Jako zabít ptáčka

Skvostná, možná maličko pomaleji se odvíjející věc s úžasným Gregory Peckem. Spolu se snímky Kdo seje vítr a Norimberský proces tvoří tenhle film moji osobní, pomyslnou špičku příběhů odehrávajících se v soudních síních, které neomrzí, ačkoliv zábava je to poslední, na co při jejich sledování myslím. (17.01.2008)

Bílý obhájce (vynikající Gregory Peck) obhajuje na jižanském maloměstě černého muže obviněného z vraždy. Velmi silné drama mapující poměry v americké společnosti 30. let. (17.03.2003)

Čekal jsem klasické soudní drama ve stylu 12 ANGRY MEN a ČAS ZABÍJET, takže expozice zpracovaná formou vzpomínek šestileté holčičky mě notně vylekala. Tímhle pojetím ztrácí na působivosti hlavně soudní část filmu, ale naopak se stupňuje jeho přesah daleko za hranici jednoho soudního přelíčení. Vychytralý scénář, akvělý Peck. (02.09.2005)

NFR 1995, Oscar 3 : Herec HR - Gregory Peck, Výprava ČB, Scénář - A + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herečka VR - Mary Badham, Kamera ČB, Hudba . . . . . . . . Zlatá Palma - výběr (31.03.2004)

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

║Rozpočet $2milióny║Tržby USA $13,129,846║Tržby Celosvetovo $13,129,846▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,220,147 //počet predaných kusov ?║ Tržby za predaj DVD v USA $4,907,093 //počet predaných kusov 471,370║ pôsobivé ale niečo mi tam chýbalo aby ma to viac uchvátilo /60%/ (09.04.2010)

Scénář: Horton Foote .. Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži. Upocené soudní drama, které je jen tak mimochodem součástí mnohem hlubšího celku. Protne letní radosti a strasti dvou sourozenců, kteří proplouvají na vlnách morálních dilemat svého dětství v třicátých letech. Obě polohy jsou skvělé, soudní drama je náležitě působivé a vtáhne do dění, dětské toulání a zkoumání světa skrze jejich pohled má pro změnu místy nádech až se strašidelnou atmosférou. Ale v celku tohle spojení krásně funguje, neboť se opírá o výborný scénář a herecké výkony zúčastněných. (29.02.2008)

Musim sa priznat, ze som cakala ovela, ovela viac. Zhruba po pol hodine mi uz oslovenie Atticus islo na nervy, pribeh sa mi zdal nesurody, hoci na konci to samozrejme do seba zapadlo, ale chybal mi tam isty plynuly prechod medzi jednotlivymi dejovymi linkami. Pasaz zo sudnej siene, Gregoryho solo a hlavne jeho odchod zo sudnej siene boli uchvatne, na zvysok sa sice fajn pozeralo, ale nudila som sa. (Videne 05.08.2010) (05.08.2010)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

Jak už tu předesílá Cival, nečekejte schéma klasického soudního dramatu, tomu je zde věnována ani ne polovina filmu. Sám jsem léta jsem žil v omylu, že jde o klasický "souďák. Ale jedná se o vzpomínky ženy na formující okamžiky jejího mládí a drtivá většina filmu je vyprávěna z dětského pohledu. Proto je i několik scén stylizováno až do hororového nádechu. (18.03.2006)

Téma 5*, zpracování 3*. (25.08.2007)

// Baví mě, jak si člověk během let k podobným filmům vytvoří v hlavě určitý obrázek, ale když se na ně pak konečně podívá, zjistí, že jsou ve skutečnosti něčím zcela jiným. Stejně jako s Casablancou se mi to teď stalo i s Ptáčkem a opět jenom zírám, s jakou lehkostí se tehdy takové příběhy vyprávěly. Takový malý velký film, na kterém je strašně cítit, že vychází z naprosto dokonalé knížky. V tomhle případě ho to ale jenom posiluje. Úchvatná záležitost. 10/10 (18.12.2016)

Knižku som nečítal, no tento film milujem a ak ho nemilujem, tak ho aspoň zbožňujem. Už len kvôli tej „kráse obrazu“. Kvôli akoby až mysterióznej atmosféry dávnej doby, kedy ľudia nezamykali na noc dvere. Silná atmosféra je taká dobrá i preto, že nás zaujímavým, pôsobivým a nezabudnuteľným (už kvôli začínajúcemu Robertovi Duvallovi), sprevádza precítený (dostal už niekto Oscara za hlas???) hlas staručkej rozprávačky, zahalený oparom nostalgických spomienok. Navyše, deti sa na temné udalosti (rasizmus, xenofóbia, trest smrti) pozerajú úplne inak, ako dospelí. Výborné herecké výkony (najmä Gregoryho Pecka, i deti sú však vynikajúce). (02.10.2006)

Cekal jsem teda neco uplne jinyho, respektive takle si soudni drama nepredstavuju. Nejdriv se hodinu nic nedeje, na nejakym zapadakove, kde neni nic moc na praci, se poflakujou deti hlavniho hrdiny, hrajou si, pobihaj a ma to jakoze ukazovat atmosferu tricatejch let. Pak se konecne zacne odehravat soud, kterej je ale bohuzel sfouklej asi za pul hodiny a jde tu jen o par vyslechu. Sice se to snazi poukazat na nejakou rasovou nesnasenlivost, jenze to se moc nedari, kdyz je k dispozici jen par vidlaku s hlaskama typu milovnik negru. No a zaverecna pulhodinka uz jen tak dobehne do konce. Proste mi prislo, jak kdyz tvurci chteli nakousnout vic temat, ale k dokonalosti nedotahli zadny, konec uz je vylozene nehodici se a cely to proste nema nejaky napeti. Navic Peck, jakkoliv hraje slusne, ze by hral o tak moc lip nez v jinejch filmech a zaslouzil si oskara zrovna za tohle, to bych teda nerek, navic jeho postava je az otravne dobracka. Nicmene musim zminit Duvalla v jedny z jeho prvnich roli. Celkove sice dobre natoceny, ale to tema proste slo zpracovat daleko lip, nevim jestli je to samotnou knizkou nebo to proste jen reziser neukociroval, ale i kdyz jsem se nenudil, ani me to nijak nezasahlo. (20.11.2009)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Trošku zvláštní kombinace rasového soudního dramatu a příběhu z dětství. Obhájce Gregory Peck čestně obhajuje ze znásilnění bělošky falešně obviněného negra (černoši ještě tehdy nebyli), zatímco jeho dcera a syn vyrůstají bez matky v prostředí plném dobrodružství, ale také strachu. Zvláště představitelka dcery Mary Bedhamová hraje úžasně a díky ní a také díky výkonu Gregoryho Pecka v soudní síni film zahřeje u srdce. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Mi88P7KfaMA (30.11.2012)

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)

Strhující příběh, ve kterém se bílý obhájce snaží zastupovat u soudu černocha. Snímek jasně ukazuje americkou společnost ve 30. letech minulého století očima ženy, která vzpomíná na tuto dobu, když byla ještě malá dívenka. První část se zaměřuje na děti a s druhou části jakoby moc ani nesouvisí. Ve druhé třetině se dostáváme do soudní síně, kde můžeme sledovat marný boj obhájce Gregory Pecka. To je velmi silná část. Ovšem ani závěrečná nezůstává nic dlužná a naprosto ovládne naše emoce. Já filmy ze soudního prostředí miluju a tenhle k těm špičkovým patří, i když u soudu jsme jen menší část filmu. (08.05.2009)

Soudní část sama o sobě je perfektní, stejně jako některé části příběhu těch dětí, ale celkově to je jak dva filmy v jednom, navíc jsem skutečně dost zmatený z toho závěru. Když se v místnosti objevil ten "albín", kterého celou dobu nikdo neviděl, nebyl jsem si jistý, co má tohle znamenat. (22.03.2011)

"Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži..." Citát z filmu coby promluv otce Atticuse Fincha (G. Peck) k dceři, snažící se přijít na kloub onomu podivnému světu dospělých, by mohl být mottem k pochopení celé této skvěle zpracované filmové adaptace novely "To Kill a Mockingbird" Nelle Harper Leeové (za kterou dostala Pulitzerovu cenu za rok 1961), ve které vzpomíná na příběhy svého dětství, kdy žila jako dcera >advokáta chudých< na malém městě v Alabamě. V období tvrdých třicátých let, v prostředí chudoby, nevzdělanosti, předsudků a rasizmu, neřestí ducha, podpořených navíc hospodářskou krizí, která tvrdě postihla právě zemědělské oblasti >starého< Jihu. Dětský pohled na svět dospělých a zejména na práci otce dostává nový rozměr ve chvíli, kdy otec se ujímá obhajoby "negra", nespravedlivě obviněného z napadení a znásilnění bílé dívky, typické představitelky jižanské spodiny, která svůj pocit viny ze svádění černého muže řeší právě jeho obviněním. Přestože advokát soudní při (v porotě sedí samozřejmě oněch 12 >rozhněvaných< BÍLÝCH mužů) prohraje, v očích svých dětí (a nakonec i celé černé komunity, která zde je prezentovaná tak trošku tendenčně také téměř jako děti) potvrzuje svou roli vzoru lidství, moudrosti a cti. Film, natočený téměř v duchu ateliérových filmů čtyřicátých let, vyniká již od výtvarně velmi působivých úvodních titulků zvláštní estetikou tajemna, podpořenou černobílým obrazem a výbornými, velmi uměřenými hereckými (obzvláště v dětských rolích) výkony. Jeho příběh a nazírání na problém rasizmu je dosti ovlivněn dobou vzniku, kdy v USA začínaly vrcholit snahy o skutečnou rasovou i občanskou rovnoprávnost, zejména je však nádherným a (chvílemi i drsně) poetickým pohledem na život v komunitě, na dětský svět ve vztahu k realitě a v neposlední řadě i o lidských vztazích vůbec, o rodině, důvěře, přátelství - a nakonec i o jakési Boží vůli, která ve svých mlýnech rozdrtí nespravedlivého a spravedlivým dá rozřešení... (31.01.2007)

Čekal jsem drama ze soudní síně, ale zhruba tak úvodní hodinu jsem měl pocit, že se koukám na nějaký dobrodružství Toma Sawyera. Ty fakani mi tam docela drsně lezli na nervy a myslel jsem, že to vypnu. Když jsem teda tuhle část filmu přetrpěl, tak se konečně začalo odehrávat dokonce i něco zajímavýho. Najednou postava, kterou hrál Gregory Peck, dostala víc prostoru na úkor těch protivnejch fakanů a děj se pomalu přesunul do soudní síně. Od tohoto okamžiku jsem měl pocit, že se dívám na úplně jinej film. Pasáž ze soudní síně byla opravdu hodně povedená, ale úplnej závěr dal zase vzpomenout na nudnej začátek. Celkově jsem z toho dost na rozpacích. První polovina je podle mě naprostá ztráta času, druhá zase rozhodně stojí za vidění... (25.08.2007)