Brian Eno

Brian Eno
Brian Eno 2015
Základní informace
Rodné jméno	Brian Peter George St. John le Baptiste de la Salle Eno
Jinak zvaný	Eno
Narození	15. května 1948 (76 let) Woodbridge, Anglie
Původ	Anglie Anglie
Žánry	experimentální rock, art rock, glam rock, elektronická hudba, ambient
Povolání	hudebník, skladatel, producent
Nástroje	syntezátory, klávesy, klavír, varhany, saxofon, kytara, baskytara, bicí, perkuse, bicí automat
Aktivní roky	1970–dosud
Vydavatelé	Island, Polydor, EG, Obscure, Opal, Virgin, Astralwerks, All Saints, Rykodisc
Členem skupin	Fripp & Eno Roxy Music
Příbuzná témata	Roxy Music, David Byrne, John Cale, Robert Fripp
Významná díla	Another Green World
Ocenění	Frankfurtská hudební cena (1994) královský průmyslový designér (2012) Rock and Roll Hall of Fame
Příbuzní	Roger Eno (sourozenec)
Web	www.enoshop.co.uk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brian Peter George St. John le Baptiste de la Salle Eno (* 15. května 1948 Woodbridge, Anglie), známý jako Brian Eno, je anglický hudebník, hudební producent, skladatel a teoretik. Mimo sólových nahrávek proslul jako úspěšný producent (Talking Heads, Devo, David Bowie, U2). Občas bývá označován jako „otec ambientu“.

V letech 1976–1979 spolupracoval s Davidem Bowiem na jeho „berlínské trilogii“ zahrnující alba Low, Heroes a Lodger. Jeho jméno bylo nadlouho spojeno se jmény jako Harold Budd, John Cale, Cluster, Robert Fripp a David Byrne. Produkoval tři desky Talking Heads včetně Remain in Light, pět alb U2, dále pomáhal anglické skupině James, Laurie Anderson a společně s Markusem Dravsem, Jonem Hopkinsem a Rikem Simpsonem produkoval alba skupiny Coldplay Viva la Vida or Death and All His Friends a Mylo Xyloto.

První experimentální nahrávky vznikly se skupinami Merchant Taylor's Simultaneous Cabinet, Maxwell Demon a Scratch Orchestra. V roce 1969 s přišel do Londýna, kde se v roce 1971 stal členem skupiny Roxy Music. Se skupinou nahrál dvě studiová alba, Roxy Music (1972) a For Your Pleasure (1973). Krátce po dokončení druhého alba Eno ze skupiny po hádkách se zpěvákem Bryanem Ferrym odešel. V roce 2002 však hrál na jeho sólovém albu Frantic.^[1][2] V roce 2006 se objevily informace, že by se měl účastnit reunionu skupiny Roxy Music,^[2] on sám to však popřel.^[3]

V září 1973 začal nahrávat své první album, které vyšlo v lednu následujícího roku pod názvem Here Come the Warm Jets. Ještě ve stejný rok vydal druhé album Taking Tiger Mountain (By Strategy), které stejně jako první produkoval on sám a opět vyšlo u vydavatelství Island Records. Na obou albech se podílel i jeho dřívější spoluhráč z Roxy Music, kytarista Phil Manzanera a na prvním z nich i saxofonista Andy Mackay.

V roce 1975 vydal album Another Green World, tentokrát spoluprodukované s Rhettem Daviesem. Další album, nazvané Before and After Science, vydal až koncem roku 1977. O produkci se opět staral on spolu s Daviesem a album vyšlo u Polydor Records. Následně se začal věnovat produkování alb a vydávání ambientní hudby. S dalším albem nazvaným Nerve Net přišel v roce 1992 a následovalo opět odmlčení. V roce 2005 vydal album Another Day on Earth, po dlouhé době opět s více rockovými skladbami a jeho zatím poslední takové album.

První čistě ambientní album Eno nazval Discreet Music a vydal jej u vydavatelství E.G. Records koncem roku 1975. O tři roky později následovalo album Ambient 1: Music for Airports (1978), na něž navázala alba Music for Films (1978), Ambient 2: The Plateaux of Mirror a Ambient 3: Day of Radiance, Ambient 4: On Land (1982), More Music for Films a Apollo: Atmospheres and Soundtracks (1983), Thursday Afternoon (1985), Music for Films III (1988), Textures (1989), The Shutov Assembly (1992), Neroli (1993), The Drop, Music for White Cube a Lightness: Music for the Marble Palace (1997), I Dormienti a Kite Stories (1999), Music for Civic Recovery Centre (2000), Compact Forest Proposal (2001), January 07003: Bell Studies for the Clock of the Long Now (2003) a LUX (2012).

V roce 2010 nahrál spolu s Leo Abrahamsem a Jonem Hopkinsem ambientní album Small Craft on a Milk Sea,^[4] na které v následujícím roce navázala dvojdílná spolupráce s básníkem Rickem Hollandem Drums Between the Bells a Panic of Looking.^[5][6]

V roce 1973 vydal album (No Pussyfooting) společně s vůdcem skupiny King Crimson, kytaristou Robertem Frippem. V roce 1975 na album navázala druhá společná spolupráce Evening Star a po dalších třiceti letech pak poslední společné album The Equatorial Stars. V roce 2008 vyšla kompilace jejich dříve nevydaných nahrávek z let 1992–2006 pod názvem Beyond Even (1992–2006). V roce 1981 spojil síly s frontmanem skupiny Talking Heads, se kterým rovněž pracoval jako producent, Davidem Byrnem, aby spolu nahráli album My Life in the Bush of Ghosts. V roce 2008 pak dvojice vydala další společné album Everything That Happens Will Happen Today. V sedmdesátých letech hrál také na několika sólových albech multiinstrumentalisty Johna Calea, což vyústilo v jejich společné album Wrong Way Up z roku 1990. V roce 1977 vydal společně s německou skupinou Cluster ambientní album Cluster & Eno. O rok později vydal album společné s dvěma členy skupiny, Hans-Joachim RoedeliusHans-Joachim Roedeliusem a Dieter Moebiusem nazvané After the Heat.

Hrál také na řadě dalších alb jako doprovodný hudebník. Šlo například o alba Johna Calea Fear (1974), Slow Dazzle (1975), Helen of Troy (1975) a HoboSapiens (2003). Cale se rovněž podílel na několik Enových sólových albech a v roce 1974 spolu, ještě doplněni o Kevina Ayerse a Nico nahráli koncertní album June 1, 1974. Hrál na všech albech tzv. „berlínské trilogie“ Davida Bowieho s názvy Low (1977), Heroes (1977) a Lodger (1977). Hrál také na několika albech Roberta Wyatta, například Little Red Record (se skupinou Matching Mole, 1972), Ruth Is Stranger Than Richard (1975), Shleep (1997) nebo Comicopera (2007). V roce 2013 produkoval a je spoluautorem písně „Digital Lion“ z alba Overgrown britského hudebníka Jamese Blakea.^[7]

Mimo svá vlastní alba, která si většinou také produkoval sám, byl producentem při nahrávání řady dalších alb. V roce 1977 produkoval debut anglické skupiny Ultravox a v následujícím roce zahájil spolupráci s americkou kapelou Talking Heads, které produkoval tři z jejích alb: More Songs About Buildings and Food (1977), Fear of Music (1979) a Remain in Light (1980). V roce 1978 produkoval první řadové album skupiny Devo. Během osmdesátých let se věnoval převážně ambientní hudbě a rovněž produkoval několik ambientních alb, ale v roce 1984 zahájil dlouholetou spolupráci s irskou skupinou U2. První album, které jim produkoval bylo The Unforgettable Fire právě z roku 1984 a následovala alba The Joshua Tree (1987), Achtung Baby (1991), Zooropa (1993), All That You Can't Leave Behind (2000), How to Dismantle an Atomic Bomb (2004) a No Line on the Horizon (2009). Spolu s U2 vydal v roce 1995, skrytě pod názvem Passengers, album Original Soundtracks 1.

V roce 1989 produkoval album Words for the Dying Johna Calea. V devadesátých letech produkoval dvě alba, konkrétně Laid (1993) a Wah Wah (1996), britské skupiny James. Mezitím také album Bright Red (1994) hudebnice Laurie Anderson. Následovala opět spolupráce s James Millionaires (1999) a Pleased to Meet You (2001). V letech 2008 a 2011 produkoval dvě alba skupiny Coldplay – Viva la Vida or Death and All His Friends a Mylo Xyloto.^[8]

V letech 1975–1978 byl majitelem vydavatelství Obscure Records,^[9] specializujícího-se na ambientní hudbu. V roce 1996 vydal knihu A Year with Swollen Appendices a v roce 2008 společně s Peterem Chilversem vymyslel software pro iOS nazvaný Bloom a o několik let později spolu s Chilversem představil hudební aplikaci pro iPad.^[10] Je autorem hudby k několika filmům, mezi které patří Sebastian (1976), Život je peklo (2004) nebo Pevné pouto (2009). Zahrál si rovněž menší roli v jedné epizodě seriálu Father Ted (1998) a v roce 2011 o něm byl natočen dokumentární film Brian Eno - 1971-1977: The Man Who Fell to Earth. V roce 2013 složil hudbu pro nemocnici v Sussexu.^[11]

Je autorem hudby pro mobilní telefon Nokia 8800,^[12] přičemž existovala i limitovaná deseti kusů s Enovým podpisem, které byly vydraženy v aukci a výtěžek šel na charitu.^[13] Rovněž složil uvítací melodii pro operační systém Windows 95.^[14] Rovněž složil hudbu pro počítačovou hru Spore.^[15] Spolu s Peterem Gabrielem založil projekt MUDDA na podporu digitálních hudebních technologií pro internet.^[16]

Americká skupina MGMT podle něj pojmenovala píseň na svém albu Congratulations z roku 2010.^[17]

V roce 2013 byl oceněn newyorským kulturním zařízením The Kitchen.^[18]

• Roxy Music (1972)
• For Your Pleasure (1973)

• Here Come the Warm Jets (1973)
• Taking Tiger Mountain (By Strategy) (1974)
• Discreet Music (1975)
• Another Green World (1975)
• Before and After Science (1977)
• Music for Films (1978)
• Ambient 1: Music for Airports (1978)
• Ambient 4: On Land (1982)
• More Music for Films (1983)
• Thursday Afternoon (1985)
• Nerve Net (1992)
• The Shutov Assembly (1992)
• Neroli (1993)
• Glitterbug (1994, soundtrack)
• Textures (1996)
• Generative Music 1 (1996)
• The Drop (1997)
• Another Day on Earth (2005)
• 77 Million Paintings (2006)
• LUX (2012)
• The Ship (2016)
• Reflection (2017)
• ForeverAndEverNoMore (2022)

• No Pussyfooting (1973, Robert Fripp)
• June 1, 1974 (1974, Kevin Ayers, John Cale a Nico)
• Evening Star (1975, Robert Fripp)
• 801 Live (1976, Simon Phillips, Phil Manzanera, Bill MacCormick, Francis Monkman a Lloyd Watson)
• Cluster & Eno (1977, Cluster)
• After the Heat (1978, Dieter Moebius a Hans-Joachim Roedelius)
• From Ibiza (1979, Peter Sinfield)
• In a Land of Clear Colors (1979, Peter Sinfield)
• Ambient 2: The Plateaux of Mirror (1980, Harold Budd)
• Ambient 3: Day of Radiance (1980, Laraaji/Edward Gordon)
• Possible Musics (1980, Jon Hassell)
• My Life in the Bush of Ghosts (1981, David Byrne)
• Apollo: Atmospheres and Soundtracks (1983, Daniel Lanois a Roger Eno)
• Begegnungen I, II (1984/1985, a Dieter Moebius, Hans-Joachim Roedelius a Conny Plank)
• Hybrid (1985, Michael Brook a Daniel Lanois)
• The Pearl (1985, Harold Budd)
• Wrong Way Up (1990, John Cale)
• Wah-Wah (1994, James)
• The Essential Fripp & Eno (1994, Robert Fripp)
• Spinner (1995, Jah Wobble)
• Music for Onmoyoji (2000, Soundtrack, Peter Schwalm)
• Drawn from Life (2001, Peter Schwalm)
• 18 Keyboard Studies (2002, Roger Eno)
• Music For Films III (2002)
• The Equatorial Stars (2004, Robert Fripp)
• Everything That Happens Will Happen Today (2008, David Byrne)
• Drums Between the Bells (2011, Rick Holland)
• Panic of Looking (2011, Rick Holland)
• Someday World (2014, Karl Hyde)
• High Life (2014, Karl Hyde)
• Secret Life (2023, Fred Again)

• Q: Are We Not Men? A: We Are Devo (Devo, 1978)
• More Songs About Buildings and Food (Talking Heads, 1978)
• Fear of Music (Talking Heads, 1979)
• Remain in Light (Talking Heads, 1980)
• The Unforgettable Fire (U2, 1984)
• The Joshua Tree (U2, 1987)
• Words for the Dying (John Cale, 1989)
• Laid (James, 1993)
• Zooropa (U2, 1993, společně s Flood a The Edge)
• I Feel You – Life's Too Short Mix (Depeche Mode, 1993)
• In Your Room – Apex Mix s Markusem Dravsem (Depeche Mode, 1994)
• Original Soundtracks (Passengers, 1995)
• Millionaires (James, 1999)
• Original Soundtracks (Traffic, 2000)
• Pleased to Meet You (James, 2001)
• Surprise (Paul Simon, 2006)
• Viva la Vida or Death and All His Friends společně s Markusem Dravsem, Jonem Hopkinsem a Rikem Simpsonem (Coldplay, 2008)
• No Line on the Horizon (U2, 2009)
• From Africa with Fury: Rise (Seun Kuti, 2011)
• Mylo Xyloto (Coldplay, 2011)
• Overgrown (James Blake, 2013)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Brian Eno na anglické Wikipedii a Brian Eno na německé Wikipedii.

• Brian Eno: A Year with Swollen Appendices: The Diary of Brian Eno, 1996, ISBN 0-571-17995-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Brian Eno na Wikimedia Commons
• Osoba Brian Eno ve Wikicitátech
• (anglicky) www.enoshop.co.uk
• (anglicky) www.brian-eno.net
• Brian Eno v Internet Movie Database (anglicky)
• Brian Eno v Česko-Slovenské filmové databázi
• Brian Eno ve Filmové databázi