Anaxarchos
| Anaxarchos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 380 př. n. l. Abdéry |
| Úmrtí | 320 př. n. l. (ve věku 59–60 let) Kypr |
| Povolání | filozof |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anaxarchos, řecky Ἀνάξαρχος (asi 380 Abdéry – asi 320 př. n. l.), byl řecký antický filozof. Žil ve 4. století př. n. l. Bývá zařazován mezi atomisty.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Prameny k Anaxarchově životě existují tři: Nejzevrubnější je zpráva Díogena Laertského v jeho spisu O životě a učení slavných filosofů. Chronologicky jí předcházejí zmínky v dílech Cicerona a Valeria Maxima (1. polovina 1. stol. n. l.)
Démokritova škola v Abdéře v Thrákii pokračovala dlouho i po smrti svého zakladatele. Mezi její hlavní představitele se počítají Metrodoros z Chiu a Nausiphanes.[1] Podle Díogena Laertského byl Anaxarchos žákem Díogena ze Smyrny, který byl žákem Metrodorovým. To řadí Anaxarcha do okruhu pozdních atomistů. Ti se však už postupně přikláněli ke skepticismu. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že jeho zakladatel, Pyrrhón z Élidy, byl žákem právě Anaxarcha.[2]
Žádný Anaxarchův spis není známý, o jeho životě zanechal Díogenés několik historek anekdotické povahy. Anaxarchos měl přístup k Alexandru Makedonskému. Ten si o sobě myslel, že je bůh. Když jednou Anaxarchos spatřil, že vládci teče z jakési rány krev, prohlásil: "Toto je krev, ne íchór," (v řecké mytologii tekutina, kterou mají bohové místo krve) "jenž teče blaženým bohům."[3] Na jedné z hostin se ho panovník zeptal, co soudí o jídle. Anaxarchos je pochválil, vytkl jen, že měla být předložena také hlava krétského satrapy Níkokreonta, který byl Alexandrovým nepřítelem. Když pak jednou loď, na níž se plavil i Anaxarchos, zavál vítr na Krétu, Níkokreont filozofa zajal. Dal ho vhodit do velkého moždíře a tlouci palicemi. Anaxarchos měl prohlásit: "Tluč jen měch Anaxarchův, Anaxarcha neutlučeš." A když mu měl být vyříznutý jazyk, ukousl si ho filozof sám a vyplivl ho satrapovi do tváře.[4] Anaxarchův způsob smrti se stal v novověku známým díky zmínkám u Cicerona [5] a Valeria Maxima [6] Pro svou bezcitnost k utrpení a spokojenost v životě byl nazýván Blažený (eudaimonikós).
Názory
[editovat | editovat zdroj]Valerius Maximus napsal, že byl Anaxarchos stoupenec Démokritova učení o nekonečném počtu světů.[7] Podle Kléménse Alexandrijského je autorem knihy O království. Dochoval se z ní jediný citát: "Učenost je sice velmi užitečná, ale může také dost uškodit. Prospívá obratnému, škodí však tomu, kdo příliš snadno řekne kdekoli cokoli. Je třeba znát míru a vhodný okamžik, neboť to jsou hranice moudrosti. Kdo o něčem přednáší nevhod, i kdyby to bylo sebeučenější, nebude považován za moudrého, ale za blázna."[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ZELLER, Eduard; NESTLE, Wilhelm. Grundriß der geschichte der griechischen Philosophie. Leipzig: O. R. Riesland, 1928. 392 s. S. 86.
- ↑ DIOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 493 s. S. 384. (Dále jen Díogenés 1964.)
- ↑ Verš pochází z Illiady V, 340.
- ↑ Díogenés 1964, str. 383.
- ↑ Cicero, Tusculanae disputationes II/52, online, dále týž, De natura deorum III/82, online.
- ↑ Valerius Maximus, Factorum et dictorum memorabilium III, 3.3. ext. 4, online.
- ↑ Valerius Maximus, Factorum et dictorum memorabilium VIII, 8.14. ext. 2, online.
- ↑ Překlad J. Pilátové na webu předsokratici.cz.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Stať „Anaxarchos" je na str. 367–368 (IX, 58–60).]
- MRÁZ, Milan, ed. Řečtí atomisté. Překlad Karel Svoboda. 2., přeprac. vyd. Praha: Svoboda, 1980. 365 s. cnb000142609. [Oddíl „Anacharchos" je na str. 282–289.]
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 2. díl. V Praze: J. Otto, 1889. 1141 s. cnb000277218. [Heslo „Anaxarchos" je na str. 264; autor František Drtina.] Dostupné online
