Et rigtigt menneske

Velmi originální dogmafilm, jenž zajímavým způsobem otevírá téma sexuálních menšin i "odlišných" jedinců, poměrně nenásilně, humorně a přesto krutě a nekompromisně. Díky syrovému ztvárnění se při některých okamžicích nedorozumění a trapnosti chce až odvrátit pohled, rovněž však film na pár místech vyvolá naprosto bezprostřední úsměv na tváři. Přesto zvolený závěr pro mě nebyl zrovna šťastným řešením a rovněž práce s diegetickou hudbou je zde dosti násilná, alespoň nápadité závěrečné titulky měly šťávu. (16.02.2011)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $230,000║ (24.08.2010)

Před zákonem nevědomost neomlouvá, ale kdosi (režisér, slabší jedinec, prostý smolař či soucitný divák) v koutě si přeje, aby čistě mezi námi lidmi nebyl každý důsledek nevědomosti či zaostalosti vnímám jako projev neschopnosti, ne-li rovnou jako podnět k zesměšnění nebo ublížení (psychickému či fyzickému)... Ten příběh záhadného „P“ alias Ahmeda mě pocitově srazil a zasáhl podobně jako ideově spřízněný Idiot v Paříži, ale zatímco ten se pak shodil hollywoodským závěrem, zde pro změnu padala rána za ránou. Se zdejším mysteriózním finále, dovršujícím dvě paralení linie (až světy?), jsem se sice hned po skončení taky plně neztotožnil, ale mimo vyvolání překvapení mi pointa i zodpověděla, proč se film tolik odrážel od fantaskní zápletky či příběhu jedné dívčí postavy později již do děje nezasahující... a byť jde v jádru o další z řady dánských dramat házejících postavy i diváka do těžkých, krutých a místy hůře uvěřitelných extrémů, díky onomu fantasknímu rámci se mi podařilo Åke Sandgrenovi sednout na lep úspěšněji, než u filmů T. Vinterberga, a konečně jsem tomu podlehl ! Nakonec ani nemám výtek, protože jak Ahmedův osud plný hořce groteskních událostí, tak rodinné drama dvou manželů, rodičů a současně pracujících zaměstanců přináší různorodé podněty k zamýšlení. Přitom je to často tak obyčejný, divácky vstřícný, místy i humorný malý filmeček, ale ukrývající v sobě tolik. A za mě možná i nejlepší film s Nikolajem Lie Kaasem. Ten zde působí dojmem, jakoby se pro onu roli opožděně dospívajícího dítěte vyloženě narodil. [90%] (30.09.2024)

Být skutečným člověkem      Minimalistický režijní styl v duchu pravidel "desatera" Dogmatu 95 umožňuje hercům neobvyklou svobodu, dovoluje jim rozvíjet odstíny postav bez omezení technickými triky a plynule se pohybovat mezi tragédií a humorem. Herecké výkony jsou silnou stránkou tohoto filmu, přičemž Peter Mygind a Susan Olsenová jako pozůstalí rodiče na mne obzvláště zapůsobili. /// Přístup dánské filmové iniciativy D95 vedl k zaměření se na extrémní mentální dysfunkci a často až šílenství, jak bylo možné vidět u prosťáčka v Mifune (1999) i pseudoblbců v Idiotech (1998) (kde hrál také Kaas), až to zavání klišé. /// Část humoru zde ale pramení z nemotorných snah zapadnout do skupiny napodobováním chování, kterého je "P" pozorovatelem - to přináší některé (tragi)komické momenty. Ve skutečnosti je "kluk za zdí" více člověkem než všichni kolem něj - nese se to celým filmem. To, že ho kromě podivínství okolí obviňuje navíc z odlišné sexuální orientace, či dokonce z pedofilie, vyznívá ve výsledku melodramaticky. Podivuhodně šťastný konec bychom mohli označit za výstřední, ale není jiného vhodnějšího místa pro život pana "P" než tam, kde nemůže být skutečným člověkem.  P.S.: Hořkosladkost "Et rigtigt menneske" mě dojala, i když to tak na první přečtení nevypadá... (03.10.2024)

Na podzim 2008 v programu Skandinávského domu. (27.04.2004)