Alexandr Vinokurov

Alexandr Vinokurov
Alexandr Vinokurov (2011)
Narození	16. září 1973 (51 let) Beskol
Povolání	sportovní cyklista
Ocenění	Order of Parasat
Děti	Alexandre Vinokourov Nicolas Vinokourov
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Cyklistika na LOH
stříbro	LOH 2000	silniční závod jednotlivců
zlato	LOH 2012	silniční závod jednotlivců
Mistrovství světa v silniční cyklistice
bronz	MS 2004	časovka jednotlivců
bronz	MS 2006	časovka jednotlivců
Tour de France
bronz	TdF 2003	Tour de France
Vuelta a España
vítěz	Vuelta 2006	Vuelta a España

Alexandr Nikolajevič Vinokurov (rusky Александр Николаевич Винокуров) (* 16. září 1973 Petropavlovsk, Kazachstán) je kazašský cyklista, olympijský vítěz v silniční cyklistice z Letních olympijských her 2012 v Londýně.^[1]

Svoji profesionální kariéru zahájil v roce 1997 v týmu Casino - C'est votre équipe. V roce 2000 přestoupil do Team Deutsche Telekom, kde pomáhal Janu Ullrichovi. V téže roce byl 15. na Tour de France a cyklistickou veřejnost si získal svojí dravou jízdou a touhou po vítězstvích. Největšího úspěchu dosáhl na Staré dámě v roce 2003 kdy dojel třetí. V roce 2005 skončil pátý. V tomto roce se bezhlavě pouštěl do úniků, které sjížděl jeho vlastní tým. Znechucen odešel do Liberty Seguros - Würth, kde se stal lídrem. Před Tour de France 2006 našli španělští policisté spisy Operace Puerto, kde figurovala jména spousty cyklistů z tohoto týmu. Ředitel týmu byl zatčen a tým se začal rozpadat. On sám měl být jedním z favoritů tohoto závodu a v Kazachstánu to dobře věděli. Největší kazašské firmy koupily stáj Liberty Seguros a pojmenovaly ji po kazašském hlavním městě Astana. UCI ovšem start stáji na Tour de France nedovolila. Na Vuelta a España startovat mohl a dosáhl zde svého životního úspěchu, vyhrál. Po sezóně tým posiloval, koupil německé jezdce Andrease Ködena a Mathiase Kesslera, Itala Paola Savoldeliho a sjednotili kazašské jezdce pod jednu stáj. S takovouto sestavou si dali cíl: vyhrát Tour de France s ním v čele.

24. července 2007 byl obviněn z dopingu na právě probíhající Tour de France 2007 a ještě téhož dne byl ze závodu odvolán a vyhozen z týmu Astana, jenž n��sledně na přání organizátorů závodu ze závodu odstoupil. Před začátkem závodu patřil k největším favoritům na celkový triumf, měl v 5. etapě ošklivý pád, z něhož se jen těžko vzpamatovával, jeho výsledky v následných etapách tím byly poznamenány. Poté ale ve 13. etapě, časovce jednotlivců, překvapivě deklasoval zbytek startovního pole. Při dopingové kontrole provedené právě po této etapě však bylo zjištěno, že přijal krev jiného člověka, čímž se dopustil podvodu - pomohl si zakázanou krevní transfuzí.^[2] Po oznámení ročního trestu v prosinci téhož roku oznámil ukončení kariéry.^[3]

• 1997 – Casino - C'est votre équipe
• 1998 – Casino - C'est votre équipe
• 1999 – Casino - C'est votre équipe
• 2000 – Team Deutsche Telekom
• 2001 – Team Deutsche Telekom
• 2002 – Team Deutsche Telekom
• 2003 – Team Telekom
• 2004 – T-Mobile Team
• 2005 – T-Mobile Team
• 2006 – Liberty Seguros - Würth
• 2006 – Astana - Würth
• 2007 – Astana

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Vinokurov na Wikimedia Commons
• Galerie Alexandr Vinokurov na Wikimedia Commons
• Alexandr Vinokurov v databázi Olympedia (anglicky)
• Oficiální webové stránky sportovce Archivováno 28. 10. 2020 na Wayback Machine.

– Nejaktivnější jezdec – Tour de France –
1956  André Darrigade (FRA) 1957  Nicolas Barone (FRA) 1958  Federico Bahamontes 1959  Gérard Saint (FRA) 1960  Jean Graczyk (FRA) 1961 Ocenění týmů 1962  Eddy Pauwels (BEL) 1963  Rik Van Looy (BEL) 1964  Henry Anglade (FRA) 1965  Felice Gimondi (ITA) 1966  Rudi Altig (GER) 1967  Désiré Letort (FRA) 1968  Roger Pingeon (FRA) 1969  Eddy Merckx (BEL) 1970  Eddy Merckx (BEL) 1971  Luis Ocaña 1972  Cyrille Guimard (FRA) 1973  Luis Ocaña 1974  Eddy Merckx (BEL) 1975  Eddy Merckx (BEL) 1976  Raymond Delisle (FRA) 1977  Gerrie Knetemann (NED) 1978  Paul Wellens (BEL) 1979  Hennie Kuiper (NED) 1980  Christian Levavasseur (FRA) 1981  Bernard Hinault (FRA) 1982  Régis Clère (FRA) 1983  Serge Demierre (SUI) 1984  Bernard Hinault (FRA) 1985  Maarten Ducrot (NED) 1986  Bernard Hinault (FRA) 1987  Pedro Delgado (ESP) 1988  Jérôme Simon (FRA) 1989  Laurent Fignon (FRA) 1990  Eduardo Chozas (ESP) 1991  Claudio Chiappucci (ITA) 1992  Claudio Chiappucci (ITA) 1993  Massimo Ghirotto (ITA) 1994  Eros Poli (ITA) 1995  Hernán Buenahora (COL) 1996  Richard Virenque (FRA) 1997  Richard Virenque (FRA) 1998  Jacky Durand (FRA) 1999  Jacky Durand (FRA) 2000  Erik Dekker (NED) 2001  Laurent Jalabert (FRA) 2002  Laurent Jalabert (FRA) 2003  Alexandr Vinokurov (KAZ) 2004  Richard Virenque (FRA) 2005  Óscar Pereiro (ESP) 2006  David de la Fuente (ESP) 2007  Amets Txurruka (ESP) 2008  Sylvain Chavanel (FRA) 2009  Franco Pellizotti (ITA) 2010  Sylvain Chavanel (FRA) 2011  Jérémy Roy (FRA) 2012  Chris Anker Sørensen (DEN) 2013  Christophe Riblon (FRA) 2014  Alessandro De Marchi (ITA) 2015  Romain Bardet (FRA) 2016  Peter Sagan (SVK) 2017  Warren Barguil (FRA) 2018  Dan Martin (GBR) 2019  Julian Alaphilippe (FRA) 2020  Marc Hirschi (SUI) 2021  Franck Bonnamour (FRA) 2022  Wout van Aert (BEL) 2023  Victor Campenaerts (BEL) 2024  Richard Carapaz (ECU)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.