Přeskočit na obsah

Ctirad Kohoutek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ctirad Kohoutek
Základní informace
Narození18. března 1929
Zábřeh, Morava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. září 2011 (ve věku 82 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog, učitel, dirigent, hudební teoretik a teoretik
PříbuzníLuboš Kohoutek[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ctirad Kohoutek (18. března 1929 Zábřeh – 19. září 2011 Brno) byl český hudební skladatel, vědec a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Ctirad Kohoutek se narodil 18.3.1929 v domě svých prarodičů na Tunklově ulici v Zábřehu. Zajímavé je, že jeho dědečkem byl národní buditel a výtečný pedagog František Merta, který působil i jako senátor. Také rodiče se věnovali pedagogické práci, zejména v Podolí u Bouzova, kde mladý skladatel zažil své dětství. Přestože se rodina ještě před okupací odstěhovala do Ostravy, měl Ctirad Kohoutek rodný kraj stále v srdci. A tak sem jezdíval na letní byt a mnoho jeho kompozic vzniklo na chalupě v Hrabové. Také část jeho díla našla inspiraci v místním lidovém folkloru i v textech regionálních autorů.

Pro přesídlení rodiny do Ostravy rodiče mladého muže pochopili, že má nevšední hudební talent, a tak začal studovat na tamním Masarykově ústavu hudby, kde dostal nejen základy interpretace, ale také hudební teorie a tam také vznikla jeho první skladba s názvem Dědečkova polka. Bylo mu 14 let. Kromě toho však navštěvoval i gymnázium, které dostudoval po dalším stěhování rodiny do Kroměříže.

Po maturitě nastoupil mladý muž  - již jako nový obyvatel Brna studoval na brněnské konzervatoři v abiturientském kurzu hudební teorii, základy kompozice a dirigování. Byl přijat na Hudební fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU) a stal se žákem Jaroslava Kvapila. Současně působil v Moravském tanečním a pěveckém souboru a v souboru Radost v Brně.

Studium kompozice na Hudební fakultě JAMU dokončil v roce 1953.[2] Zůstal na škole nejprve jako asistent a odborný asistent. V roce 1965 se stal docentem skladby a teorie skladby, v roce 1965 vedoucím katedry skladby, hudební teorie a dirigování a v roce 1976 prorektorem pro uměleckou a vědeckovýzkumnou činnost a zahraniční styky. Doktorát filozofie získal na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 1973 a hodnost kandidáta věd na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1980.

Absolvoval stáž na Summer school of Music v Dartingtonu u Witolda Lutoslawského (1963) a účastnil se prázdninových kurzů moderní hudby v Darmstadtu u Pierre Bouleze a György Ligetiho.

V letech 1980-1990 působil na pražské HAMU jako profesor skladby. Současně byl ředitelem České filharmonie. Byl členem Asociace hudebních umělců a vědců a místopředsedou Klubu moravských skladatelů (1992-2002).

Pomineme-li drobné kompozice z mládí, začal se Ctirad Kohoutek výrazně skladatelsky realizovat již v rámci studia na JAMU. Jednou z prvních tiskem vydaných prací byla Ukolébavka černošské mámy. Je také autorem festivalové předehry pro festival demokratické mládeže. Po absolutoriu se pustil do studia novodobých skladebných postupů a postupně vytvořil nový směr kompoziční práce – projektovou metodu, kterou nabízel nejen jako prostředek tvorby svým žákům, ale také ji s úspěchem používal v pedagogické práci.

Jeho péčí prošly desítky hudebních skladatelů, z nichž někteří patří ke špičce evropské hudby, jiní působí jako pedagogové. Sám Ctirad Kohoutek komponoval do vysokého věku a zachovalo se po něm rozsáhlé dílo.

Významné je i jeho teoretické dílo, zejména Novodobé skladebné směry v hudbě (1965) a Projektová hudební kompozice (1969). Staly se takřka zásadní učebnicí pro jeho vrstevníky a následující generaci.[zdroj⁠?!]

Jeho bratrem je český astronom Luboš Kohoutek.[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Festivalová předehra pro velký orchestr (1955-56)
  • Koncert pro housle a orchestr (1958)
  • Velký přelom, symfonie pro orchestr (1960/62)
  • Symfonické tance pro velký orchestr (1961)
  • Symfonieta pro velký orchestr (1962/63)
  • Concertino pro violoncello a komorní orchestr (1964-66)
  • Preludia pro komorní orchestr (1965)
  • Miniatury pro smyčcový orchestr (1966)
  • Divadlo světa (Teatro del mondo), symfonická rotace o čtyřech scénách (1968-69)
  • Panteon, zvukový obraz pro orchestr (1970)
  • Slavnostní prolog pro velký symfonický orchestr (1971)
  • Slavnosti světla, cyklus symfonických obrazů pro velký orchestr (1974-75)
  • Symfonické aktuality, koncertní fresky pro orchestr (1976/78)
  • Pocta životu (Omaggio a vita), monolit pro orchestr (1988-89)
  • Jediná naděje, symfonický akvarel pro orchestr (1997)
  • Pohledy na člověka, dvě reflexe pro orchestr (1989-97)
  • Symfonický tanec pro velký dechový orchestr (2001/2004)

Jevištní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Balady z povstání (Jano - Jablíčka malinová). Dvě kantáty na slova Jarmily Urbánkové (1960),
  • Za všechny děti (Ukolébavka černošské mámy). Kantáta pro alt, smíšený sbor a orchestr na slova Jiřího Navrátila (1951-52)
  • O Kohoutkovi a Slepičce. Dětská opera (1988-89)
  • Pátý živel. Melodram pro recitátora a malý orchestr na slova Oldřicha Mikuláška (1962)

Vokální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Lyrické texty. Tři písně pro 2 střední ženské hlasy, klavír s bicími nástroji na slova Vladimíry Binarové, Evy Hřibové a Josefa Pavlíka (1976)
  • Zrození člověka. Vokální monology pro vyšší mužský a ženský hlas a orchestr (klavír) na texty českých básníků. (1981)

Komorní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Suita romantica pro violu a klavír (1957)
  • Suita pro dechové kvinteto (1958/59)
  • Smyčcový kvartet (1959)
  • Rapsodia eroica pro varhany (1963-65)
  • Concertino pro violoncello a klavír (1964-66)
  • Miniatury pro čtyři lesní rohy (1965)
  • Invence pro klavír (1965)
  • Memento. Koncert pro bicí a dechové nástroje (1966)
  • Panychida. Hudba o dvou zvukových vrstvách pro 2 violy, 2 klavíry, bicí nástroje a magnetofonový pás (1968)
  • Tkaniny doby. Zvukové fantazie pro basklarinet (violoncello) a klavír s bicími nástroji (1977)
  • Metavariace na dvě moravské lidové písně, pro koncertní akordeon (1978), ČHF, též verze pro varhany (1982)
  • Minuty jara. Imprese pro dechové kvinteto (1980)
  • Mateníky. Tři skladby pro 2 akordeony. (1991)
  • Motivy léta, hudební prožitky pro housle, violoncello a klavír (1990)
  • Žerty a úsměvy, novelety pro hoboj, klarinet a fagot (1991)
  • V zahradách chrámů Kyota, meditace pro sólový anglický roh (basklarinet) a bicí nástroj (1992)
  • Šťastné chvilky, malé album vzpomínek pro dvoje housle (1992)
  • Zimní ticha, dojmy a myšlenky pro žesťové a bicí nástroje (1992-93)
  • Oživené zátiší, fragment pro sólový lesní roh (1994)
  • Podzimní zpěvy, rapsodické souvětí pro smyčcové kvarteto (1994-95)
  • Proměny vody, poetické črty pro čtyři flétny (1996)
  • Protipóly, duo pro dvě trubky (1998-99)
  • Kouzlo dřeva, plastiky Antonína Suchana pro housle a klavír (1999-2000)
  • Prvosenky, klavírní črty z mládí (2002)
  • Drobné radosti, flétnové věty se smyčcovým kvartetem (2006)
  • Doušky z pramenů, duo pro housle a hoboj (klarinet) (2007)

Napsal rovněž řadu skladeb pro smíšený, mužský i ženský sbor a instruktivních skladeb pro různé nástroje.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2024-01-06].
  2. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 149. 
  3. ↑ (2375) Radek In: Dictionary of Minor Planet Names. [s.l.]: Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 978-3-540-29925-7. DOI 10.1007/978-3-540-29925-7_2376. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ctirad_Kohoutek&oldid=24042389“