Charibert I.

Charibert I.
Charibert I.
Narození	520
Úmrtí	567 (ve věku 46–47 let); Chelles
Povolání	panovník
Choť	Ingoberga; Theudechilda; Merofleda; Marcovefa
Děti	Bertha Kentská; Bertefleda; Clothilda; Charibert z Hesbaye
Rodiče	Chlothar I. a Ingunda
Rod	Merovejci
Příbuzní	Chram, Chilperich I., Guntram, Sigibert I., Gundoald a Chlothsind Franská (sourozenci); Eadbald Kentský a Æthelburg (vnoučata)
Funkce	franský král
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charibert I. (kolem roku 520–567 Chelles) byl franský král z rodu Merovejců. Vládl v letech 561–567.

Dědictví po otci

Charibert byl třetí syn krále Chlothara I. a královny Ingundy. Chlothar, jeden ze synů Chlodvíka I. získal Franskou říši, kterou si v roce 511 se svými třemi bratry rozdělili, a po jejich smrti opět sjednotil pod svou vládu. Po Chlotharově smrti v roce 561 bylo franské království rozděleno mezi jeho syny. Každý syn vládl oddělené říši, která nebyla geograficky koherentní. Jejich království byla pojmenována podle města, ze kterého jednotlivý bratři vládli. Charibert obdržel Neustrii, oblast mezi Sommou a Loirou, Akvitánii a Novempopulanii s Paříží jako hlavním městem. Jeho další hlavní města byly Rouen, Tours, Poitiers, Limoges, Bordeaux, Toulouse, Cahors a Albi. Guntram získal Burgundské království. Sigebert získal Austrasii, včetně Remeše se svým hlavním městem v Mety a nejmladší bratr Chilperich získal kompaktní království s hlavním městem Soissons.^[7]

Rodina

Podle Řehoře z Tours byl Charibert výmluvný, znalý práva a jedním z nejrozpustilejších raných merovejských panovníků. Na svém dvoře si vydržoval čtyři souběžné manželky, z toho dvě sestry.^[8] První byla Ingoberga, o jejímž původu se nedochovaly žádné informace. Z manželství s Ingobergou měl dceru, Berthu Kentskou, která se provdala za kentského krále Æthelberhta. Druhou ženou byla Merofleda, dcera česače vlny ve službách Ingobergy. Další manželkou byla Theudechilda, dcera pastýře. Poslední manželkou byla Merofledina sestra Marcovefa. Z dochovaných zdrojů nelze chronologii sňatků spolehlivě určit. Je známo, že to nebyly konkubíny, nýbrž manželky, neboť jsou označovány jako královny.

Kromě dcery Berthy měl Charibert Berthefledu, snad dceru Merofledy, která zemřela po roce 589. V manželství s Theudechildou měl syna, který zemřel hned po narození. V tomto manželství se narodila také dcera Clothilda, která vstoupila do kláštera Sainte-Croix v Poitiers, který později opustila, zemřela po roce 590. Jeho synem byl také Charibert z Hesbaye.

Smrt a dědictví

Jeho soužití se čtyřmi manželkami, z toho dvěma sestrami^[8] vedlo k jeho pozdější exkomunikaci biskupem Germanem.^[9] Jednalo se o vůbec první exkomunikaci merovejského krále.^[7] V důsledku toho byl potupně pohřben v římské vojenské pevnosti Blavia castellum v Tractatus Armoricani. Po jeho smrti jeho bratři rozdělili jeho říši mezi sebe s tím, že Paříž bude společná. Jeho přeživší manželka a královna (ze čtyř), Theudechilda, navrhla sňatek s Guntramem, ačkoli koncil konaný v Paříži v roce 557 zakázal takové sňatky jako krvesmilstvo. Guntram ji nakonec i když nedobrovolně ukryl do bezpečí do kláštera v Arles.

Primárními zdroji Charibertova života je Historia Francorum, dílo Řehoře z Tours (kniha IV, 3,16,22,26 a IX, 26), a Historia ecclesiastica gentis Anglorum sepsaná Bedou Ctihodným.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charibert I na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ ^a ^b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ ^a ^b BACHRACH, Bernard S. Merovingian Military Organization, 481-751. [s.l.]: U of Minnesota Press Dostupné online. ISBN 978-0-8166-5700-1. (anglicky)
↑ ^a ^b MURRAY, Alexander C. A Companion to Gregory of Tours. [s.l.]: BRILL 686 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-30700-1. S. 454. (anglicky) Biskupský koncil konaný v Pars pod vedením Chariberta v roce 561 nebo 562 úzce definoval příbuzenství, které bylo ve Franské říši považováno za incest..
↑ TOURS, Gregory of; THORPE, Lewis. The History of the Franks. [s.l.]: Penguin Publishing Group, 1974. 710 s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-044295-3. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Charibert I. na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Chlothar I.

král Paříže
561–567

Nástupce:
území přerozděleno

[027aad9d6a672674397a932bed196301641850d5-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[d2b6d0e91319756ddde75d505aee3819445271c3-2] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[ac31d979b1849e9b396aecc10ebd57e7dce21bec-3] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[6bd4f0096d16caa96c64ea1d49f721f6de01b1e0-4] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[560fef866e4a4600c857d64d8cc6660ec40a1ff6-5] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[fb7d37b37b8f5cebb5b49923351a151b7135e987-6] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[Bachrach-7] BACHRACH, Bernard S. Merovingian Military Organization, 481-751. [s.l.]: U of Minnesota Press Dostupné online. ISBN 978-0-8166-5700-1. (anglicky)

[Murray-8] MURRAY, Alexander C. A Companion to Gregory of Tours. [s.l.]: BRILL 686 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-30700-1. S. 454. (anglicky) Biskupský koncil konaný v Pars pod vedením Chariberta v roce 561 nebo 562 úzce definoval příbuzenství, které bylo ve Franské říši považováno za incest..

[9] TOURS, Gregory of; THORPE, Lewis. The History of the Franks. [s.l.]: Penguin Publishing Group, 1974. 710 s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-044295-3. (anglicky)

[1]