Tokyo Vice
Tvůrci:
J.T. RogersHrají:
Ansel Elgort, Ken Watanabe, Rachel Keller, Ella Rumpf, Rinko Kikuči, Hideaki Itó, Šó Kasamacu, Tomohisa Jamašita, Šun Sugata, Masato Hagiwara, Ajumi Tanida (více)VOD (2)
Série(2) / Epizody(18)
Obsahy(1)
Kriminální drama Tokyo Vice, volně inspirované zkušenostmi Jakea Adelsteina, sleduje cestu mladého amerického novináře do tokijského podsvětí konce 90. let minulého století. Adelstein se jako první americký investigativní reportér prestižních novin Meicho Shimbun ujímá případů, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisejí. Zanedlouho však pojme podezření, že v tom mají prsty nekalé síly. Poté, co s pomocí detektiva Hirota Katagiriho nastoupí k tokijské policii, je vržen do špinavého světa korupce, vražd a podvodů, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. (HBO Max)
(více)Recenze (99)
[60%] První epizoda mě téměř nadchla, prostě to bylo něco nového. Vidět mladého američana, který je tak ponořený do zvyků japonska a i tak plynule mluví, to se nevidí jen tak. I do to první poloviny tohoto osmidílného seriálu to docela šlo, i když se tu našlo i dost nudných pasáží. Je to takové spíš krimi/drama. Jenže v druhé půlce se to už pokazilo a poslední tři díly mě už vůbec nebavily. Což je škoda, potenciál to mělo velký. Jen tu platí to, co říkám neustále, že zde je moc epizod. Místo 8 jich mohlo být 6 a to kratší tak 45min cca. Takže potenciál to mělo, zpočátku mě to bavilo, ale pak se to pokazilo do těžké nudy. ()
„Zkurvení Japonci!“ Verbal, ČSFD, Ostrava 2022. Tak tohle bylo první, co se mi projelo mezi ušima po zhlédnutí tohoto skvělého seroše, pojednávajícího nejen o brutálně otapetovaných japonských vířivých vanách, ale zejména o totálně jeblé japonské fašistické kultuře a bezvýhradné otrocké hierarchické podřízenosti. A ne, nejednalo se při tom průjezdu o hodnocení Japonců či kvality díla, jen se mi okamžitě vybavila veselá historka s filosofickým přesahem, která se odehrála koncem devadesátých let na exkluzivním mezinárodním školení vrcholových nenažerů v Mnichově. (Mongololidé a přitroublí mileniálové mohou v této chvíli s neurovegetativním klidem přestat plýtvat urputným slabikováním a odebrat se slintat si na rozštěpy, nebo co to vlastně mimo rozbíjení atomu takhle přes den obvykle děláte, protože by je následující text mohl zacyklit a tutově jej nepoberou ani chápavými končetinami!) V závěrečné části školení lektor povídá: „Pánové, k vlastnostem top managera patří nejen odborná erudice, ale také všeobecný kulturní přehled. Proto si vás na konec ještě trochu vyzkouším. Budu citovat úryvky z děl světoznámých klasiků a vy se pokusíte rozpoznat autora. Takže: „Radosti, ty jiskro boží, dcero z ráje zrozená ...“ Někdo?“ Naprosté ticho, klopení očí, když tu se najednou v první lajně vymrští Japonec, vypne se do pozoru, freneticky se ukloní a zařve: „Friedrich Schiller, Óda na radost, Weimar 1785.“ Pár lidí uznale zamručí a lektor pokračuje: „Matka vece: Zvonu hlasy volají tě k sobě, nepůjdeš-li, brzo asi zvon si přijde k tobě ...“ Zase chvilku rozpačité ticho, paxe ale opět vymrští onen ťaman a bez zaváhání vypálí: „Johann Wolfgang Goethe, Putující Zvon, Erfurt 1805.“ Pár frajerů pohrdlivě zakroutí hlavami, lektor se blahem vysemení a pokračuje: „Sobě hledejme spíš dobro, žijme sobě ze svého, ač v širé jámě té tu bez účtů a volni ...“ Naprosto stejná situace a jen ťaman strojeně zaječí: „John Milton, Ztracený ráj, Londýn 1667.“ Načež se vzadu jeden chlápek přikloní ke druhému a povídá: „Zkurvení Japonci!“ A vymrštivší se hujerský ťaman bez zaváhání kulometně kontruje: „Max Grundig, CeBit, Hannover 1998.“ Téměř osm plnotučných hodin mě tihle rýžožrouti a Ansel, který překvapivě vyrostl z prkenného divergentního slizáka do přirozeného a sympatického herce, parádně zabavili a byl jsem velmi zvědav, jakpak se to asi celé vysvrbí. Jenže ono to vysvrbělo akorát tak do zasraného útesovisce, a já si teď budu nejmíň rok okusovat nehty jak čurák, jestli to vůbec nějak dopadne a jestli to náhodou pohlupavá většina zase blahoslaveně nezařízne ve prospěch nějaké pastelově oelasťákované svištivé superpičoviny. Vidíte, jak jsem říkal - „Zkurvení Japonci“! ()
Michael Mann jeho štýl podania dodržaný ale trošku viac treba rozpohybovať príbeh a razantnosť. /65%/ ()
"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním (v první sérii, v druhé se to obrací). Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami "zpočátku bych to neřekl, ale nejsou mi jedno". Kráčí to v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | ()
Yako za 3,5*, možná kdyby Adelstein nebyl takový nesympoš a neděla se tam tu a tam povinná demence. Jinak rodinná pohoda na neděli. ()
„KAŽDÁ INFORMACE MÁ SVOU CENU…“ Seriál je o kulturních (tedy i život určujících) rozdílech Japonska. Jake vypráví svůj příběh, jak se setkal s Yakuzou, jak dokázal získat policejní zdroje, jak ho ojebali, jakou měl lásku (takže zároveň o životě luxusních společnic)… prostě ze života v zemi, kde věci přímo nebo nepřímo ovlivňuje mafie. Což je fajn, ale dlouho to nepůsobí to nějak extrémně třaskavě. Navíc je to místy nuda. Jo, kdyby tohle autentický svědectví mělo tak o dva díly míň…, protože později začne přibejvat i těch drsnejch věcí a v ději přituhovat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Tokyo Vice: An American Reporter on the Police Beat in Japan „, kterou v roce 2009 napsal Jake Adelstein, neznám. 3.) Dvě jména: Michael Mann a Ken Watanabe. /// Thx za titule „Vojtěch Tuček“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
| 80% | Tokyo plné neonů, napětí, zvratů a všudypřítomné yakuzy. HBO nám servíruje pomalu se rozvíjející seriál inspirovaný skutečným příběhem amerického novináře v srdci japonské metropole, který je zaplněný osobitými a dobře podanými postavami v čele s Elgortem a Watanabem. Tady mě překvapil především Ansel svou perfektní japonštinou. Tokyo Vice nabízí kromě parádní atmosféry hlavně zajímavou zápletku, která je skvěle podaná a často vede k překvapivým zvratům. Co se týče jednotlivých epizod, stojí za zmínku především ta první, která těží jednak z rychlejšího tempa a taky ze zkušeností režiséra Michaela Manna. Ale i zbytek seriálu je pořád slušná quality TV, takže jsem si tenhle výlet do Japonska dost užil a budu doufat, že se dočkáme i pokračování. With information, there is always a cost. ()
Michael Mann první epizodou nastavil vysoký standard a TOKYO VICE i díky němu patří k těm typům pořadů, kterými se člověk mimochodem vzdělává. O japonské kultuře a tamějších mezilidských vztazích, zabíjení i zradě. Gaijin Adelstein, který si události prožil a napsal knihu, kterou jsou události inspirovány dohlíží z producentského křesla na faktickou stránku věci a neony tak svítí o trochu pravdivěji než je na americkou produkci běžné. Realistické pomalejší tempo a sledování vývoje jednotlivých postav se úročí každým dalším dílem. Akce je pomálu, ale o to je zemitější. Herecky není co vytknout. Elgort před počáteční nedůvěru přesvědčil. Kellerová je až na závěrečnou blbost výborná (piko zatemňuje mozek!) a Watababe hraje na jistotu. Oblíbencem prvního kola se však stává komplikovaný policajt Hideaki Itó, skvěle vyvažuje to dobré a zlé co policie nabízí. Skvěle rozehraná show a těším se na druhou sérii. Povstaň z mrtvých a žij! ()
1 procento klišé, 99 procent autenticity. Není to nejlíbivější, nejchytlavější série a asi ani nebude komerčně nijak extra úspěšná. Na to je Tokyo Vice příliš těžko čitelný, nepředvídatelný a procedurální. Nutno ovšem uznat, že realitu tokyjských neonů a především podsvětí se povedlo vykreslit bravurně. Není nikterak překvapující, že je vidět rukopis Michaela Manna velmi často. Škoda otevřeného finále, protože vzhledem k celkové koncepci se obávám zda se money-chtivým tvůrcům/producentům bude jednička rentovat dost na to, aby se pustili do dvojky. Protože tohle neni rutinní seriál pro masy, ale pořádná depresivní jízda špinavými ulicemi velkoměsta. Tedy ne jako prosluněné zaláskované Miami, ale pořád dost "Vice" na to, aby zkušeného diváka zaujalo. ()
Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. ()
Brilantní neo-noirová záležitost inspirovaná dle skutečných událostí, která je zároveň sugestivní sondou do japonské společnosti (která je k mýmu překvapení hodně hierarchická, konzervativní a korporativní) a Tokijských kriminálních struktur. Ansel Elgort zde herecky exceluje a jen potvrzuje, že je jedním z největších talentů svý generace, přičemž Ken Watanabe mu perfektně sekunduje. ()
Oceňuji, že ačkoli jde o mafiánský film, tak je zde miminum brutalit a vše nahrazuje parádní atmosféra. přesně tak si představuju dobrou kriminálku. Mám štěstí, že seriál objevuji při vydánídruhé série, protože konec je skutečně naprosto otevřený. Japonština je v seriálu fantastická, líbí s emi, jak plynuje přechází do angliny a zas zpět. Tokio parádní. Člověk vzpomíná na vlastní návštěvu :) ()
Skvěle poskládané příběhy. Všechno uzmocňuje pro nás neznámé, atraktivní prostředí Japonska. ()
Wow, v posledních epizodách druhé sezony to tedy solidně rozjeli, perfektní drama s bezchybným dotažením do konce. Jak většinu série jeli pomalé vyprávění se soustředěním na postavy a vztahy mezi nimi, tak to byl jen buildup k tomu aby v poslední třetině série příběh scénáristé čistě rozsekli - až je mi líto že jsem seriál jel postupně s týdenními rozestupy, při bingování by ta gradace působila ještě mnohem líp. Kdo se bál že tato sezona skončí stejně neuzavřeně jako ta předchozí, tak se do seriálu směle může pustit, neuzavřené tu nezůstalo prakticky nic - jen s mírným závěrečným pomrknutím k tomu že (nové) příběhy těch postav mohou v dalších sezonách klidně pokračovat. Ale nečekejte akci, ta je v seriálu jen velmi minimálně. Jako celek je to nejlepší Michael Mann od Collateralu. ()
Ansel Elgort je naprosto boží a táhne spolu s Kenem Watanbem skoro celý seriál. A teď mě nechápejte ale vůbec zle, ale ta "ženská" linka byla dle mého názoru naprosto zbytečná a nebýt jí šel bych možná do plných. V módu Yakuza & novinář to funguje skoro dokonale a tak budu dělat, jako, že jsem ani nic jiného neviděl. A už se moc těším na další sérií, která tu mu tříčtvrteční spokojenost posune (snad) ještě o malý kousek výš. ()
Tenhle seriál má jedinou chybu. Dabing na HBO (Max), takže doporučuju originál a titulky. Jinak tu asi bylo řečeno vše. ()
Neonové Tokyo a Michael Mann jako spoluautor a režisér pro mě znamenalo velké natěšení. O to větší bylo moje zklamání, když se z očekávaného thrilleru stal vizuálně atraktivní, ale jinak utahaný seriál o japonské kultuře a náhledu do ne úplně zajímavých životů japonských mafiánů. Čekal jsem něco úplně jiného a po prvním vydařeném díle (jediném od Manna) šla kvalita a můj zájem strmě dolů. Naštěstí je samotné Tokyo dostatečně vtahující. ()
Adelstein s Katagirim se pozvolna sblizuji, kdyz chodi za zabavou a informacemi do nocnich klubu. Sato z Jakuzy tohp moc nenamluvi a pod drsnou slupkou hleda sebevedomi. Pribehy postav, ktere hledaji smysl zivota se propletaji. Atmosfera je snova,ale vypraveni postupne rozbredava. ()
Najprv som si užíval prostredie Tokia 90. rokov. Bohužiaľ neskôr som zistil, že postavy a ich vzťahy sú strašne stupídne odprezentované. Jake Adelsteina, absolútna novinárska nula, sa čoskoro stane ústrednou postavou celého Tokia. Kamaráti sa s vysoko postavenými policajtami, pachtuje s mafianskym poskokom, chodí na čaj k šéfovi mafie,... Nikto k tomu nemá žiadny zmysluplný dôvod, všetko sa deje tak nejako samo od seba. Navyše sa k všetkým chová ako k rovnocenným, a to k*rva pri rozhovoroch s mafiánmi pôsobí fakt drbl*. Je tu asi najväčší mafiánsky ubožák v histórii Sato. Neustále výraz šteňaťa do ktorého práve niekto kopol. Občas sa pokúsi byť drsný, čo je však okamžite utnuté, pretože si zobral väčšie sústo než zvládne. Hiroto Katagiri, výraz že má mesiac zácpu, je v neskutočnom šoku, že mu niekto vyhrožuje? A čo k*rva ako fízl šlapajúci Yakuze na krk čakal? No a Samantha? Tá je tak blbá, že ku koncu prvej série bola už skôr komediálnou postavou. Záverečný záber posledného dielu prvej série bol viac než výstižný. Pohľad na záhradnú hadicu skvelo ilustroval úroveň Tokyo Vice = nestojace za povšimnutie. ()
Seriálu velice pomáhá neokoukané prostředí japonské kultury, díky čemuž je minimálně první část seriálu zajímavé sledovat. Jak ale čas plyne, stále více se kupí klasická seriálová klišé a postavy činí neskutečně okaté boty, které vedou k naprosto očekávatelným závěrům... Na druhou stranu, nejvíce se na seriálu chválí autenticita a je fakt, že v reálném životě asi lidé podobně jednají každou chvíli.. Když ale sleduji detektivku, chci něco chytřejšího :) ()
Související novinky
Michael Mann dotočil svůj srdcový projekt
Biografie Enza Ferrariho je dotočená. Režisér Michael Mann (Nelítostný souboj, Miami Vice), jenž projekt považuje za svůj srdcový a strávil na něm řadu let, oslavil poslední klapku v Itálii tento… (více)
Michael Mann natočí svůj vysněný film
79letý režisér Nelítostného souboje, Miami Vice nebo Collateralu Michael Mann konečně dostane šanci natočit svůj vysněný projekt. Režisér po letech příprav sehnal obsazení a finance pro natočení… (více)
Michael Mann natočí Tokyo Vice pro HBO Max
Legendární režisér Nelítostného souboje nebo Posledního Mohykána Michael Mann se upsal režii pilotu krimi Tokyo Vice pro chystanou streamovací službu HBO Max. Seriál napsal JT Rodgers podle knihy… (více)
Reklama