Ona

Snímek Spika Jonze předcházela pověst kultivované romantické podívané s vytříbenými hereckými výkony, artovou vizáží a vyladěnou netuctovou estetikou. Zkrátka a dobře, jeden z horkých kandidátů na oscarové klání. Což o to, pochvalné řeči vlastně nelhaly. Ona má fajnový ohoz, schůzka s ní určitě neurazí, je to rande na úrovni, kdy člověk nemá pocit, že se zahazuje s nějakou cuchtou. Jenže nějaké zpříznění duší z toho z mé strany bohužel nevzniklo. Nemám nejmenší problém s hereckým obsazením, Joaquin Phoenix je špičkový herec a odvádí přesně to, co se od něj čeká. Propůjčuje své postavě smutně melancholický až tragický rozměr, jeho osamělost vás postupně začne až fyzicky bolet. Nemám problém ani s filmovým řemeslem - a to v žádném ohledu. S čím naopak problém mám, je žánrové směřování. Stejně tak i s tím, jak jsou postavy uchopeny a s nulovým ztotožněním se s nimi. Stejně tak mám potíž s tím, jak scénárista pracuje s látkou. To téma přímo vybízí ke komediálnímu pojetí a v prvních minutách k němu i směřovalo a slušně jsem se bavil. Jenže jakmile se z toho stala studie lidské osamělosti a citové nenaplněnosti, začal jsem se filmu vzdalovat. Zvlášť, když mi režisér svého hrdinu předkládá jako obět a někoho, s kým mám sympatizovat. Dobře, čí je tedy - oběť? Technologie? To je jen nástroj, který můžete dobře nebo špatně využívat. Pokud se podíváte do současné restaurace, spatříte několik partnerských dvojic, které mnohem větší zájem jeví o své mobilní telefony v rukou než o své protějšky. Jenže za neschopnost vzájemné komunikace nenesou vinu ty mobily. Počítače můžou ušetřit čas a zastanou obrovské množství práce nebo s nimi můžete lehkomyslně ohromné množství času ztratit. Internetová diskuze může sloužit k vynikajícímu tříbení názorů a k výměně informací, stejně jako k mlácení prázdné slámy a trolování. Pokud je Theodore něčí oběť, pak svého naturelu a svých vlastních činů. Vidím muže se sklonem k depresím, který si svou nemoc odmítá připustit a patlá se ve svém nitru. Vidím zaslepence, co přehlíží hodnoty, které má přímo před očima. Vidím pošetilce, který dává přednost náhražce tam, kde může - a on opravdu může - mít plnohodnotný vztah. Jen málo filmových postav je mi tak nesympatických jako Theodore a při závěrečné scéně na střeše výškového domu, kdy se schyluje k útěku hrdinů před sebou samými, jsem měl sto chutí ty dva srabíky skopnout dolů sám. Pokud jde o lásku k počítačovému programu, v našem světě existuje nespočet šidítek a náhražek partnerského vztahu. Můžete cestovat, ponořit se jako workoholik do své práce nebo své city věnovat rybičkám v akváriu. Počítačový program, pokud je šikovně nastavený, by se mohl stát velmi svůdnou vysoce efektivní náhražkou lásky, bude to ale jen jednostranná záležitost. Vyrostl jsem na knihách Stanislawa Lema a jeho literárním dílem se vine hluboká skepse k možnosti porozumění mezi odlišnými civilizacemi, jinými kulturními okruhy nebo dokonce živočišnými druhy. Je přece absurdní předpokládat, že když neumím pochopit, přijmout a milovat jiné příslušníky stejného druhu, získám a udržím lásku umělé inteligence založené na naprosto odlišných hodnotách a vnímání. Takový program by přestal plnit funkci přesně v tom okamžiku, kdyby se naplnil obsah termínu umělá inteligence a překročil bariéru danou programem. Mimochodem, ten vývoj by byl mnohem rychlejší než předpokládá scénárista a režisér v jedné osobě. Celkový dojem: 45 %. (28.09.2014) (menej) (viac)

„A není to skutečný vztah?“ Virtuální romance, která se sice do určité míry drží schématu svých tradičnějších žánrových spřízněnců (chlapec potká dívku, chlapec získá dívku…), ale kvůli fyzicky absentující partnerce i jiným nezaplněným místům v obrazovém prostoru působí po celou dobu zvláštně osaměle. Joaquin Phoenix musí většinu odvážně dlouhých záběrů odehrát na vlastní pěst. Neboť po jeho akci nepřichází viditelná reakce, hraje za dva. Podstatné se děje buď v hrdinově nitru, nebo mimo obraz – ve zvukové stopě, kterou má ale Theo do značné míry také pod svou kontrolou. Sám si například volí (melancholický) soundtrack pro svůj život, čím film nejen tematizuje manipulaci s životy druhých (novou režisérkou Theovy existence se stává Sam), ale také přiznává své manipulativní praktiky a záměrně tím tlumí jejich účinnost. ___ Rozvláčné vyprávěcí tempo a emocionální utlumenost na rovině formálních prostředků odpovídají silně subjektivizovanému (obrazově i zvukově) vyprávění. Film je v lecčem stejně ostýchavý jako Theo, který se zdá být odstřihnutý od okolního světa také svým situováním do jinak prázdných záběrů. Namísto chybějící partnerky je zde interaktivní mizanscéna. Ilustruje hrdinovu náladu a komentuje situace, v nichž se ocitl. Nesmělost Thea i celého filmu ale nejde moc dohromady s občasnými sklouznutími filmu k vulgaritě (erotické chatování, Samanthin anální humor). Překročení hranice vkusnosti ale můžeme vnímat jako poukázání na samozřejmost, s jakou virtuálním světům dovolujeme, aby pronikly do našeho intimního prostoru (s podobnou samozřejmostí Theo počítači odpovídá, jaký je jeho vztah s matkou). ___ S lehkou paušalizací by se dalo tvrdit, že touha něco změnit a zároveň se nevzdat svého komfortu, je paradoxem vlastním nejenom Theodorovi, který má strach vkročit do neznáma a natrvalo přerušit (skutečný) kontakt se svou bývalou přítelkyní, ale celého dnešního světa. Navenek je vše perfektní a útulné (čemu ve filmu přidávají uklidňující pastelové barvy). Žijeme v komfortu, jaký dřív rozhodně nebyl standardem, ale zároveň jsme v důsledku hledání co nejpohodlnějších řešení (protože zakoupený software nám bude logicky vycházet ve všem vstříc) často osamělí, izolovaní a málokdy opravdu šťastní. Povrchová dokonalost zakrývá vnitřní prázdnotu. Náhražky skutečných lidí, skutečných pocitů a skutečných činů zjednodušují život do té míry, že s ním ztrácíme kontakt. Emoce za nás vyjadřují druzí, pomocí dopisů tvořených bez nutnosti dotknout se klávesnice (natož nějakého „ručního“ psacího prostředku). ___ Jonze ale není skeptik, který by moderní technologie rezolutně odmítal. Možnost bezkontaktního vztahu zcela nezatracuje – například dialogy Thea s Amy působí stejně nenuceně jako jeho konverzace se Sam –, pouze upozorňuje na řadu úskalí volby žít bez doteků. Ať je to vizuální nepřítomnost partnera v našich vzpomínkách nebo ztráta benjaminovské „aury“ milovaného a dosud zaručeně originálního objektu. K některým příjemným skutečnostem ani ve světě dokonalých náhrad a náhradníků naštěstí odpovídající alternativy neexistují. Zatím… 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, Radek99, RasputincZ, maddy, JitkaCardova (01.04.2014) (menej) (viac)