Pius I.
Svatý Pius I. | |
---|---|
10. papež | |
Církev | římskokatolická |
Pontifikát začal | ca. 140 |
Pontifikát skončil | ca. 154 |
Předchůdce | Hyginus |
Nástupce | Anicetus |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Pius |
Datum narození | ??? |
Místo narození | Aquileia, Římská říše |
Datum úmrtí | ca. 154 |
Místo úmrtí | Řím, Římská říše |
Příbuzní | Erm (sourozenec) |
Svatořečení | |
Svátek | 11. července |
Uctíván církvemi | všechny křesťanské církve s kultem svatých |
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Pius I., latinsky: Pius PP, byl desátým papežem katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 140/142 – 154/155.
Život
[editovat | editovat zdroj]Svatý Pius I. byl papežem patrně v letech 140 až 155. „Annuario Pontificio“ z roku 2003 klade jeho zvolení mezi roky 142 až 146 a úmrtí do let 157 až 161. Traduje se, že byl narozen v Aquilei, v severní Itálii a jeho otec se jmenoval Rufus. Spolu s bratrem Hermem se odebral do Říma a přijal křesťanství.
Hermovi je připisováno autorství knihy „Pastýř“. V této knize se vypravěč představuje jako bývalý otrok, což vedlo ke spekulacím, že Pius i Hermes byli propuštění otroci.
V době Piova zvolení papežem prožívala církev značné vnitřní spory. Pius se zasloužil o utužení kázně duchovenstva i věřících. Připisují se mu ustanovení:
- k uctivému přijímání Nejsvětější svátosti;
- jak se mají řádně spravovat církevní statky a majetek určený chudým;
- jak mají být zasvěcovány ženy, které se rozhodly žít v chudobě, čistotě a pokoře.
Rovněž vydal varování proti lehkovážnému přísahání a klení. Založil dva z nejstarších římských křesťanských kostelů – Santa Pudenziana a Santa Prassede.
Velkou zásluhu má zachování jednoty církve. V době jeho pontifikátu byl Řím navštěvován heretiky různých směrů. Velmi aktivně vystupovali zejména gnostik Valerius a Cerdon a zřejmě s dost značným úspěchem, neboť papež Pius I. v jejich případě sáhl až k exkomunikaci. Jinak se však snažil spory urovnávat smírně a spíše na ideové úrovni. Podporoval svatého Justina, který vedl v Římě křesťanskou filosofickou školu.
V této době se také začaly projevovat neshody mezi východní a římskou církví, a to v otázce termínu slavení Velikonoc. Pius I. rozhodl, že do této věci se nemá zasahovat, a udělil východní církvi svobodu, aby se zařídila podle svého obyčeje.
Ačkoliv se v době jeho pontifikátu žádné masivnější pronásledování křesťanů nekonalo, římská martyrologie jej uvádí jako mučedníka a jako takový je uveden i v katolickém breviáři.
Památka papeže Pia I. se uctívá 11. července.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
- MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
- VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha: Ladislav Kuncíř, 1930. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pius I. na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Pius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Křesťanská encyklopedie (angl.)
- Documenta Catholica Omnia - www.documentacatholicaomnia.eu