Scenár:
Jaroslav DušekObsahy(1)
Úspěšné divadelní představení Jaroslava Duška na motivy stejnojmenného bestselleru "Čtyři dohody" zaznamenala dokumentaristka Olga Špátová a kreativně ho doplnila o soukromé rodinné filmové archivy. Duškova hra inspirovaná nadčasovou toltéckou moudrostí knihy Dona Miguela Ruize provedla za devět let více než 150.000 diváků v cestě za osobní svobodou a štěstím. Slovem, tělem, hudbou a srdcem hrají Alan Vitouš, Pjér La Šé´z a Jaroslav Dušek. (Verbascum Imago)
(viac)Recenzie (223)
Zajímalo by mě, kolik lidí to opravdu pochopilo, a kolik z nich se těmi pravdami nakonec řídí. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem nějaký uvědomělý a všechno jsem vzal za své (to podle mě ani nejde), ale vidět tak krásně shrnuto tolik mouder, byla vážně radost sledovat. Přál bych si pokračování, ale to asi nevznikne. 95% ()
Jaroslav Dušek dokázal velmi zvláštní věc. Vytvořil pásmo, v němž spojil dokonalé vystižení tragických omylů velkého počtu rodičů, a i nás samých, pokud jde o přístup k lidem okolo nás - omylů, které jsou dokonale popsány i v laikům jako jsem já přívětivých publikacích na téma psychologie a komunikace - s naprostým dnem komerčního new age bullshitu, ze kterého si jistá nezanedbatelná skupina udělala životní filozofii. Čtyři dohody jako takové jsou soubor čtyř postulátů dejme tomu osobního nastavení přístupu k životu, proti kterému se dá těžko něco namítat. Ale od tohohle je ke sluníčkovému objímání našich druhých já asi tak daleko jako od připuštění toho, že existují zákonitosti, které věda nedokáže ani rozeznat, natož aby s nimi nějak pracovala, k přesvědčení sebe sama o tom, že šaman dokáže změnit vaši DNA a obdařit vás třeba ve čtyřiceti vlohami ke studiu cizích jazyků. Jako filmový záznam divadelního představení nemá Čtyři dohody vůbec smysl hodnotit, prostě se střídají záběry několika kamer na to, co Jaroslav Dušek a spol. předvádějí na pódiu. A samotná inscenace trpí tím, co jsem napsal - prokládá jednoduché psychologické pravdy, které bychom si měli ve vlastním zájmu osvojit, s naprosto haluzovými úlety, vzešlými z mozku někoho, kdo příliš často usrkával ayahuascu, a pak tomu začal říkat filozofie a mimo jiné na tom založil vynikající byznys. Byznys s potřebou prostých lidiček "hledat sebe sama a činit se lepšími". Takže za mě raději neutrálních 50%. ()
Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. ()
... a každý, kdo chce, může žít naplněný život bez bolestí... Skvělý Dušek mluví o největší pravdě ve vesmíru! ()
A vezmeme se všichni za ruce a budeme žít šťastně až do smrti. ()
Don Miguel Ruiz se se mnou pokoušel dohodnout již dávno, ale evidentně jsme v sobě neobjevili kousky Brahmy, takže tuto část hry Mája vyhrála. Důvodem byla patrně strohost textu, protože když mu dodal Jarda Dušek humornou šťávu, tak i já jsem pochopil, co mi chtěl Ruiz sdělit. Zatím však nejsem svatý, abych si občas nezahřešil slovem, někdy si něco nevzal osobně a nevytvořil si čas od času nějakou domněnku. Vše se však snažím dělat tak, jak nejlépe dovedu a to ostatní se pokusím omezit na minimum. Mně zkrátka Čtyři dohody dohody dobíjejí baterky a tak jsem se sám se sebou dohodl na pěti hvězdách. ()
Nejsem hipík a hlavně po ránu kolem sebe šířím úplný opak energií, než které nám v sobě pomáhá najít kniha Dona Migulea Ruize, ovšem toto pozastavení se nad směšnými hodnotami, které jsme tady za tu krátkou dobu stačily vytvořit, dokáže člověka neuvěřitelně zklidnit. Před návštěvou představení není potřeba přečtení knihy, protože Dušek všechny zásadní myšlenky interpretuje naprosto dokonale a celé to obohacuje svým osobitým humorem. Pro lidi s předsudky je však přečtení knihy nutností, aby věděli do čeho jdou, pak už je těžko může bosý Dušek šokovat se svou indiánskou košilí a značně alternativními hudebními čísly. Kniha ani představení z vás ze dne na den šťastného člověka neudělají a je na každém, jestli vůbec dokáže přijmout fakt, že se stejně jako předešlé generace snažil řídit uměle vytvořenými pravdami, které vlastně ani nemají žádný smysl a navíc nám ještě škodí. Viděl jsem pouze divadelní záznam, takže nedokážu posoudit, zda představení je skutečně zdlouhavé, ale záznam má tempo velmi svižné. K samotným dohodám můžu říct jen to, že hned první nedokážu dodržet ani pár hodin, ale třeba díky druhé jsem si po čase začal masochisticky užívat vyhrocené situace, protože ustát je se stoickým klidem a ještě si analyzovat velikost vnitřního problému protivníka, aniž by si to při ubohém kopání kolem sebe uvědomoval, to je vrcholně opojný pocit. ()
Po pádu reálného socialismu jsem si říkal, že nás po dlouhých dekádách cenzury čeká záplava špičkových literárních děl, ale v knihkupectvích se vedle tvrdého bulváru dařilo nejvíc knihám o okultismu, léčitelství, ezoterice, případně spikleneckých teoriích. Vždycky mě zajímala víc věda než mystika a před zástupem šamanů dychtících odhalit mi tajemství všehomíra dám bez váhání přednost jedinému skeptikovi ze spolku Sisyfos. Vzhledem k duchovnímu založení Jaroslava Duška jsem měl vědět, do čeho jdu, leč byl jsem nepřipraven a po úvodní čtvrthodince plné meditativních frází, indických bohů, karmy a zenů jsem to viděl na čistokrevný odpad. Naštěstí přišly slovní hříčky, které bych si sice zbavené duchovního balastu vyslechl mnohem raději z úst Wericha nebo Horníčka, ale i tak si u mě Dušek částečně napravil reputaci. Poté přišel šok v podobně půlhodinové přestávky po absolvování školení o jediné ze Čtyř dohod a zatímco se ostatní občerstvovali v kinokavárně, já vyděšeně počítal, za kolik hodin se dostanu do postele, pokud bude Dušek stejně rozvláčný jako dosud a šéf kina bude chtít dál nabízet své kavárenské služby. Dušek se naštěstí buď unavil, nebo ho všichni bohové a duchové světa osvítili, takže ostatní dohody se nesly v poněkud úspornějším duchu. Nemůžu se nicméně zbavit dojmu, že Duškovo vystoupení je, diplomaticky řečeno, příliš rozevláté, obsahově banální a jakkoliv je v jeho názorech pravdivý fundament, kterýkoliv psycholog by dokázal totéž podat mnohem věcněji, střízlivěji a kompaktněji. Celkový dojem: se zamhouřenýma očima 50 %. ()
„…lékař je mocnější než my. Jak my říkáme, lekař. Máte dojem, že se vám něco děje a automaticky jdete k lekaři. Lekař logicky vás poleká. Pošle vás do lekárny. V lekárně číhá lekárník. A ten vám vydá leky!“ Do filmu, resp. divadelního záznamu, jsem šel původně s poněkud naivním očekáváním, a to, že to bude nenáročná podívaná s humorem. Zasmál jsem se opravdu dost, ale velký důraz byl právě na přemýšlení o životě. V každém případě jde o to, do jaké míry je divák ochotný buď přímo přijímat nabízenou filozofii představení, nebo ji alespoň rovnou neodmítat, zamyslet se nad ní a přitom si užívat Duškovy frky a hraní si s češtinou (což byl třeba můj případ; nějakÉ Brahma jde naprosto mimo mě, ale rád jsem si nakonec u Čtyř dohod zapřemýšlel a přitom se takřka každou chvíli smál). Pokud se někdo k těm prezentovaným myšlenkám okamžitě postaví odmítavě, nemusí si pak užít humor sám o sobě, což by byla v tomto případě škoda. Jinak prostřihy na černobílé filmy byly fajn stejně jako hudba na podbarvení, i když samotné písničky před každou z částí bych oželel (spíše zbytečně natáhly stopáž, než že by působily jakožto spojovací švy mezi jednotlivými dohodami). Celkově, i přes tu nespornou dogmatičnost, nemůžu dát méně než slabších 5*; když zrovna Čtyři dohody nefilozofují, jsou maximálně zábavné. „Jenomže, jenomže! Jsou tam takové Achillovy paty toho systému. Protože nám se třeba stane, že se oblečeme podle módní policie, koupíme si boty třeba za 18 tisíc, máme poslední typ mobilu, poslední typ brýlí, nacvičíme s nějakým psychologem dokonce pohyby očí a rtů, aby jako nebylo poznat, že jsme mimo, a takto vybaveni vstoupíme do společnosti. Ale první, co tam nějak zaslechneme, je: To je ale debil!“ ()
Jarda Dušek a jeho one man show na téma zamysleme se nad sebou. Má to vtip, má to nápad, humor i spád. Bohužel samotný záznam je velmi nevýrazný a celku rozhodně nepomáhá. Přesto není problém si některé pointy zapamatovat a držet se jich i v reálném životě, ačkoli doteď jste sami vychovávali za pomocí okřídlených vět ve stylu: "Vystřel!" ()
Zmizte! A nechci vás vidět : ) DVD s tímhle Duškovým představením se mi zatím do ruky nedostalo, což musím napravit, ale aspoň jsem si to před pár lety užil naživo v Divadle Lávka .. ()
Ono je vlastně úplně jedno, jestli si Čtyři dohody pustí člověk, co si raděj zařve GÓÓÓL!!, nebo co radostně pokřikuje GOGOL!!, jenom stačí, aby mu sedl Duškův humor, který je pro mě snad nejpodstatnější částí celého představení, bez něj by to mohlo skoro vypadat, jako kdyby Dušek pokračoval ve svojí roli v Choking Hazardu (jenom pro upřesnění, hraje slepého mentora hledajícího smysl života, jehož mozek se pokouší sežrat banda zombifikovaných myslivců, kteří zde bohužel nejsou). Vážně tu nehodlám posuzovat, jestli je základ "mouder" hluboké filozofično, nebo pár povrchních frází, které sází jen a pouze na papundeklové myšlenky, tohle je věc která je subjektivní víc, než je chuť na ovocný knedlíky. Docela škoda, že zaznamenání není bez chyby, například vložené archivní záběry se urputně nehodí a totálně ničí atmosféru, podobně hdivníá ( zkřížení něčeho divného a hnusného, poz. redakce) je i zpívaná hudba, která je bídně podprůměrná, narozdíl od ozvučení doprovodného, které je sice místy kýčově klišoidní, ale přesto se hodící. Smál jsem se humoru, lehce ignoroval myšlenky. Slabé čtyři. ()
Ačkoli jsem prototypem antisluníčkáře, tenhle blázen, či muž jiné reality si čest 500. komentáře zasluhuje. Ale jemu je to jedno. ()
Dušek je skvělý herec a zajímavý člověk. A proto vydržíte se u toho ty necelé dvě hodiny bavit. ()
Jak se asi tak dá hodnotit dvouhodinový záběr na stojícího chlapa, že jo. To ocení leda tak ženská, my kluci bychom potřebovali, aby Dušek vypadal víc jako třeba Terka Voříšková. No tak to je ale jedna věc. Druhá věc je ta, že když si k telce vezmete i uši, budou mít Čtyři dohody větší efekt než osm semestrů po posluchárnách. Alespoň u mě to tak je, nemusíte si tenhle můj komentář brát hned osobně. ()
A po odchodu z divadla zpět do klece. Jarda pojmenovává problém, ovšem řešení je na lidech, což znamená krach. Čest každému, kdo si za týden bude pamatovat podstatu všech dohod. ()
Naivní, utopistické, nereálné? Možná. Na druhou stranu, nemusím(e) souhlasit, ale pokud by tohle „donutilo“ alespoň k zamyšlení se a byť jen částečnému přehodnocení některých našich život. priorit (postojů), stálo to rozhodně za to. Myšlenkově obohacující převedení knihy Dona Miguela Ruize, navíc podáno nenásilnou formou s humorem a vitálností J. Duškovi vlastní. Kdy jindy se navíc pozastavit v tom hektickém životě, než v čase předvánočním a navíc, pokud si stále lámete hlavu s vánočním dárkem, je tohle DVD se záznamem divadelního představení z Lávky ideálním řešením. Lístky na představení, už se vám (přes nakročení do desáté sezóny) pod stromeček totiž zajistit rozhodně nepodaří. [Pouze to bilancování-viz bonus, bylo poněkud, řekněme nešťastné]. ()
Manýristický čítankový moudra pro děti, krátkomyslné a nesmyslné pohledy, jejichž stavba se velice snadno rozboří i při tom nejmenším vynaloženém úsilí. Čtyři dohody, které se údajně pyšní tím, že divákovi změní pohled na život, vnímání světa. Možná tak pro slabomyslné.... ()
Krásné a inspirativní myšlenky, výborná předloha, velmi dobrý hudební doprovod... Na druhou stranu, stačí otevřít webovky jakéhokoliv psychologa či "kouče" a přesně tyhle rady zde najdete, jen o dost jasněji, přehledněji a srozumitelněji. Ani Duškovy vtípky nepřinesou nic moc nového a od filmového zpracování bych čekala více inovativnosti, než jen dostříhání pár archivních záběrů na roztomilé děti. Celkově dílo působí až nepochopitelně rozvlekle a nezáživně. ()
Mám za to, že představení Čtyři dohody má obrovskou přidanou hodnotu. Nejenom, že představuje samotné "dohody", se kterými přišel autor knihy Don Miguel Ruiz, ale zachází i mnohem dál. Jaroslav Dušek z tématu dokázal vytěžit to nejlepší a z představení vytvořil doslova studnici moudrosti týkající se lidských vztahů, výchovy dítěte i odpuštění... A co víc - to vše v podstatě zábavnou metodou, kdy se člověk od srdce zasměje. Není vlastně divu, že se tohle představení drží v klubu Lávka dlouhé roky a stále si nachází své diváky. Nebo možná spíš především posluchače. Já samotná jsem se s tímto záznamem setkala nejdřív jako s audio záznamem, který mě velmi oslovil. Ostatně, slovo je na tom právě to nejdůležitější. Poté jsem se v roce 2016 představení přímo zúčastnila a udělalo mi radost, jak se očividně jeho obsah po letech stále proměňuje a není stejný. Důležitá tématika samozřejmě zůstává, ale je k nevíře, co všechno dokáže Jaroslav Dušek divákovi improvizovaně předat a jak stále přichází s novými příběhy a promluvami, které se tématiky týkají. Když divák přijde s otevřenou myslí a srdcem, nedokážu si představit, že by ho to vnitřně nezasáhlo. Mě to zasáhlo velmi a upřímně mě to dojalo. Nyní jsem měla možnost konečně vidět i původní záznam včetně videa, nejen audia. Jak říkám, vizuální stránka na tom sice není to nejdůležitější, ale ráda jsem to viděla jako celek. A co se týká obsahu, ten se neomrzí snad nikdy. Již zažité věty jako "okamžitě se uklidni" a "vrať se až budeš normální" (plus mnoho a mnoho dalšího - např. "ty jsi mé druhé já") se člověku zkrátka vryjí do paměti. Jsem hrdá na to, že takové představení vzniklo právě u nás. ~(4,5★)~ ()
Reklama