Přeskočit na obsah

Christine Lahti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christine Lahti
Narození4. dubna 1950 (74 let)
Birmingham
Alma materMichiganská univerzita
Seaholm High School
William Esper Studio
Florida State University
HB Studio
Povolánífilmová režisérka, blogerka, televizní herečka, divadelní herečka a filmová herečka
OceněníTheatre World Award (1979)
Oscar za nejlepší krátkometrážní hraný film (1994)
Cena Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v dramatickém seriálu (1998)
ChoťThomas Schlamme (od 1983)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christine Lahti (* 4. dubna 1950) je americká herečka.

Narodila se v Birminghamu ve státě Michigan, měla pět sourozenců. Studovala výtvarné umění na Floridské státní univerzitě a poté drama na Michiganské univerzitě; herectví poté studovala také v newyorském HB Studiu a Studiu Williama Espera. V New Yorku se zpočátku živila jako servírka a prací v reklamě. První úspěchy slavila v roce 1979 s rolí ve filmu …a spravedlnost pro všechny.

Za svou roli ve filmu Odpolední směna (1984) byla nominována na Oscara. V roce 1996 získala Oscara za film Lieberman in Love (1995), který režírovala.[1] Několikrát byla nominována na Zlatý glóbus, který za film No Place Like Home (1989) a seriál Nemocnice Chicago Hope (1998) získala. V roce 2018 vydala knihu autobiografických esejů True Stories From an Unreliable Eyewitness.[2] Od roku 1983 je jejím manželem režisér Thomas Schlamme. V roce 2004 se účastnila protestů proti vraždám v mexickém městě Ciudad Juárez.[3]

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  1. HARRIS, Will. Christine Lahti on the end of Evil, getting dizzy for Law & Order: SVU, and her love of Housekeeping [online]. The A.V. Club, 2024-06-03 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. NEWMAN, Judith. Christine Lahti’s Tales of Feminism, Sex and Aging in Hollywood [online]. The New York Times, 2018-04-03 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Celebrities Protest Killings in Mexico [online]. Los Angeles Times, 2004-02-15 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]