SOLOM.

Vedra nám skončila, venku zuří prudké lijáky, záplavy a mě nenapadlo nic lepšího, než si pustit pro „zahřátí“ něco mrazivého. Bohužel se tento film ukázal nakonec býti něčím jiným, než jsem si původně myslel. I přes veškerou kritiku, kterou jsem si posléze přečetl, však nesouhlasím s tím, že by šlo o vyloženou katastrofu. Spíše než o horor jde vskutku o thriller/drama, nicméně jsem tu narazil i na pár světlých okamžiků, díky kterým neodcházím úplně zklamán.    Britové ve spolupráci s kanadskými kolegy lehce nakousli téma Wendigo, i když jen opravdu velmi okrajově. Pěkný monolog na začátku, mírné náznaky něčeho nadpřirozeného – skrývajícího se v lese a lačnícího po zkažených duších. Inu pěkná myšlenka, leč provedení hodně pokulhávalo. Místo nadpřirozených prvků se tu tvůrce soustředil hlavně na dialogy mezi postavami, což moc skvělý nápad nebyl.    Postupně poodkryjeme několik tajemství okolo hlavní postavy, zhruba po prvních 20-25 minutách na nás čeká i jedno překvapení ukryté v kufru, no a potom už z toho byla jen konverzačka. Dojde na mrazivé zpovědi, pár minisoubojů o přežití uvnitř auta a gradující finále, které však bylo rychle ukončeno závěrečnými titulky. Zjistíme, že stvůry se neskrývají jen v lesích či legendách, ale ty největší žijí mezi námi. Oba herci nepodali sice okouzlující výkony, ale i tak to celé vidím na klasickou průměrnou záležitost a žádný průser.

Netflix ve spolupráci s Filmaxem přichází s dalším nášupem pro své placené diváky a opět to nebyla zrovna moc velká trefa do černého. Osobně mi hororové komedie (parodie) nějak nevadí, pokud dokáží nabídnout slušnou porci zábavné podívané, ale tohle byl místy vážně hodně velký úlet, který nebyl ani moc srandovní a už vůbec ne kvalitní. Od Španělů bych čekal mnohem lepší podívanou, i když je pravda, že svá nejlepší léta už mají asi za sebou. Režisér samotný byl pro mne jedna velká neznámá a po tomto filmu už asi od něj ani nic vidět nechci.    Největší bizar na tom všem byl onen film HollyBlood, na který šli do kina, kde ona trojice herců vypadala jak banda homosexuálů a přestože šlo o zjevnou parodii na Twilight, bylo mi až na zvracení. Naštěstí šlo jen o špatný pokus o žert a hlavní dějová linka se točila okolo něčeho jiného. Bohužel i zde šlo spíše o romantické drama mezi dvěma mladými studenty, okořeněné o záhadného upíra, šikanu ve škole a snahu hlavního hrdiny získat pozornost své tajné lásky. No slza mi neukápla a nebýt toho tlustého rádoby lovce upírů, asi bych se u toho ani moc nezasmál.    Homofobní hlášky a urážky jsem přešel bez větší pozornosti a jediné co mě zaujalo coby fandu hororového žánru, tak byl samotný začátek a potom bitva s hlavním upírem a odhalení jeho totožnosti. Zbytek byla jen taková nudná vata. HollyBlood toho prostě neměl moc co nabídnout a zjevně byl cílen na úplně jinou diváckou skupinu, než jsem já. Pomalu ale jistě mi začíná s filmy nad rok 2010 docházet trpělivost. Hlavně s těmi z poslední doby, protože valná většina jsou neskutečné kokotiny a asi se zase vrátím zpět ke starým klasikám z 80 – 90 let. 30%

Až mi bylo Bruce líto. Viditelně již nemocný herec se na sklonku své kariéry rozhodl účastnit natáčení jedné sračky za druhou, což je velmi smutné. Mám ho rád, objevil se ve spoustě dobrých filmů i rolích, ale takový konec jsem mu nepřál. Tento „velekousek“ sice není vyložený odpad, ale píčovina to byla a to velká. Banda zbohatlých lovců rádo loví lidi, ale tentokrát proti nim stojí krutopřísný důchodce, který celý film lapá po dechu a drží se za bok, no a tak aby to nebyla taková nuda, tak se rozhodnou si to mezi sebou vyřídit sami…Bruce čumí, pobíhá po lese, schovává se za stromem a lovci jeden po druhém umírají. Posledních 10 minut už byla vyložená katastrofa. Nebýt pěkné ženské (Megan Peta Hill) a magora Bishopa, neměl bych co pochválit. Trevor Gretzky svému otci výjimečnému hokejistovi, jakým Wayne Gretzky bezesporu byl, asi moc velkou radost nedělá…30%

Podobně laděné kousky mám docela rád, přestože ve spoustě z nich to originalitou zrovna moc nehýří a většina z nich je jak přes kopírák. Jen to prostředí kde se děj odehrává, se občas mění. Maskovaní útočníci versus jejich oběť – téma už tak provařené, přesto se na vždy rád podívám znovu. Kromě potřebné porce násilí a bolesti, je však důležité vytvořit i solidní atmosféru a diváka vtáhnout do děje buďto sympatickou postavou (oběť), nebo pořádnými psychopaty (útočníci) a tady se bohužel nepoštěstilo ani jedno.    Herečka, která si zahrála Karen, nebyla žádná krasavice, přesto jsem jí fandil, protože ta pětice maskovaných mužů – jo to byla bandička pěkných retardů. Nejen polohluchých a poloslepých, ale i pěkně blbých. Hlavní prim tu hrála hromada náhod (mnohdy těžko uvěřitelných a spíše než napínavých situací – tak směšných/trapných momentů – kupříkladu zvon coby zbraň), ale tak člověk se alespoň zasmál a zavrtěl hlavou nad debilitou scénáře, než aby se uzýval nudou. Navíc ani některé gore scény nebyly vyloženě marné.    Horší už to bylo s uvěřitelností přežití hlavní hrdinky, která nejenomže měla doslova „z prdele kliku“, ale to co dokázala přežít za zranění či rány, tak to by se červenal asi i samotný Rambo nebo McCall (Equalizer). Její protivníci jí to ale sakra ulehčili a tak nad tím musím jen mávnout rukou, odškrtnout si další položku ze své filmotéky a jít zase o dům dál. Co se hodnocení týče, tak se přikláním spíše k lepšímu podprůměru/ horšímu průměru. 40%

Skandinávskou tvorbu mám docela rád (docela hodně) a pro mne neznámé kousky, i když s ne zrovna dvakrát originální zápletkou mi taky nějak nevadí, pokud dokáží zaujmout. Tady tomu bylo tak na půl. Hlavní hrdinka sice není žádná extra krasavice, ale svůj jistý půvab měla (její původ mi taky nebyl lhostejný a šlo již o třetí film, který jsem s ní viděl). Dá se tu narazit na několik slibných pasáží (ať už v přítomnosti, nebo minulosti díky vzpomínkovým scénám). Občas to bylo trochu překombinované, ale pořád to mělo jakžtakž slušnou atmosféru i spád. V závěru se pěkně přitvrdilo, tak nějak to do sebe i celé zapadlo, takže i já to vidím na lepší průměr.

U podobně laděných kousků se musí člověk vždycky smát, protože stačilo by pár takových borců a armáda je naprosto zbytečná. Leč Trejo není ani Arnold ani Seagal, Rambo, Willis či Neeson v nejlepších letech. Jeho ksicht se prostě vždycky hodil spíš k vedlejším rolím mexických zmrdů, než coby hlavní postava (snad až na jednu výjimku). Sledovat dva starce co jsou rádi, že udrží moč a delší chození jim dělá evidentně problémy (natož akční souboje nebo běh) jako je právě Trejo a Jonathan Banks bylo vážně úsměvné. Nešlo si nevšimnout, dabléra…Příběh samotný taky dost skřípal, naivita poldů – gangsterů to samé, objeví se tu pár dobrých hlášek, pěkných ženských, ale jako celek tohle prostě nemělo potřebné grády, abych se u toho bavil od začátku až do samotného konce a nekroutil bych hlavou nad stupiditou samotných tvůrců. Slabší podprůměr v rámci podobných filmů…

Když se tvůrci krátkometrážních kousků rozhodnou natočit vlastní celovečerní film, ne vždy to dopadne dobře. Ani tak nevadí, že svou myšlenku obšlehnou někde jinde, ale je důležité, aby dokázali upoutat diváckou pozornost solidní porcí podívané a ne hromadou ne zrovna záživných dialogů. Tady se nám snaží vyprávět příběh propojením smutného konce vztahu dvou dříve zamilovaných lidí a vzpomínkovým záběrům z minulosti. My tak vidíme postupný rozklad lásky v toxickou nenávist a to doslova.   Zamilované řeči a sex nahradí souboj o holé přežití a postupnou metamorfóza obou hlavních postav. Něco podobného už bylo k vidění i jinde, ale nebýt posledních zhruba dvaceti minut, asi bych u toho usnul nudou. Herci nebyli vyloženě špatní, leptání kůže a masakr dvou zdravotníků v koupelně taky nepatřilo k tomu nejhoršímu, co jsem kdy viděl, jenomže ta „vata“ okolo, už tak záživná nebyla – o čemž mimochodem svědčí i nízké hodnocení napříč internetem.    Celková délka filmu není naštěstí moc dlouhá, přesto nám zde bylo nabídnuto spíše více dramatických okamžiků, než hororové podívané a tento nepoměr byl bohužel až moc viditelný. Vyložená katastrofa to v mých očích nebyla, ale podprůměrná podívaná na jedno zhlédnutí ano. Tento kousek určitě nikomu doporučovat nebudu. 30%

Hororové komedie jako takové mi nevadí, ani když zesměšňují jiné známé kousky a vlastně by se daly zařadit spíše mezi „parodie“. Musí však mít kvalitní humor, hodně srandovních scén – třeba i nezapomenutelné hlášky, jenže těchto prvků jsem se zde dočkal jen pomálu. První polovina filmu ještě ušla – hlavní hrdina je vážně trouba, která má kupu smůly hlavně však svou vinou a ani samotný nový dům nevypadal špatně. Zvláště pak hrátky duchů s jich novým obyvatelem a naštvaný démon (scénka s malou holkou dobrá).  I jim brzy dojde, že Will za nic nestojí a snaží se jej všemožně i nemožně zbavit. ON si z toho zpočátku nic nedělá, ale později se rozhodne bojovat nejen o domov ale i ztracenou lásku. Postupem času však kvalita zábavy ustoupila hromadě nezáživných dialogů, trapných scén a já se nemohl dočkat, až to celé skončí. Naštěstí závěr zase přinese pár srandovních momentů a tak jsem se vydržel dívat až do samotného konce. Já se však ani moc nedivím, že Willa prostě nikdo nechtěl.  Sorry About the Demon není na triky a speciální efekty úplně marný, ale bylo vidět, že se režisérka prostě bála přitvrdit. Přesto i zde se dočkáme několika rádoby lekacích scén – jejich větší počet by však byl vřele vítán. Snad kdyby to celé bylo tak o dvacet minut kratší, udělala by lépe. Je tu totiž i několik vyloženě nudných a otravných pasáží, bez kterých by se milerád obešel. Já to prostě vidím na slabší průměr – lepší podprůměr.

V rámci VRK jsem si nechával tento historický film až na závěr hlavně díky jeho smrtící stopáži. Podobně dlouhé filmy jsou mnohdy ubíjející, nicméně opak se stal pravdou. V rámci hereckého speciálu Petera Fabera byl ve skutečnosti tím nejlepším z trojice nabídnutých kousků. Nejen díky exotickému prostředí kde se natáčelo, ale i svým příběhem. Lidské vykořisťování mocných a bohatých na úkor chudých a obyčejných lidí není nic nového – děje se to dodnes, každopádně dá se tu narazit na spoustu až mrazivých momentů – lidská krutost a nadřazenost nezná mezí, stejně jako chamtivost a mnozí jsou ochotní jít za svým přes kupu mrtvol. Najdou se tací jako hlavní hrdina, kteří se snaží o spravedlnost, ale jen málokterý skutečně uspěje. Max Havelaar mě zaujal nejen svým přístupem a dobrotou, ale i jistou formou „bláznovství“ (záchrana štěněte z moře před utonutím i žraloky), pokus postavit se despotickému regentovi a jeho pohůnkům – přestože byl obklopený samými nepřáteli i zrádci ve svých spojeneckých řadách…Potěšila i vedlejší role mého oblíbence Rutgera Hauera. Ono celkově jsem s hereckými výkony většiny zúčastněných problém neměl. V tomto případě jde o nadprůměrnou záležitost.

Dávám si pěkně na čas, ale potřeboval jsem nějakou tu dobu, abych vstřebal všechno to zklamání z této olympiády (výkony některých našich sportovcům a sportovkyň) – sláva všem medailistům a těm jenž se umístili na 4-5-6 místě. Díky internetu je však i s odstupem času možné, se k různým věcem vrátit a já si prostě musel ještě jednou pustit „famózní“ nástup Cruise na scénu, představení LA28 Snoop Doga – to se zas máme na co těšit. Závěrečný ceremoniál jako takový byl rozhodně lepší než ten otřesný zahajující, nicméně i tak se nemůžu zbavit pocitu, že byl prostě „NUDNÝ“. Odnesu si z toho všeho spíše negativa, protože jako celek se mi prostě tato olympiáda nelíbila. Nelíbila se mi v mnoha ohledech nejen, co se kvality vysílání týče (když už naši bojovali ve finále, skákalo se na jiné sporty, atd…), Poslední večeře humus, kontroverzní boxerky – téma samo o sobě, neskutečně nahuštěný program hlavně pro tenisty a tenistky bez možnosti většího odpočinku, Breakdance jako olympijský sport – to už si dělají prdel a nejen ta hopsající Australanka, doslova sračky v Seině…No mám obavy, že za 4 roky to bude ještě mnohem větší průser…