Režie:
Bohdan SlámaScénář:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHrají:
Zuzana Kronerová, Pavel Nový, Daniel Vízek, Václav Neužil ml., Marek Daniel, Tatiana Dyková, Petra Špalková, Alena Mihulová, Tadeáš Kalcovský, Luboš Veselý (více)Obsahy(1)
Po setkání s otužilcem Broňou (Pavel Nový) začíná ovdovělá Hana (Zuzana Kronerová) pozvolna měnit svůj stereotypní život, který se doposud točil výhradně kolem jejích synů (Marek Daniel, Václav Neužil), snach (Petra Špalková, Tatiana Vilhelmová) a vnoučat. Zatímco šedesátnice Hana prožívá love story, tradiční víkendové obědy v rodinné vile ztrácejí na idyličnosti a postupně vyplouvá na povrch, že každý z hrdinů má nějaké tajemství. Haniným nečekaným spojencem se stává vnuk Ivánek, který si zamiloval nejen svérázného Broňu, ale i jeho slepici Adélu a otužileckou komunitu na břehu Vltavy. Příběh rozkrývající nelehké vztahy mezi třemi generacemi přináší naději, že život lze vzít do vlastních rukou v jakémkoli věku. (Falcon)
(více)Recenze (501)
Velmi odvážný počin vyprávějící o mimozemské rodině, která se svědomitě účastné LARPu Planeta Země. Dokonce s takovým zápalem, že občas i sami sebe přesvědčí, že jsou opravdoví lidé. ()
Bába z ledu by nebyla dokonalá, ale dík Zuzaně Krónerové je. ()
Tak na tomhle dělal Sláma pět roků svého života? V porovnání s jeho předchozími filmy je sdělení Báby z ledu až příliš banální. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, ale v porovnání s jinou českou produkcí i tohle Slámovo dílko září jako oáza na poušti, plná osvěžující vody. Což je vlastně dost nelichotivá zpráva o stavu dnešní české kinematografie. Sláma je dneska, v době kdy i ten Hřebejk pomalu upadá, jedna z mála jistot a jeho práce s herci je pořád, pořád obdivuhodná. A pořád mě ty jeho scenáře se sociálním ostnem o lidech, jejichž život je mírně řečeno v prdeli, nebo je v prdeli u jejich nejbližších, moc baví a ještě se neokoukaly. ()
Na snímku mě nejvíc lákalo spojení Bohdana Slámy a Pavla Nového, které bylo nakonec nejméně zajímavé, Nový nepředvádí nic zvláštního, je sám za sebe, prostě JE. No a dál? Sláma jako vždy sociální, tenhle jeho poslední film je na rozdíl od minulých excentrických Čtyř sluncí velice minimalistický, stačí gesto či věta a divák musí dávat pozor. Moje chyba, čekal jsem asi něco jiného, více dějového, méně formanovského a "novovlnného." Ve výsledku je film vlastně o charekterní ženě a její osamělosti. Vše, co na mě působilo méně, vynahrazovali Neužil a Daniel v rolích synů. Na Švejka se i přesto těším!! ()
Za sebe říkám, že tohle je filmařsky nejvyspělejší Sláma. Civilní herecké pojetí, zbytečné dialogy zde nahrazujou vše říkající pohledy. Herecké výkony tandemu Kronerová - Nový přirozený a velmi kvalitní. Jediný co bych této sociálně laděné vztahovce vyčetl je nevyvážený prostor pro vedlejší hrdiny (např. Marek s Petrou bez scény na rozdíl od Václava s Tatianou ) , ovšem to nic nemění na faktu, že se jedná o další důkaz, že český film stále souptá, stále stoupá a česká filmová kritika stále klesá a stále klesá. ()
Zaručeně nejlepší Bohdan Sláma. S jinými jeho filmy mám totiž trošku problém. A ani tady to nebude úplně na pohodu. On totiž zajímavé téma prolíná s takovými příběhovými výkruty, kter�� bych si ve filmu klidně z fleku odpustil. Dávám za příklad sexuální scénu nebo když z paní Kronerové udělají rádoby Marilyn Monroe. To jsou takové momenty, u kterých si říkáte, že by ve filmu vůbec být nemuseli. Jenže to by to pak nebylo drama od Bohdana Slámy. Holt to tak prostě má. Pořád se ale jedná o hodně zajímavé drama, ve kterém postavy paní Kronerové a Pavla Nového byly napsaný vysloveně na tělo a byla radost na ně koukat. Arogantní zbytek byl taky fajn, ale hrál jenom druhý housle. Je třeba moc hezký vidět, že Vašek Neužil umí i vysloveně negativní postavu. Bába z ledu je tak naprosto poctivé drama evropských hodnot, což je super. Je vidět, že to taky umíme. ()
║Rozpočet CZK 28miliónov║Tržby Celosvetovo $337,000▐ Klasický rodinný príbeh o problémoch, útrapách, hľadaní stratenej súdržnosti. Nájde sa tu pár svetlých okamihov ako mierne napravenie soplavého Ivana ale ináč to moc čo nemá ponúknuť, dejovo dosť suchopárne, statické. /25%/ ()
Nový film Bohdana Slámy mne celkem překvapil, zpočátku jsem měl za to, že jde o ,,soft" Slámu, že tentokráte rezignoval na výrazný umělecký rozměr a natočil žánrovou oddychovou, jakousi romanci třetího věku, jak běh filmu ale postupoval, Bohdan utahoval šrouby a celý ten příběh pokřivených rodinných vztahů a determinace dysfunkční rodinnou minulostí začal být čím dál působivější, psychologicky prokreslenější a autentičtější. Každá z postav je uvnitř nějak porouchaná a ono porouchání má původ ve výchově a v chladu rodinných krbů. Rodinné štěstí je jen předstírané, na venek všechno nějak funguje a fasáda drží, ale uvnitř se už rodinné vazby pomalu bortí, až nakonec vše vyhřezne a množina rodin se začne pomalu rozpadávat. Ani návštěvník zvenku, Hančin nový přítel Broňa, není jiný, i on ve své minulosti pečlivě střeží svou třináctou komnatu. Scenáristicky excelentní. Motiv otužilectví je nosný (a americkému divákovi bude jistě fungovat jako originální exotický prvek typický pro (post)sovětský prostor Východní Evropy - to je aluze k nominaci filmu na americké Oskary) a chytře v sobě schovává leitmotiv chladu rodinných vztahů i citů jednotlivých hrdinů, vizuálem a některými dalšími motivy (veslařský klub, odcizená studená Praha...) mi Bába z ledu trochu připomínala jiný Slámův projekt Život a doba soudce A. K., má to takový ,,televizní" charakter; vedení i výběr herců klasicky vynikající (dvorní Slámova herečka Zuzana Kronerová zaslouží absolutorium, jak za herecký projev, tak za odvahu, ona erotická scéna byla možná nejodvážnější v české kinematografii vůbec), jen se mi zdá, že tenhle projekt je až moc skromný, komorní, neokázalý, chybí mi ta podmanivá práce s kamerou (jinak typická pro Slámovy filmy) a trochu více útočení na city...ždímání diváka... Každopádně velmi dobrý, překvapivě jiný, příměstsky velkoměstský ,,Mistrův" film... ()
Díky Zuzaně Kronerové za Hanu a za slzy, které ve mně tenhle snímek vyvolal. Víc nebudu rozebírat svojí srdeční komůrku https://www.youtube.com/watch?v=D32wqz28zl0. S tou mísou bych sekla už dřív...uff, to byl spoiler. ()
"Adélo, potvoro žárlivá. Mezi lidi se neser." Bába mě začala nudit po dvou minutách příprav oběda a do pěti minut jsem nenáviděl celou její rodinu. Sláma mě prostě umí zaujmout. Pak se naštěstí objevili otužilci a slepice v depresi, kteří mi umožnili snímek dokoukat. Jenom s bábou v plavkách, bratry alias "noblesními pičusy" a jejich dvounohými slepicemi bych to do závěrečných titulků nevydržel. Takových "syrových" příběhů ze života kolem sebe totiž vidím spoustu, takže když před životem utíkám k filmu, tak doufám, že mě nedostihne. ()
Občas jsem tento pocit mívala i u starších Slámových věcí, ale tady je to silnější než kdy jindy, a totiž že ten film nedává smysl. Kdyby se věnoval zralé ženě, která se učí rozkvétat a dívat se na svět vlastníma očima, tak proti němu neřeknu půl slova. Jenže tak to není. Soukromé problémy těch synů v takto detailním pohledu tam neměly vůbec co dělat. Absurdní vyhrocenost, nezvládnutí herecké intenzity (hlavně Daniel, Neužil i Tatiana to trochu přeháněli, zatímco Nový mi připadal moc plochý a prázdný na to, jaké nitro se v jeho postavě vařilo) používání dětí jako loutek a nikoli účastníků rodinného provozu, směšná kumulace v čase - už tak film působí uspěchaně, všechno vypadá, jako by se odehrálo během maximálně jednoho měsíce, a ke všemu je to tisíc zvratů, za které by se žádná telenovela nemusela stydět. V podstatě to vypadá jako školácké chybné rozhodnutí, kdy se autor zpracovávající vláčné, meditativní téma lekne, že se tam toho málo děje, a začne si vymýšlet zbytečné blbosti navíc a cpát je tam jednu za druhou. Nedává to smysl, a ačkoliv jsem si přála, aby poslední záběr byl takový, jaký nakonec je, tak díky tomu všemu, co mu předcházelo, je absolutně nezasloužený. ()
„Proč mu dovolujete hrát tyhle idiotský hry?“ - „On se nás neptá.“ Ten spratek mě neuvěřitelně vytáčel. Naštěstí záměrně. Ale právě jeho dějová linka, která se ostatně linula bok po boku s tou babiččinou, mě bavila nejvíc. A při jeho proměně kupodivu nedošlo na „tu“ scénu, skoro bych se vsadil, že v hollywoodské obdobě by na ni jistě přišla řada (naproti tomu zde bylo setkání u kotle a vnukovo skoro až děsivé „Ale já je nepotřebuju!“, které jsem mu věřil až do morku kostí). A to spojení osamělé vdovy s klubem otužilců v čele s Broňou bylo osvěžující, a jakkoliv působilo zvláštně, v kontextu děje to je až překvapivě přirozené. A vůbec ty výkony ve vodě budily respekt, možná u takového vyhlášeného otužilce typu Nového to tolik nepřekvapí, ale v případě Krónerové určitě. Ačkoliv za vrcholy filmu považuju „pohodové“ rodinné obědy, ty jsem kompletně celé prosmál. Podobně jako scénu s „lubrikantem“ nebo pasáže se správně nesnesitelnou Vilhelmovou. Slámův standard za solidní 4*. „Já to vezmu fénem, třeba se to vysuší.“ ()
Nudný hovno kde postavy totálně šustí papírem. ()
Ach můj život živůtek, velmi rychle mi utek, kroupy v teplém kraji, tají tají tají.. V podstatě banální sociální dramedy z kalných českých povahových vod. Palec nahoru pro odvážný sexuální realismus, Zuzanu Kronerovou a vše prostupující střízlivost, trpkost a naději.. ()
Sice jako většina české současné produkce film nepřekračuje televizní kvalitu audiovizuálem (kamera, střih, hudba, zvuk nejsou nic světoborného), ale po vyprávěcí a tematické stránce je překvapivě dobrý. Alfou a omegou je tu dusno a bezvýchodnost životních situací, kdy každý z účastníků má už za život dost nadrobeno a spískáno a vzájemně si neumějí ani pomoct ani nic doopravdy sdělit, svěřit nebo vysvětlit, a už vůbec se nedokáží upřímně propojit a spolupracovat, aby se jim mohlo všem začít dařit prožívat život hodnotněji, lépe a opravdověji. Výčitky, mlčení, komentáře i občasná větší či menší gesta jako pokusy něco napravit nebo posunout lepším směrem se míjejí účinkem, projevy dobré vůle či zoufalé snahy přicházejí v rozklíženém načasování, jak každému dochází trpělivost či přicházejí podněty k reflexi nebo jednání v jinou chvíli, synergie nefunguje a každá naděje se vzápětí rozpadá v přemožení marností. Každý zvlášť je příliš slabý, aby mohl odčinit či napravit celý ten časoprostorový propletenec zamotaných nezdravých vztahů v rodinách a s trvalými následky nenapravených životních restů, vin a dopuštění nelze dobře žít. Ve chvíli, kdy se s takovým nákladem rozvětvených neštěstí člověk pokusí začít žít ještě i na stará kolena s někým druhým a opět v sobě zažehne naději, když ne na nápravu svého dosavadního zamotaného života, tak alespoň na nový začátek, musí zákonitě přijít o to horší vystřízlivění do reality, jíž nelze uniknout - protože ten druhý si s sebou v téhle společnosti nutně vláčí vlastní nedodělky a provinění a jejich trvalé následky, a kombinace dvou takových životních osudů není prakticky únosná - exponenciální příval následků, které je budou dostihovat, je přespřílišný. Když v našem pokolení jako několikátém po sobě nefungují rodiny a komunity (jako lokální sociální celky, kde všichni o každém všechno vědí a pomáhají si spolu žít, nikoli kluby, kam se utíká a kde se nikdo nikoho neptá na jeho domácí zázemí či minulost), jež by ctily základní lidské hodnoty, pak už žádný nový vztah zatížených, prokletých jedinců se spoustou šrámů a škraloupů neznamená dvojnásobnou radost a poloviční trápení, ale exponenciálně eskalovanou depresi a vědomí nemožnosti to překonat. Děti, které se mezi takovými paralyzovanými troskami dospělých motají, jsou tím od narození nenapravitelně poškozované, uzavřené, citově deprivované, bez morálních základů a osobně příkladného vedení k poctivé práci, vytrvalé péči a vnitřní radosti z jejích výsledků, naučené, že s ničím nepříjemným nejde doopravdy hnout, učící se rezignovat a kapitulovat, přijímat absurditu, porážku, nesrozumitelnost, absenci intuice i logiky, stávají se závislé na digitální zábavě, násilí, jsou nekomunikativní, otupělé či vzteklé, a rozhodně nepředstavují naději na lepší svět. ***** S takovým pocitem by měl divák odcházet z kina domů - do vlastní rodiny, ať už k rodičům, prarodičům, partnerovi, dětem, nebo třeba do bytu ke spolubydlícím či do izolace a "svého klidu" daleko od všech, ale pokaždé téměř jistě někam, kde nepanuje atmosféra ujištění, vlídného a vnímavého přijetí, podpory, spolupráce a širokého mezigeneračního rodinného i sousedského harmonického souladu. Všude je v nějaké formě napětí, dusno a bezvýchodnost, izolovanost a řevnivost. ***** Tenhle nenápadný film nastavuje nebalamutící zrcadlo naší realitě, v níž dobíhá někdy před pomyslnými sedmi pokoleními zažehlý rozpad mezilidských vztahů a skutečných hodnot, a naší vzrůstající neschopnosti ho zastavit a obrátit. *~ () (méně) (více)
My si se Slámou nerozumíme a rozumět nebudeme. Opět tak slabé, vykonstruované a nevšedně zbytečné. ()
Podařený životní příběh o bábince, jejich dvou pitomých synech a nové lásce z ledové vody. Podivná zápletka šlape jako hodinky. Humorné úlitby i drsnější témata Sláma bez problémů zvládá. Duo Nový/Vízek a slepice Adéla táhnou celý film k nečekanému rozuzlení, který je zdviženým prostředníčkem rodinným hodnotám a všem šťastným koncům. Moc dobrý. ()
Bohdan Sláma je jeden z nejlepších současných českých režisérů. Netočí populárni filmy, nýbrž filmy náročné se specifickou cílovkou. Čemuž odpovídá i nižší hodnocení. Bába z ledu je kriticky ohodnocená náročná podívaná ze všedního života jedné rodiny, s krásně vypointovaným scénářem a silným poselstvím. A se spoustou šílenců, kteří lezou do ledových řek. ()
Aneb se životem se dá zamíchat v jakémkoliv věku. Témat tvůrci nabízejí dost. Tragikomičnost života, sebeobětování se pro druhé a komplikované rodinné vztahy. Bohdan Sláma dává zapomenout na rozpačité Čtyři slunce a vysílá k nám ovdovělou ženu, která potřebuje pořádně otevřít oči. Očistu představuje neokoukané prostředí stárnoucích otužilců, každé ponoření se do ledové vody ji zoceluje, takže říct svým sobeckým synkům děsících se ztráty komfortu, co si myslí, nebude už tak obtížné. Do plavecké party ji dostává energický Pavel Nový, pro kterého jde o velký herecký návrat. Nedoceněnou ženu dokonale vypíchla Zuzana Kronerová, potěší i dětský talent Daniel Vízek nebo Václav Neužil, ten ze synů, kterému se daří lépe. Sláma působí vyspěle a prokresleně, jen poslední smočení ve vodě mělo nahradit ráznější finále. Podobné cynické téma zaujalo v nedávné Teorii tygra, za mě i tady příjemná spokojenost. ()
Tropický večer, přeplněné náměstí v Uherském Hradišti, červenec 2017. Přede mnou fronta na hambáče a párky v rohlíku, někdo mě málem polil pivem. Včera jsem si dala Bábu z ledu v klidu domova. Osobní dojem z filmu je asi příliš intimní, než abych ho tu chtěla sdílet. Mám ráda kameru Marka Diviše i příběhy Bohdana Slámy, tento jeho poslední mě zasáhnul asi nejvíc. Díky! ()
Reklama