva, nechodit do práce, nedělat nic. A zmrdi by odtáhli. Je tu zmiňován Mnichov, ale ve skutečnosti byl srpen 1968 jedinou skutečnou prohrou čs národa. Z postav se mi nejvíc líbil (samozřejmě Topfer) Přemysl Bureš. ()
O Kriegelovi se vice dozvite v romanu Ivana Fily z roku 2018 se stejnojmenym nazvem Muz ktery stal v ceste. Lekar, primar a politik Krieger jako jediny nepodepsal ponizujici moskevsky dokument. Film popisuje hlavne toto a to docela prehledne. A uz se nevenuje dalsimu disidentskemu zivotu Kriegela. O Kriegelovi se toho proste moc nedozvite. Pripomina to Ceske stoleti. Je viditelna snaha vytvorit hrdinu, ktery je prisny a lidsky. Politicke uvahy chybi. Cernobile sceny maji asi navodit pocit autenticnosti. Adam Jastraban hraje soka Kriegela Gustava Husaka presvedcive. Daniel Horibal slabeho Dubceka take. Smutne je, ze herec pred premierou ve strednim veku zemrel. ()
Divácky nijak přívětivé a převážně komorní dialogovka. Naštěstí velice dobře natočená a ještě lépe zahraná. Na téma hnusu roku 1968 jeden z těch lepších filmů a pro příznivce daného tématu rozhodně doporučuji. ()
Psal jsem to už u Dubčeka, ale zopakuji to i tady. Všichni ti muži Pražského jara se ve větší či menší míře podíleli na tom, aby tady ten svinský bolševický režim zapustil kořeny. Proto je mi proti srsti, že jsou Dubček a spol. stavěni na piedestal. Nikolaevovi budiž přičteno ke cti, že právě tohle ústy novinářky Hynské Kriegelovi vyčítá, ale i tak mi připadalo, že se to snaží bagatelizovat. Samotný film je víceméně o mluvících hlavách a dokázal bych si ho představit jako součást Českého století. Pokud jste viděli epizodu Musíme se dohodnout nebo Dubčeka, je tohle pro vás de facto ztráta času, protože o samotném Kriegelovi se vlastně nedozvíte vůbec nic, což je tak trochu škoda, protože zrovna tenhle člověk měl hodně dobrodružný život. Ale to by asi vyžadovalo trochu větší rozpočet. Další věcí, která mě nebetyčně štvala, bylo to, že všechny postavy mluví česky. Prakticky ve všech produkcích vládne už docela dlouho trend, že v zájmu autentičnosti mluví historické osobnosti svým vlastním jazykem. Je to o to větší škoda, že rodilí mluvčí byli k dispozici. Pokud se něco povedlo, tak to byla celková dramatizace moskevských jednání, ale šťastnou ruku měl Nikolaec především při castingu, který to celé částečně zachraňuje. Tomáš Töpfer je jako Kriegl výborný, Jastraban zvládl po Dubčekovi s prstem v nose i Husáka a Dano Heriban mě mile překvapil coby Dubček. Tohodle herce je velká škoda. Ale i přes výborné obsazení je výsledkem spíše průměrná podívaná a trochu se bojím Nikolaevova legionářského projektu. 50% ()
U mě filmová spokojenost, dostala jsem od tvůrců to, co jsem očekávala.. Dokument o panu Kriegelovi stavím samozřejmě výš, nicméně zpracování událostí roku 1968 se povedlo.. Potěšila mě účast pana Švehlíka, střihnul si roli Ludvíka Svobody na výbornou a moc ráda jsem ho viděla.. Celkově mi ten herecký ansámbl sednul a pravdou je, že jak mi ty roky přibývají, víc a víc dokážu porozumět tomu, co se tenkrát semlelo a celý náš národ zaledovalo... ()
Film bohužel není tak dobrý, jak jsem čekal. Obávám se (a zdejší komentáře tomu nasvědčují), že dnešní většinový divák vidící černobíle bude mít Kriegla za hrdinu a ostatní za padouchy. Jenže takto na dobu před 55 lety nelze nahlížet. I starší díla na toto téma jasně říkají, že nebýt Svobody, bůhví jak by to dopadlo a jaký by tu byl další vývoj. Kriegel se v r. 1968 zachoval svědomitě a málem za to zaplatil životem. Proto si rozhodně zaslouží, aby o něm byl natočen film. Nechápu ale, proč bylo vynecháno dalších ne méně důležitých 11 let jeho života. ()
Takhle skvělé téma a takhle ho propálit. Zaměření se jen na 68 je dobře, ale tím to končí. Spousta míst byla víc než zvláštní a podle mě dost přitažená za vlasy. Člověk, který dobu nezná, si tak musí připadat zcela zmaten a podle mě nemůže dostat nějakou jasnou ucelenou představu o době. Nemluvě o těch velmi zvláštních "dobových" závěrech. Ale název filmu pochválím, ten se povedl. ()
V úvodu filmu je citát" Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo". Autorem je Sebastian Castellio - francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty: Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela ( 2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). ()
Reklama