Čtyři dohody

Zajímalo by mě, kolik lidí to opravdu pochopilo, a kolik z nich se těmi pravdami nakonec řídí. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem nějaký uvědomělý a všechno jsem vzal za své (to podle mě ani nejde), ale vidět tak krásně shrnuto tolik mouder, byla vážně radost sledovat. Přál bych si pokračování, ale to asi nevznikne. 95% (11.05.2017)

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)

Mám za to, že představení Čtyři dohody má obrovskou přidanou hodnotu. Nejenom, že představuje samotné "dohody", se kterými přišel autor knihy Don Miguel Ruiz, ale zachází i mnohem dál. Jaroslav Dušek z tématu dokázal vytěžit to nejlepší a z představení vytvořil doslova studnici moudrosti týkající se lidských vztahů, výchovy dítěte i odpuštění... A co víc - to vše v podstatě zábavnou metodou, kdy se člověk od srdce zasměje. Není vlastně divu, že se tohle představení drží v klubu Lávka dlouhé roky a stále si nachází své diváky. Nebo možná spíš především posluchače. Já samotná jsem se s tímto záznamem setkala nejdřív jako s audio záznamem, který mě velmi oslovil. Ostatně, slovo je na tom právě to nejdůležitější. Poté jsem se v roce 2016 představení přímo zúčastnila a udělalo mi radost, jak se očividně jeho obsah po letech stále proměňuje a není stejný. Důležitá tématika samozřejmě zůstává, ale je k nevíře, co všechno dokáže Jaroslav Dušek divákovi improvizovaně předat a jak stále přichází s novými příběhy a promluvami, které se tématiky týkají. Když divák přijde s otevřenou myslí a srdcem, nedokážu si představit, že by ho to vnitřně nezasáhlo. Mě to zasáhlo velmi a upřímně mě to dojalo. Nyní jsem měla možnost konečně vidět i původní záznam včetně videa, nejen audia. Jak říkám, vizuální stránka na tom sice není to nejdůležitější, ale ráda jsem to viděla jako celek. A co se týká obsahu, ten se neomrzí snad nikdy. Již zažité věty jako "okamžitě se uklidni" a "vrať se až budeš normální" (plus mnoho a mnoho dalšího - např. "ty jsi mé druhé já") se člověku zkrátka vryjí do paměti. Jsem hrdá na to, že takové představení vzniklo právě u nás. ~(4,5★)~ (07.08.2019)

EGO vs. DUŠE...., Platíme za to, za co jsme už jednou zaplatili....., děti vychovávané strachem...., na všechno papíry...., předsudky, komplexy...... Myšlenky Ruize, skvěle přetvořené do občas humorného dvouhodinového představení v čele s bezchybným Duškem. Je to maximálně pokrokové uvědomení a každý by to měl vidět, popřípadě číst a rozhodně po zhlédnutí si nic nevyčítat nebo přemýšlet, že právě vy jste ten kdo to změní. Myslím, že se k tomu dostane lidstvo samo postupem času (jak ke konci podle mě řekl). Bez většího přemýšlet za plný počet.... (02.04.2015)

Jak se asi tak dá hodnotit dvouhodinový záběr na stojícího chlapa, že jo. To ocení leda tak ženská, my kluci bychom potřebovali, aby Dušek vypadal víc jako třeba Terka Voříšková. No tak to je ale jedna věc. Druhá věc je ta, že když si k telce vezmete i uši, budou mít Čtyři dohody větší efekt než osm semestrů po posluchárnách. Alespoň u mě to tak je, nemusíte si tenhle můj komentář brát hned osobně. (28.10.2017)