Režie:
Åke SandgrenScénář:
Åke SandgrenKamera:
Dirk BrüelHrají:
Nikolaj Lie Kaas, Peter Mygind, Susan A. Olsen, Troels Munk, Line Kruse, Peter Belli, Jesper Asholt, Søren Sætter-Lassen, Henrik Birch, Rasmus Haxen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Lisa je sedmiletá dcera Charlotte a Waltera. Ti jsou velmi zaneprázdněni a tak Lisa tráví spoustu času sama se svým imaginárním přítelem „P“, který žije ve stěnách jejího pokoje. Tragická nehoda obrátí životy všech vzhůru nohama a „P“ vstupuje do skutečného života. Vyhledá Lisiny rodiče a usadí se v sousedství. I navzdory své bezelstnosti a nejlepším úmyslům zasahuje do životů lidí kolem sebe. Film vypráví příběh o dramatické cestě nevinné bytosti, která se pokouší být opravdovým člověkem. (lenuse)
(více)Recenze (9)
Na podzim 2008 v programu Skandinávského domu. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $230,000║ ()
„Skutečného“ Forresta Gumpa natočili až Dánové. Všechno to umocňuje syrovost dogma snímku (jen nechápu, kde se furt brala ta melodie z hrací skříňky). Tento film ve mně zůstane ještě dlouho. ()
Před zákonem nevědomost neomlouvá, ale kdosi (režisér, slabší jedinec, prostý smolař či soucitný divák) v koutě si přeje, aby čistě mezi námi lidmi nebyl každý důsledek nevědomosti či zaostalosti vnímám jako projev neschopnosti, ne-li rovnou jako podnět k zesměšnění nebo ublížení (psychickému či fyzickému)... Ten příběh záhadného „P“ alias Ahmeda mě pocitově srazil a zasáhl podobně jako ideově spřízněný Idiot v Paříži, ale zatímco ten se pak shodil hollywoodským závěrem, zde pro změnu padala rána za ránou. Se zdejším mysteriózním finále, dovršujícím dvě paralení linie (až světy?), jsem se sice hned po skončení taky plně neztotožnil, ale mimo vyvolání překvapení mi pointa i zodpověděla, proč se film tolik odrážel od fantaskní zápletky či příběhu jedné dívčí postavy později již do děje nezasahující... a byť jde v jádru o další z řady dánských dramat házejících postavy i diváka do těžkých, krutých a místy hůře uvěřitelných extrémů, díky onomu fantasknímu rámci se mi podařilo Åke Sandgrenovi sednout na lep úspěšněji, než u filmů T. Vinterberga, a konečně jsem tomu podlehl ! Nakonec ani nemám výtek, protože jak Ahmedův osud plný hořce groteskních událostí, tak rodinné drama dvou manželů, rodičů a současně pracujících zaměstanců přináší různorodé podněty k zamýšlení. Přitom je to často tak obyčejný, divácky vstřícný, místy i humorný malý filmeček, ale ukrývající v sobě tolik. A za mě možná i nejlepší film s Nikolajem Lie Kaasem. Ten zde působí dojmem, jakoby se pro onu roli opožděně dospívajícího dítěte vyloženě narodil. [90%] ()
Velmi originální dogmafilm, jenž zajímavým způsobem otevírá téma sexuálních menšin i "odlišných" jedinců, poměrně nenásilně, humorně a přesto krutě a nekompromisně. Díky syrovému ztvárnění se při některých okamžicích nedorozumění a trapnosti chce až odvrátit pohled, rovněž však film na pár místech vyvolá naprosto bezprostřední úsměv na tváři. Přesto zvolený závěr pro mě nebyl zrovna šťastným řešením a rovněž práce s diegetickou hudbou je zde dosti násilná, alespoň nápadité závěrečné titulky měly šťávu. ()
Takhle vypadá film, když z něj odpářeme všechnu tu hollywoodskou nabubřelou sračkovistost. Jedním slovem - KRUTÉ. ()
Pre mňa takmer dokonalý film, až na zopár nudných miest. ()
Neviditelný "P" (Nikolaj Lie Kaas) žije za stěnou dětského pokoje, a když dům zbourají, dostane se ven. Zatímco on si přeje stát se obyčejným člověkem, lidé kolem něj, často nechtěně, dělají všechno proto, aby se mu jeho přání nesplnilo. Smutný hrdina smutné pohádky. Natočeno podle Dogma 95. ()
Být skutečným člověkem Minimalistický režijní styl v duchu pravidel "desatera" Dogmatu 95 umožňuje hercům neobvyklou svobodu, dovoluje jim rozvíjet odstíny postav bez omezení technickými triky a plynule se pohybovat mezi tragédií a humorem. Herecké výkony jsou silnou stránkou tohoto filmu, přičemž Peter Mygind a Susan Olsenová jako pozůstalí rodiče na mne obzvláště zapůsobili. /// Přístup dánské filmové iniciativy D95 vedl k zaměření se na extrémní mentální dysfunkci a často až šílenství, jak bylo možné vidět u prosťáčka v Mifune (1999) i pseudoblbců v Idiotech (1998) (kde hrál také Kaas), až to zavání klišé. /// Část humoru zde ale pramení z nemotorných snah zapadnout do skupiny napodobováním chování, kterého je "P" pozorovatelem - to přináší některé (tragi)komické momenty. Ve skutečnosti je "kluk za zdí" více člověkem než všichni kolem něj - nese se to celým filmem. To, že ho kromě podivínství okolí obviňuje navíc z odlišné sexuální orientace, či dokonce z pedofilie, vyznívá ve výsledku melodramaticky. Podivuhodně šťastný konec bychom mohli označit za výstřední, ale není jiného vhodnějšího místa pro život pana "P" než tam, kde nemůže být skutečným člověkem. P.S.: Hořkosladkost "Et rigtigt menneske" mě dojala, i když to tak na první přečtení nevypadá... ()
Reklama