Kyma (architektura)

Kyma (řecky κύμα – vlna, střední rod) je vodorovný architektonický prvek starořecké architektury. Česky je nazýváno též karnýs.^[1]

Profil římsy, který je spojen ze dvou částí: vhloubené resp. vyduté dovnitř (konkávní) tedy žlábky a vypouklé ven (konvexní) tedy oblounu resp. podvalku:

Žlábkovnice, Kyma recta, sima ^[1] – horní část je vhloubená a dolní je vypouklá
Laloška, Kyma reversa, lesbické kyma ^[1] – horní část je vypouklá a dolní je vhloubená
Zvonovnice - obrácená žlábkovnice
Vzpěrnice - obrácená laloška

S tím souvisí pojem Kymatium – horní část římsy (nad deskou) s profilem kymy.

Dále může být tento výraz označením spodní části římsy (pod deskou); podle tvaru se rozlišuje:^[2]^[3]

Dórské kyma (lehké kyma)
Iónské kyma (těžké kyma, podvalek)
Lesbické kyma (konvexně-konkávní kyma, laloška)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c heslo Karnýs. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7203-007-8. Svazek XIII. S. 1089–1090.
↑ kolektiv autorů. Malá československá encyklopedie. Svazek 3.. Praha: Academia, 1986. S. 689.
↑ BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. S. 116.

Související články

Konvexně-konkávní křivka

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kyma na Wikimedia Commons
(anglicky) Cyma na serveru TheFreeDictionary.com
(anglicky) Illustrated Glossary of Classical Architecture Archivováno 18. 7. 2019 na Wayback Machine.

[osn-1] slo Karnýs. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7203-007-8. Svazek XIII. S. 1089–1090.

[2] tiv autorů. Malá československá encyklopedie. Svazek 3.. Praha: Academia, 1986. S. 689.

[3] BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. S. 116.

[1]