Přeskočit na obsah

Korfu (město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Korfu / Kerkyra
Κορφού / Κέρκυρα
Korfu / Kerkyra – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška10 m n. m.
StátŘeckoŘecko Řecko
KrajJónské ostrovy
Regionální jednotkaKorfu
obecStřední Korfu a Diapontské ostrovy
Administrativní dělení4 komunity[1]
Korfu
Korfu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41,9 km²
Počet obyvatel39 674[2] (2011[3])
Správa
StarostaMerope Hydraiou
Oficiální webwww.corfu.gr
Telefonní předvolba2661
PSČ49100
Označení vozidelKY
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Historické centrum Korfu
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státŘeckoŘecko Řecko
Typkulturní dědictví
Kritériumiv
Odkaz978 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2007 (31. zasedání)

Korfu nebo Kerkyra (řecky zvuk Κέρκυρα, starořecky Κόρκυρα, středověkou řečtinou Κορυφώ, latinsky Corcyra) je město a bývalá obec na ostrově Korfu v kraji Jónské ostrovy v Řecku. Od roku 2019 je součástí obce Střední Korfu a Diapontské ostrovy.[4] Jedná se o hlavní město stejnojmenné regionální jednotky a kraje Jónské ostrovy. Město o rozloze 41,9 km2 má přibližně 40 047 obyvatel. Ve městě se nachází mnoho pamětihodností, přičemž Staré Město je od roku 2007 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Přibližně 3 km od Korfu se nachází mezinárodní letiště s nejkratší přistávací dráhou v jižní Evropě. Dráha má délku 2 375 metrů, z jedné strany je Jónské moře, z druhé zátoka Halikiopouklou.

Starověké město Korfu, známé jako Korkyra, se zúčastnilo bitvy u Syboty, která byla katalyzátorem peloponéské války a podle Thúkydida největší námořní bitvou mezi řeckými městskými státy do té doby. Thúkydidés také uvádí, že Korkyra byla jednou ze tří velkých námořních mocností Řecka v pátém století před naším letopočtem, spolu s Athénami a Korintem.[5] Středověké hrady, které se nacházejí na strategických místech ve městě, jsou dědictvím bojů ve středověku proti invazím pirátů a Osmanů. Město je od středověku známé jako Kastropolis (hradní město), a to díky svým dvěma hradům.[6]

Od roku 1386 do roku 1797 vládla Korfu benátská šlechta; většina města odráží tuto éru, kdy ostrov patřil Benátské republice, s vícepodlažními budovami v úzkých uličkách. Staré Město Korfu má jasný benátský vliv. Město bylo vystaveno čtyřem významným obléháním v letech 1537, 1571, 1573 a 1716, ve kterých se znova prosazovala síla městské obrany, hlavně kvůli účinnosti benátského opevnění. Will Durant tvrdil, že Korfu vděčí Benátské republice za skutečnost, že to byla jediná část Řecka, kterou Osmané nikdy nedobyli.[7]

V roce 2007 bylo Staré Město zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.[8]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Od reformy veřejné správy v roce 2011 patří do obce Korfu a od roku 2019 do obce Střední Korfu a Diapontské ostrovy. Obecní jednotka se dělí na 4 komunity zahrnují 9 sídel a 3 neobydlené ostrovy. V závorkách je uveden počet obyvatel komunit a sídel.

Klimatické podmínky

[editovat | editovat zdroj]
Statistiky Led Úno Bře Dub Kvě Čer Črc Srp Zář Říj Lis Pro
Průměr. denní sluneční svit (hod.) 4 5 7 7 9 10 12 11 9 6 4 2
Nejvyšší teplota [°C] 14 15 16 19 23 28 31 32 28 23 19 16
Nejnižší teplota [°C] 13 13 14 15 18 22 23 24 23 21 17 14
Počet dnů se srážkami 13 11 9 7 5 2 1 1 5 9 12 15

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. komunity zahrnují 9 sídel a 3 neobydlené ostrovy, jedna z komunit je Korfu a jedno ze sídel v ní je město Korfu
  2. počet obyvatel obecní jednotky je 39674, komunity 32095, sídlo/město má 24838 obyvatel
  3. dle [1]
  4. Τροποποίηση του άρθρου 1 του ν. 3852/2010. Promulgační list Řecka [online]. [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. (řecky) 
  5. Thúkydidés. History of the Peloponnesian War. [s.l.]: [s.n.] 
  6. Domovská stránka města Korfu. Město Korfu [online]. [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 
  7. DURANT, Will. The Renaissance. New York: MJF Books, 1981. ISBN 1-56731-016-8. S. 684. 
  8. Unesco names World Heritage sites. BBC [online]. 2007-06-28 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]