Honey Boy

Shiovy pokusy o nápravu reputace by bylo možné přejít s tím, že jde o ufňukané a ublížené výlevy celebrity, která si stěžuje, že její život nebyl procházka růžovou zahradou. Zejména úvodní scény, v nichž na sebe na castinzích nechá házet dorty nebo se v akčních scénách vymršťovat do vzduchu, skutečně působí stylem „A tohle všechno jsem musel vytrpět!“. Zbytek scénáře se ale dá popsat spíš jako usebrání se a soustředěná snaha vybavit si útržky vzpomínek a přenést na diváka věrohodně své skutečné emoce. A tak doceňuju výdrž, s jakou LaBeouf bojuje o své přežití v náročné branži, a neuvadající snahu vyrovnat se s psychickými problémy, které vedle boozu pořád řeší pomocí umění (hraje skvěle). Občas je to přepjaté a pořád dost neukotvené, ale taky neoblomné, upřímné a díky Almě Har'el přilnavě roztěkaně zrežírované. (11.05.2020)

Jméno Shia LaBeouf mě spolehlivě přitáhlo k obrazovce. Ovšem to zklamání. Nuda, nic než nuda. 1) To, že něco zažijeme na vlastní kůži, ještě neznamená, že prožitek dokážeme zprostředkovat ostatním. Scenárista LaBeouf je toho názorným příkladem._____ 2) Pokud měl film sloužit jako terapie pro Shiu, budiž. Ale divákou atraktivitu snímku to nezvýší._____ 3) Výstižný koment: husokachna***. (28.10.2020)

"I'm going to make a movie about you." "Then you got to lay the grudge down, or I'm gonna fuckin' kill you. Just make me look good, Honey Boy." ____ Shia LeBeouf mě baví čím dál víc (viz. loňská feel-good pecka 'Peanut Butter Falcon' a sportovní drama 'Borg/McEnroe') - po kariérním fiasku a zaškatulkování s explozivní žumpou jménem Transformers, se stejně jako např. Nicolasi Cageovi, Robertu Pattinsonovi, anebo Danielu Radcliffovi, diametrálně vytříbil vkus z hlediska selekce kuriózních rolí, a mnohdy až bizarních, anebo nezávislých artových projetků. Přičemž snímek 'Honey Boy' je Shiův vyloženě osobní a vlastní počin - neboli autobiografická výpověď o niterném marasmu způsobeném jeho impulzivně agresivním otcem (jehož si Shia excelentně střihnul s cynismem sobě vlastním), a celkově o intuitivní aporii, která doprovázela jeho komplikované dětství - slepičí exkrementy nevyjímaje.... Režisérka Alma Har'el pojala dané retrospektivní téma formou implicitního minimalismu, která je doplněná emblematickými fantazijními sekvencemi s purpurově neonovým vizuálem, jejichž symbolika má až esotericky melancholické vyznění (ačkoliv jsou velice sporadický). Spíš než tragikomedie je 'Honey Boy' nefalšovaný intimní drama, který si Shia s Almou uzpůsobili k obrazu svému, a snímek tak solventně působí dojmem nezávislý artovky - což se musí prostě cenit, byť je značně nekonzistentní. Vše je skvěle zakončené skladbou od Boba Dylana.... Verdikt: 7,4 pedantských otčímů z 10 [#TADYVARY] (12.07.2020)

Shiu som nikdy nezbožňoval a jeden čas mi už začal vadiť, jak ho bolo príliš. Ale keď mu potom zrazu začalo jebať a spálil za sebou mosty v Hollywoode, tak ma fakt zaujímalo, čo sa mu stalo. Tento film na to dáva odpoveď, ale treba vedieť čítať medzi riadkami. A pokiaľ je to tak, jak som to pochopil, tak to je skoro až triviálne, že kvôli takým dôvodom môže niekomu doživotne tak drbať. Diváci, ktorý čakajú niečo šokujúce a drsné, tak budú sklamaní. Mne ani vôbec nevadilo pomalé tempo. Snáď je tento film znamením, že sa už Shia zo sebou zmieril a nadobro sa s tým vyrovnal. 6/10. (12.01.2022)

od filmu,který si Shia napsal jako terapii aby se nějakým způsobem pokusil vyrovnat se svým evidentně ne moc šťastným dětstvím bych čekal trochu větší emoční nářez (tím spíš jaký se z něj stal magor),ale na druhou stranu se medovému chlapci nedají upřít povedené a ne zrovna příjemné momenty.Sám Shia,který si krom scénáře střihl roli svého vlastního otce je tu velmi dobrý a to,že není psychicky úplně ready se dá celkem chápat.Z podobného vyrůstání by zmagořil kde kdo...60% (04.08.2021)