Tři barvy: Bílá

Další z nadpozemských a křehkých příběhů Krzysztofa Kieslowského. Příběh natolik neskutečný, že jsem ochotný připustit, že tohle se klidně mohlo někomu (plus/minus nějaký ten detail) přihodit. Krzysztof Kieslowski opět rozjíždí hru, u které si vůbec nejste jisti průběhem ani koncem. Nejednobarevné postavy, úžasná atmosféra, perfektní práce s kamerou, excelentní hudba Zbigniewa Preisnera etc. - nevím, co dříve chválit. V příběhu mně sice mírně zaskočily dvě situace; přišly mi jaksi scénáristicky nedořešené, ale o to v tomto příběhu vůbec nejde. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, byť opět posmutnělý opus, kterému však ani tentokrát nechybí to, co je pro Krzysztofa Kieslowského tolik typické: naděje. (14.12.2004)

Mám za sebou Modrou a ani jsem nedoufala, že ji něco může překonat. Teď nevím. Opět nádhera. Příběh o lásce tak intenzivní a silné, přitom bláhové, která se nezlomí, ani když se po ní šlape, a která zvlášť v dnešní době může působit naivně až směšně. Milujte někoho, kdo vás dostane na dno a vysmívá se vám.... a pak se pomstěte. Láskou. Ale počítejte s tím, že ty dvě věci jsou ve zvláštní konstalaci a možná, že se promísí tak, jak jste to nechtěli. Říkám : MOŽNÁ. (26.08.2005)

Zlatý Medvěd - výběr (21.12.2005)

O Polsku tak nemilosrdně, jako kdyby film ani nenatočil polský režisér. 75% Zajímavé komentáře: zputnik, O*R*I*N, ScarPoul (31.07.2006)

Možná nejslabší zástupce Kieslowského trilogie, přesto ale stále ještě špička mezi evropskými filmy konce minulého století. Kieslowski byl vynikající vypravěč a tímhle snímkem to jen bezezbytku potvrzuje. (26.04.2003)

Nemůžu říct, že bych ten vztah toho polského instalatéra Jacka a francouzské femme fatale Dominique, nějak pochopil. Jako uznávám, že láska dokáže být svině, ale tady to vysloveně dostávala takovou novou neotřelou, dosud neobjevenou, dimenzi. Celkově se ale jedná o vztahově nesmírně zajímavý snímek, kde vyvrcholení celého námětu přichází se závěrem, který se v podstatě povedl. Pro ono vztahové nepochopení ale zůstávám u slušných tří hvězd. (20.01.2019)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,464,625║Tržby Celosvetovo $2,500,000║ (13.05.2010)

Velmi hořká výpověď o jednom nepovedeném a nenaplněném manželství. O náhodách v našich životech, o cestách osudu, o potrestání toho, kdo odmítl zůstat, o bolestech duše. „Všichni pociťujeme bolest.Ano, ale...já jsem jí chtěl míň.“ (08.08.2005)

Tentokráte bílou (prostřední) částí francouzské vlajky inspirované druhé, taktéž prostřední, pokračování Kieslowského volné ,,barevné" trilogie Tři barvy. Alegorický význam bílé barvy ve francouzské zástavě je rovnost, tedy opět prostřední slovo hesla francouzské revoluce ,,Svoboda - rovnost - bratrství." Asociací s příběhem je vícero - hypotetická rovnost západu (Francie) a východu (Polska), rovnost mužského a ženského pohlaví, rovnost šancí... Bílá tu však symbolizuje i pomstu, smrt, orgasmus, chlad vychládajícího manželství... Symbolismus barev je zvláště pro polského režiséra příznačný - v křesťanství je bílá symbolem úřadů a poct (tedy zbohatnutí Karola a jeho podnikatelská éra), také ale pro půst a modlitbu, svědčící o čistotě a posvátnosti jeho citu... Je to také významový opak černé, symbolu hanebnosti a hříchu, tedy jednání, s kterým je Karol neustále v peripetiích příběhu konfrontován. Krzysztof Kieslowski tu koncipuje velké evropské podobenství na základě historické kulturní sounáležitosti polsko-francouzské... Velký film, místy však až příliš akademicky strohý a chladný...možná však, opět symbolicky, jako ona barva, jíž se honosí v názvu... (27.04.2007)

Pohádka plná černého humoru. Pohádka o novém Polsku, Polsku "postsocialistickém" a tragikomedii Karolově. Polsku, kde si měli být všichni konečně rovni, kde si však každý chtěl být "rovnější". Egalité - druhé heslo francouzské revoluce, bílá druhá barva trikolóry. To vše je však spíše slupkou (i když neopominutelnou) příběhu. Vnitřek je opět vyplněn - jak jinak - neoslyšitelnou touhou po lásce. (06.08.2005)

Už za ten velmi originální příběh musím dát stejné hodnocení, jako Modré, která je asi citovější, s lepšími herci, ale zase není tak zajímavá ( o Červené se nezmiňuju, to je u mě jasná jednička). Obrovsky se mi líbila scéna se zastřelením a opravdu hezký byl závěr. Kieslowski je PAN režisér. (20.07.2006)

Tento film se do mě zakousl s takovou razancí s kterou jsem ani nečekal. Toto moje první setkání Kieslowskim a můžu už ted říci že jsem si ho zamiloval. Jeho příběh jednoho polského loosera, je neodolatelný. Hned ze začátku jsem se s ním ztotožnil, mu prostě nešlo nedržet palce. Jeho životní pády sice bolely ale také bavili, jen vzpomenme scénu s kufrem nebo jeho první job jako ochranka. Civilní herectví Zamachowskiho mě doopravdy okouzlilo. Ovšem není to jenom komedie, je to především film o velké a nekonečné lásce. Tento film nejen dojme ale i pobaví. Připočtěme geniální pomstu, kterou jsou schopní jenom zamilovaní, dostane se nám opravdu Filmu s velkým F, který probudí divákovo srdce v záplavě citu... (21.07.2006)

Krátký film o ubohosti. (29.04.2020)

Naštěstí pro mě nemá tahle trilogie moc velkou spojitost mezi díly, takže problém s tim, že jsem neviděl Modrou část tim odpadá. Celá trilogie stojí hlavně na skvěle propracovaným scénaří a to platí i pro bílou část.Opravdu krásně realisticky zpracovanej příběh, akorát jedna věc mi vrtá hlavou a to, že jsem úplne přesně nepochopil co to bylo na konci za gesta, ale myslim, že jsem si nakonec tipnul dobře (26.07.2006)

V bílý je tvá síla, chichichi. (19.04.2010)

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. (06.01.2007)

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %. (31.01.2009)

Abych to nenatahoval, Bílá mě zaujala více než Modrá. Hlavní postavou je muž, který zůstane po rozvodu s manželkou Francouzskou v Paříži, a to bez bytu, financí a ještě obviněním ze žhářství na krku. Náhoda mu přihraje do cesty muže, který ho docela svérázným a riskantním způsobem dostane do Polska, kde se oba ještě více spřátelí. Náš nešťastník se však "zvetí", vypracuje se na bohatého muže a pak se opravdu stylově své exmanželce pomstí. Avšak takovým způsobem, který by asi někdo těžko v reálu praktikoval (ale o to je mi sympatičtější ;-)... (28.05.2008)

Bílá jako barva studu, odstupu a lhostejnosti, ustící nezřídka do nenávisti až chorobné, je námětem posledního díla volní trilogie skvělého polského režiséra. Novodobý hrabě Monte Cristo má tentokrát ryze slovanské kořeny a pochází určitě z naší doby. Potupen a ožebračen i raněn do kořene ve své hrdosti a osobnosti podřizuje svůj život po svém náhlém pádu doposud profesně úspěšného muže jedinému účelu - ničivé pomstě. Námět, který není prost detektivních prvků, využívá Kieslowski k rafinovanému stupňování děje a paralelně i k velmi věcným pohledům na tvář nejen francouzské metropole, ale především své vlasti a jinak nedostupné skutečné podoby právě počínající kapitalistické restaurace v Polsku. Úspěch hrdinova úsilí se pochopitelně vzápětí láme; čeho docílil tím, že ukojil své sebestřené ego? Zlom a stud jsou tedy ne odvrácenou, ale naopak lidsky blízkou podobou BÍLÉ. Barvou vlastně výstražnou, burcující. Burcující ve jménu všeho dobrého, co se v každém z nás skrývá. Kieslowski se se svou uměleckou tvorbou i svým pozemským životem rozloučil tím nejlepším možným způsobem. (23.05.2009)

Druhá část trilogie Tři barvy, která působí po úvodním dramatickém díle velmi osvěživě a odlehčeně. Komediální stránka filmu se nese v typickém, nenásilném a milém Evropském stylu. Zbigniew Zamachowski je parádní a připomínal mi charakterový mix mezi Alanem Rickmanem, Samem Raimi a Romanem Polanski:) A Julie Delpy je nádherná. (25.11.2012)