Přeskočit na obsah

Kopaiva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKopaiva
alternativní popis obrázku chybí
Kopaiva Copaifera langsdorffii
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďDetarioideae
Rodkopaiva (Copaifera)
L., 1762
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Otevřený plod Copaifera langsdorffii
Tukan pestrý na stromě kopaivy

Kopaiva[1] (Copaifera), česky též kopaiba, je rod rostlin z čeledi bobovité. Kopaivy jsou stromy (často mohutné) a keře se zpeřenými listy a hustými květenstvími drobných bezkorunných květů. Vyskytují se v počtu asi 35 druhů v tropech Afriky, Asie i Ameriky. Nejvíce druhů je v Brazílii. Z různých druhů kopaivy se získává tvrdá pryskyřice, známá jako kopál. Některé druhy jsou těženy pro dřevo, jiné mají význam v místní medicíně.

Kopaivy jsou keře a stromy. Nejmohutnější druhy dorůstají výšky přes 40 metrů a mají přímý rovný kmen, u paty kmene mívají opěrné pilíře a koruna začíná až ca 25 metrů nad zemí. Listy jsou lichozpeřené nebo sudozpeřené, složené z 1 až mnoha párů vstřícných nebo střídavých lístků, výjimečně jednolisté. Obvykle jsou na ploše průsvitně žláznatě tečkované. Palisty jsou drobné a opadavé. Květy jsou drobné (asi 3 až 5 mm dlouhé), oboupohlavné, přisedlé nebo krátce stopkaté, uspořádané ve dvou řadách v hroznovitých nebo latovitých květenstvích. Kalich je tvořen 4 na bázi srostlými lístky a nahrazuje chybějící korunu. Tyčinek je 8 až 10 (řidčeji více) a jsou volné, s dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý nebo stopkatý a obsahuje 2 až 7 vajíček. Čnělka je nitkovitá, zakončená vrcholovou, na konci uťatou bliznou. Lusky jsou obvykle kožovité, okrouhlé až oválné, více či méně pukající 2 chlopněmi. Obsahují 1 až 2 semena s bílým nebo barevným míškem, obklopujícím většinu semene.[2][3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod kopaiva zahrnuje asi 35 druhů. Je rozšířen v tropech téměř celého světa. Největší zastoupení má v tropické Americe, kde roste celkem 30 druhů. V tropické Africe rostou 4 druhy. V tropické Asii se vyskytuje jediný druh, a sice na Borneu. Největší druhová diverzita je v Brazílii. Zástupci tohoto rodu rostou nejčastěji v nížinném deštném lese, a to i na zaplavovaných půdách, dále v sezónně suchých lesích a keřové vegetaci.[5][2]

Některé druhy rodu Copaifera, např. C. ehie či C. demeusei, byly přesunuty do rodu Guibourtia. Do rodu Copaifera byl také v minulosti řazen druh Colophospermum mopane (mopan), dnes řazený do samostatného monotypického rodu.[6]

Nejznámějším produktem dřevin tohoto rodu je kopál, recentní nebo polofosilní pryskyřice používaná zejména k výrobě velmi kvalitních a trvanlivých laků a hlubotiskových fermeží a v malířství. Kopál je dosti tvrdý a má poměrně vysoký bod tání. Získává se buď nařezáváním živých stromů nebo sběrem polofosilní pryskyřice v místech, kde tyto stromy dříve rostly. Z amerických druhů poskytuje kopál zejména Copaifera langsdorffii, C. officinalis, C. reticulata, C. multijuga, C. guyanensis a C. martii.[2][7]

Dřevo kopaivy je tvrdé, houževnaté, dobře opracovatelné a zpravidla rovné. Je používáno na stavbu mostů a lodí a v truhlářství. Dřevo afrického druhu C. salikounda je obchodováno pod jménem etimoé, dřevo amerických druhů C. martii a C. reticulata jako cupay.[2][8]

Druhy Copaifera officinalis a C. langsdorffii jsou v tropické Americe používány v místní medicíně.[9]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  3. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. 
  4. LEISTNER, O.A. Seed plants of southern tropical Africa: families and genera. Pretoria: SABONET, 2005. ISBN 1-919976-07-8. 
  5. Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11. 
  6. International Legume Database [online]. Dostupné online. 
  7. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  8. WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  9. DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]