castor

Zase jedno děvče, které musí nedobrovolně opustit domovinu, zase jedna šílenost, u které lituju, že jsem jí věnoval svůj čas. I když beru, že jsem tomu mohl dát zejména v druhé polovině ještě šanci, protože moje pozornost už měla docela raketový sešup. Už od samého příjezdu do německých Alp, kam se hrdinka stěhuje spolu s otcovou novou rodinou, včetně němé nevlastní sestry, to má solidní atmosféru s postupným přiléváním bizarních momentů. Po celou dobu vnímáme lehký artový kabátek, nějaké to pomrknutí na diváka i solidní nadsázku. A pak to přijde. První zvuky, první uvíznutí v časové smyčce, první zvracení. Záhy to začne být hodně své a já se nějak přestal snažit zjistit, čeho se tvůrci pokoušeli dosáhnout a jak moc se k tomu přiblížili. Dan Stevens byl vždycky magor k pohledání, Hunter Schafer mě baví dlouhodobě. Jinak prostě nesedlo…

„Ty bys nakaženej dobytek prodal sousedům, kteří nic netuší?“ Prodal, protože je to bezcitný flákač a požitkář Hud, který chce urvat, co to dá, dokud to ještě jde. Žije jen pro sebe, ničeho si neváží, nekrotí své choutky, ať už jde o chlast nebo ženský. Jeho otec Homer, texaský dobytkář a muž pevných zásad, v sobě nosí jednoho rodinného strašáka, který právě s Hudovým způsobem života úzce souvisí. Jakmile na ranči propukne epidemie slintavky a kulhavky, vrazí událost mezi otce a syna ještě větší klín. Generační boj pozoruje zpovzdálí (Patricií Neal skvěle zahraná) vychytralá rodinná hospodyně i Hudův synovec, jehož loajalita je rozpolcená a kluk se nemůže rozhodnout, zda dát přednost strýčkově bezstarostnosti nebo dědově mravní pevnosti. Paul Newman si střihnul možná svoji nejodpudivější postavu, opět se navíc sešel s režisérem Martinem Rittem. Na roli se znovu pečlivě připravoval, makal na ranči, všímal si zvláštních rysů honáků. Výsledkem je melancholický kus, který se může opřít o inteligentní scénář, odvážná témata, Newmanův syrový výkon i skvělou kameru.

„Omlouvám se za ty záhady. Nechtěla jsem tě vyděsit. Všechno je v pořádku. Ale bude propuštěn.“ Přiznám se, že mě přesvědčilo jméno Jeremyho Saulniera, jehož hrdina si ve slušně gradujícím kousku Rebel Ridge také začal sjednávat pořádek. Tady sledujeme bezcílné toulání bezdomovce a loosera Dwighta, jehož život se dramaticky promění poté, co se na svobodu dostane vrah jeho rodičů. Pomsta? A co vrahova násilnická rodina? Asi neprozradím moc, když řeknu, že první pomstou to zdaleka nekončí, naopak to celé zapne vražednou spirálu. Melancholická atmosféra, syrové momenty, loudavé tempo a postava, které chybí schopnosti i plán, což vyvažuje vytrvalostí a odhodlaností.

Lidi, na kterých nám nejvíc záleží, jsou naší největší slabinou. V tomhle duchu se tak trochu odehrává poslední epizoda, která je (uznávám) svižná a nápaditá. John je ve vazbě, Homm má pochybnosti a agentka FBI možná rodinný problém. Ta si zároveň postupně uvědomuje, že do mnohého nekalého, oč tu běží, je zapojená i část federálního úřadu. A jak to teda bylo nakonec s tátou Benem – skutečně bojoval roky proti tomu, aby se klíčová data neobjevila v nesprávných rukách? Syrové, chytré i dost přestřelené, zároveň škoda, že po celou sérii poměrně mdle i naivně fungovaly ženské postavy.

Ryzí herecký film a solidní zkouška charakterů. Zároveň kus, který Paulu Newmanovi poskytl naprosto ideální roli, a proto mu věnoval svou plnou pozornost. Ostatně jako vždy. A vlastně (trochu s přivřením obou očí) předznamenal, že když si o nějaký ten pátek později (dobře, trvalo to osm let) založil vlastní produkční společnost First Artists (protože chtěl dělat „jiné“ filmy), tak se nebál zabývat choulostivými a poměrně neobvyklými tématy. Ostatně ústřední hrdinka je tu za notorickou lhářku, zároveň se tu řeší sexualita, závislost na alkoholu i na samotném hazardu. Dramatická (vztahová) část filmu se ovšem místy přeci jenom potýká s méně vydařenými pasážemi, to si zase přiznejme. Newman se pod vedením profíka naučil obstojně hrát, mnohé komplikované údery odehrál sám. Pro jeho postavu je kulečník náboženstvím, nechce být v tomhle zvláštním světě jen nějakým zaměnitelným pěšákem, parádně fungují jeho kousavé repliky a široký úsměv. Výsledek tak nabídne skvělé herecké výkony, výborný střih a využívá ostré kontrasty černé a bílé, kdy solidně zachycuje potemnělou atmosféru kulečníkových heren. Čtyři hvězdy s výtkami.

Data, data a zase data. Citlivá, diskrétní. Blížíme se finále, pořád jde o docela obří skládačku, do níž zasahuje mnoho stran a jakási snaha o efektivnost je mnohdy naneštěstí kontraproduktivní. John nespí a panikaří, je ve fázi, kdy věří tak nějak už jen sám sobě. Stojí za vším skutečně táta Ben, který ho v minulosti zásadně zklamal, a který ho má údajně jen využívat? Za mě určitě nejde o výplňkový díl, svou kvalitu a údernost má. Stále je to nicméně hodně o urputnosti a snaze překvapovat diváka za každou cenu, kdy mnohá z těch překvapení nepatří mezi ta, která si chce publikum opakovaně rozbalovat. Vedle ústředního dua (ano, myslím pány Sutherlanda a Dance) příjemně překvapuje i mladík Walt Klink.

John Woo má svoje holubice, kostely, zpomalovačky, motorky, dvě pistole, soustředění na detail, svíčky a hřbitovy. Nathalie Emmanuel má hezkej zadek, Sam Worthington nemá nic. Režisér kultovních akčních pecek měl pár let žánrovou pauzu, protože se ve své domovině věnoval spíš historickým (válečným) velkofilmům. Teď se třikrát vrátil k ryzí akci, nicméně remake vlastní klasiky se svou průměrností zařadí k Manhuntu i Silent Night. Holt osmdesátka se blíží, Woo nechává vypouštět hloupé dialogy, pár směšných momentů i přepálenou stopáž, styl ale nezapomněl a několik vizuálně líbivých scén nabídne. Děj je utahaný, mistryně svého řemesla Emmanuel při jedné fušce nepřímo způsobí slepotu přítomné zpěvačky klubu, naskočí u ní ochranitelský pud, ovšem šéfové o žádné svědky nestojí. Legendě dál fandím, i tady to místy vypadá, jako by se mistr přišel tu a tam podívat na plac nějakého průměrného kolegy, a třeba jednou na dvě hodinky, jindy na celé odpoledne usedl na režisérskou židli místo něj. Celkově nevýrazné, tři hvězdy ale dám.

Těžko zařaditelný, s metodickým herectví i s nemálo démony, talentovaný v mnoha směrech. Hned jeho debut byl významný: Rebel bez příčiny s Jamesem Deanem. Přátelství s ním mu přihrálo roli v Gigantovi, ve kterém se setkal s filmovými legendami Hudsonem a Taylorovou. Měl solidně rozjetou kariéru, ovšem velmi brzy se projevilo jeho rebelství, na place byl konfliktní a nelibý. Producenti jeho angažování považovali za nemalý risk, sedl si nicméně s Rogerem Cormanem. A od něho nebylo daleko k Jacku Nicholsonovi. S ním a Peterem Fondou se rozhodl natočit vlastní film – kultovní Bezstarostnou jízdu, před kterou stihl ještě důležité vedlejší úlohy v Pověste je vysoko a v oceňovaném dramatu Frajer Luke. Přátelství s Johnem Waynem mu přineslo další zajímavé postavy. V osobním životě to ovšem byla zase divočina, jel v chlastu i kokainu, prožil několikadenní manželství a možná proto mu sedla role šíleného fotoreportéra v Apokalypse, ve které poměrně hodně improvizoval. Další pomyslné výsluní mu zajistil jiný psychopat v Modrém sametu. Záporáky hrál skvěle dál, a nejenom je, zkrátka jednou za pár let se pokaždé solidně připomněl (Red Rock West, Pravdivá romance, Nebezpečná rychlost, Umírající zvíře), úspěšný byl i na televizní obrazovce. Znovu jen chronologicky poskládané významnější filmy/postavy. Ale překvapivě to není jen oslavující, jak jsme v tomhle cyklu zvyklí.

Darija Pavlovičová hraje Dannymu Hustonovi na klavír a dělá u toho smyslné pohledy, Karel Dobrý vykopává Billa Skarsgårda z auta, Honza Budař si už mezizubní prostor nevyčistí, britská zpěvačka s tou divnou přezdívkou chce po Billovi sex, i když podle ní hrozně smrdí, a Brandon Lee se obrací v hrobě. Další zbytečný sequel, ale úplně zlý nakonec nebudu. Protože to zase tak zlé prostě není. Vrána má duši mrtvého přenést na druhý břeh. Jenže když si s sebou nese děsivý zármutek a nedostává se jí klidu, může vrána přivést duši zpět, aby vše špatné napravila. Láska mezi Ericem a Shelly (kteří nejsou žádnými svatoušky) vnikne tak nějak nahodile, Hustonovu démonickou roli jsem jaksi nepobral, Eric chráněný tajemnou vyšší silou se mezi živé vrátí prakticky okamžitě, jakousi komiksovou nadstavbu a tajemství nahrazují nadpřirozené bláboly a prostě jen chuť se krvavě pomstít. Jenže právě krvavá jatka prostě nefungují, za mě má mnohými zmiňovaná choreografie soubojů z Rudolfina zoufale málo nápadů. Několik známých pražských lokací nicméně představuje fajn bonus. Rupert Sanders dostal třetí „velký“ projekt (Sněhurka a lovec, Ghost in the Shell), další pokus bych mu nesvěřoval. Chybí interní logika, schází motivace postav, nová Vrána si vlastně svou existenci tak nějak nedokáže obhájit. Ale uteklo mi to. Má to povedené dekorace, má to solidního Skarsgårda, ucházející hudbu, sem tam slušnou atmosféru… Dietní tři hvězdy.

Ten nástup byl skvělý. Tvůrci dokážou v divácích vyvolat opravdové pocity bezmoci (rozuměj nasrání) prakticky okamžitě, co se jistý Terry ocitne hubou v prachu země. S balíkem peněz mířil na kole do jednoho zapadákova, kde hodlal zaplatit kauci za svého bratrance (trochu zlobil a hlavně se nesmí z vazby dostat mezi vězně). Jenže ho srazí policejní auto, respektive jeho lehce rasistická posádka, za velmi podivných postupů dostane pouta a o prachy přijde. Důvody jsou chabé, jakékoliv oponování Terrymu přidělá další nepříjemnosti. Přesto to ještě zkusí v klidu a po dobrém, jenže u soudu v téhle díře právě skončily úřední hodiny, obecně tu platí tak trochu jiná pravidla a poldové spoléhají na díru v zákoně. Křivda je jedna věc, prasárna za prasárnou druhá, takže tihle balíci brzy pochopí, že tenhle „prudič“ je ve skutečnosti bývalý mariňák a expert na řešení konfliktů. Graduje to pomalu, ale parádně. První polovina je opravdu velmi dobrá. Sice nepotřebuju usekané ruce a zlámané nohy, ale zhruba v té době už něco šťavnatého přijít mohlo. A taky mělo. Jenže (hodně zajímavý) Aaron Pierre jde na všechno zatraceně soustředěně a s rozumem. Navíc se začne dost vysvětlovat a to opatrné nadšení se docela dost drolí. Občas přijde nějaká ta náhoda, jindy pitomé policejní rozhodnutí. A to nemalé očekávání prostě vystřídají závěrečné titulky. Ale povšechně spokojenost. Škoda až příliš opatrné druhé poloviny, navíc celkově s přepálenou stopáží.