Stará panna

4+. Kdyz se sejdou Bette Davis a Miriam Hopkins v jednom filmu, nemuze to dopadnout jinak nez perfektne. :-) Film vypravi (komornejsi, ale velmi dobre koukatelne) rodinne drama z konce 19. stoleti, v prvni puli prece jen o neco sviznejsi nez v druhe... Jen toho Bogarta jsem si nejak nevsiml... :-) (28.10.2009)

Snad ještě větší doják než Hořké vítězství. Mateřské melodrama jak má být. A Bette Davis opět skvělá - její postava projde na ploše 95 minut několika proměnami, ale ona zvládá bez problémů všechny polohy. Jen škoda, že jde až příliš cítit, že se jedná o adaptaci divadelní hry (která je pro změnu adaptací románu). 3 1/2 (29.10.2009)

Stará panna je filmovým odrazem pokrytecké morálky vyšší třídy z devatenáctého století na hollywoodský způsob. Je to ale maloměšťácká zábava pro maloměšťácké paničky, jež si mohou zaslzet u romantické nepřízně osudu, pluje toliko po povrchu aspektů, intimita nitra je nahrazena chvilkami rozechvělé plačtivosti v aktech afektu amerického herectví, přebohatou výpravou a pohlednými tvářičkami a make-upem hereček. Předlohou filmu režiséra Edmunda Gouldinga bylo stejnojmenné divadelní drama americké spisovatelky Zoe Akins z roku 1935 (oceněno Pulitzerovou cenou), jež vycházelo ze stejnojmenné novely čtyřdílného románu Starý New York americké spisovatelky o zlatém věku newyorské smetánky Edith Wharton. O kritice morálky sice lze hovořit, ale o tu tady vlastně nejde, ve skutečnosti se film zabývá ženskou žárlivostí příbuzných a sérií chybných rozhodnutích se zásadními dopady na osobní život bez schopnosti o jejich překonání. Nitro zde není, o to Hollywood (týká se to i předloh) snad nikdy nestál, jen efektní střety a dávky uslzeného sentimentu. Hlavní postavou přeuslzeného dramatu z poloviny 19. století je Charlotte Lovell (sebejistá Bette Davis), žena, která se nechce vzdát plodu své lásky dychtivého mládí, a právě proto zůstala navždy nenaplněnou. A nakonec i opomíjenou. Druhou postavou je Delia Lovell Ralston (šarmantní Miriam Hopkins), Charlottina sestřenice, neochotná přejít svůj stín žárlivosti, přesto dosahuje svých cílů, společenské ctihodnosti u vyšší třídy a širokého mateřského triumfu. Důležitou postavou je Clementina (zajímavější Jane Bryan, jako malé dítě Marlene Burnett), počátkem dospělého života rozjařená dívka v nevědomosti svých biologických rodičů. Nejvýraznější mužskou postavou je Dr. Lanskell (sympatický Donald Crisp), ctihodný lékař a mlčenlivý svědek ženských tajností, záští a bolestí. Z dalších rolí: odmítnutá Deliina láska a Charlottina osudová láska Clem Spender (George Brent), věrná Deliina služebná Dora (Louise Fazenda), akurátní babička Henrietta Lovell (Cecilia Loftus), Deliin společensky ctihodný muž Jim Ralston (James Stephenson), jeho bratr a Delií zahnaný Charlottin snoubenec Joseph Ralston (Jerome Cowan), či Tinin snoubenec z velmi dobré rodiny Lanning Halsey (William Hopper). Stará panna je standardizovanou sentimentální zábavou z hollywoodské produkce své doby, její příznivci si přijdou bohatě na své. Ale já spíše pociťuji nevolnost. (20.08.2021)

Mnohem silnější než následující filmy, které odsud bezostyšně opisují (The Great Lie [1941], To Each His Own [1946]) a opět platí, že Oscary měly být udíleny zde, a ne u těch pozdějších filmů. Síla příb��hu vychází z vyrovnanosti obou hlavních postav (Miriam naštěstí nehraje druhé housle, jak jsem se obával). Obě ženy si uvědomují, že udělaly chybná rozhodnutí, a jejich následky že je nakonec dostihnou. Nejlepší filmy často vznikají z divadelních her, nad jejich příběhem se totiž dostatečně přemýšlelo. (02.02.2017)

Dojemné drama s excelentní Bette Davis. Miriam Hopkins byla taky výborná. Škoda, že George Brent nedostal větší prostor (ano, dobře se mi něj kouká =) Příběh se mi zdál maloučko šroubovaný...jakoby se tuze snažili, aby rozhodování hlavních hrdinů bylo pochopitelné a "jediné možné" řešení, takže to celé potom působilo trochu násilně a ne svižně a přirozeně. Ale dost jsem se bavila, líbilo se to. (29.08.2011)