Konstanta
Constans
The Constant Factor
Réžia:
Krzysztof ZanussiScenár:
Krzysztof ZanussiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Tadeusz Bradecki, Zofia Mrozowska, Małgorzata Zajączkowska, Cezary Morawski, Witold Pyrkosz, Juliusz Machulski, Krystyna Wachelko-Zaleska (viac)Obsahy(1)
Konflikt mravních ideálů s nemilosrdnou realitou. Hrdinou filmu je, tak jako v předchozích slavných Zanussiho filmech, přemýšlivý mladý člověk, který přehodnocuje své dosavadní představy o platnosti krásně znějících formulek. Mravní ideály, dosud neprověřené praxí, se ostře střetávají s pragmaticky chápaným úspěchem a provizorně pochopenou realitou, bez hlubšího metafyzického smyslu existence. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Filmařsky tomu zřejmě nic nechybí, ale obsahově je to dnes již zcela zbytečný film. Poměrně povrchní kritika socialismu a jeho devastujícího vlivu na obecnou morálku, která se nedokázala zabořit do hloubky problému, ale víceméně jen popisuje řádku vnějších projevů, v tuhle chvíli již neříká prakticky nic a nemluví k nikomu. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Konstanta je pro mě jeden z vrcholů "filmů morálního neklidu", které do světa koncem 70. a počátkem 80. let s úspěchem vysílala polská kinematografie. Zanussi v něm podává velmi hutný portrét člověka, jehož morální integrita působí ve zkorumpovaném a morálně velmi pochybném světě jako zjevení, jež ale není obecně přijímáno s obdivem nebo respektem, ale naopak s pohrdáním a strachem. Mladý inteligentní a přemýšlivý Witold, z povahy velmi slušný člověk, čelí mnoha nepřízním osudu, které však přijímá s pokorou jako cosi samozřejmého, jako něco, co v podstatě není důležité, protože je to jen výsledek "počtu pravděpodobnosti". Matematika má vůbec v jeho životě významné místo, symbolizuje mu maximální vnitřní svobodou a čistotu, kterou v "normálním" světě nemůže nikdy dosáhnout. Nejde mu o nějaký únik z toho špatného světa, pouze se chce chovat správně, jako slušný člověk. Zpočátku velmi skokové vyprávění postupně graduje a ve Witoldovi poznáváme velmi silnou osobnost, která však rozhodně není naivní, jak by se mohlo zdát... Možná se jeví jako nenapravitelný idealista, ale Zanussi jej ukazuje jako skutečnou postavu, která není nijak přehnaně vyfabulovaná. Podobných lidí mezi námi jistě pár je...a takoví jedinci by měli býti následováníhodnými autoritami. Stylem vyprávění je film velmi podobný Kieślowskému Krátkému filmu o zabíjení, s podobně laděnými úvahami o "správnosti lidského jednání". Pro mě jednoznačně za 5* ()
Velmi chladný snímek, ale cílící přímo na dřeň tehdejší doby. Poznávám sílu a neuvěřitelný odkaz pana Zanussiho. ()
Po Ochrannom zafarbení som sa vďaka tv dostal k ďalšiemu Zanussiho filmu, tématicky podobnej Konštante. Znova mladý, ideologický intelektuál rieši svoje morálne dilemy so spoločnosťou, ktorá sa vo všeobecnosti riadi inými pravidlami, ako on. Chápem jeho názory a "morálny neklud", avšak zarazilo ma jeho chovanie v určitom okamžiku, keď mal všetky tromfy v rukách a v zásade dosiahol, čo chcel, lenže rozhodol sa ísť so svojou morálnou zarpustilosťou ešte ďalej. Chápem scenáristu, čo tým chcel povedať, lenže postava sa svojim naivným chovaním takto vzdialila divákovi. No a nejednoznačne vyznievajúci záver potom plne zodpovedá myšlienke, že osud je iba dôsledkom našeho chovania. Základnú metaforu diela treba hľadať v dialógu medzi ním a profesorom, keď rozoberajú istý matematický postup. ()
Po ochrannom sfarbení druhý Zanussiho film, ktorý som si pozrel a tiež druhý, ktorý ma vôbec nenadchol. Dokonca z istého hľadiska to bola ešte horšia moralitka, ako Ochranné sfarbenie. Neviem, či si vtedajšia doba vyžadovala nakrúcanie filmov o neskutočných, morálne čistých ľuďoch, ktorí sa viac-menej neúspešne boria s prispôsobivosťou, pokrytectvom, zbabelosťou a všadeprítomnou zlodejinou väčšiny, pre ktorú predstavujú celkom reálne nebezpečenstvo. ()
I když to není akční, hodně myšlenek, obrazů a hudba jsou fajn. Jenomže se nedá přenést přes nový dabing ČT s otravným Martinem Písaříkem. Ten chlap má jediný hlasový výraz, asi jako Libor Terš, jenže ten je o dost lepší dabér, zprofanovaný jenom všudypřítomností. Šedý socialismus po polski. Žít v Polsku na začátku 80´s, to muselo být na mašli ještě o něco víc než v ČSSR. ()
Holt zeď hlavou neprorazíš a tou dnešní dutou prázdnou kebulí už vůbec ne. ()
ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s dabingom): ČT 2 = 5.10.2012, réžia českého znenia (ČT 2012) = (2.10.2012) ()
Film o morálce, sice z jiné doby, ale aktuální i dnes. Jedinec, který vyčnívá z davu a dává mu svým chováním najevo jeho špatnost a malost. Proto je nenáviděn a jsou mu odevšad házeny klacky pod nohy. Dneska to platí stejně jako tehdy, za dob budování socialistických světlých zítřků. Jen zkuste nepodřídit se většině. Ušlapou vás úplně stejně jako tehdy. ()
Není mnoho režisérů, kteří jsou ve své tvorbě tak konzistentní, a snad až tvrdohlaví, jako je Krzysztof Zanussi. Jeho chirurgicky chladné filmy (nemohu říct vrcholné, protože jsem jiné neviděl) ze sedmdesátých let (69 - 80) o většinou trpkém přechodu z teorie (škola) do praxe (zaměstnání) jsou aktuální nejen pro studenty (viděl jsem je v čase premiér), ale kupodivu i pro důchodce (Konstantu jsem viděl před chvíli poprvé). Asi je to proto, že problémy, které řeší Witold (v poměrně obstojném českém dabingu Vítek), nekončí v období mladosti, ale táhnou se celým dalším životem. ()
ocenenia : MFF Cannes 1980 - Cena poroty ()
K poľskému filmu sa dostanem vždy iba náhodou, síce sa mu nevyhýbam, ale nijako ich ani nevyhľadávam... - a takmer vždy je to mimoriadne silný zážitok, či už emocionálne alebo intelektuálne. Porovnávať KONŠTANTU s tým, čo sa v tej dobe točilo u nás by bolo absurdné, ale aj v globále sa mi zdá, že filmové diela našich severných susedov sú tak veľmi iné, svieže, kvalitné, mimo pózerstva a pokrytectva, tak akosi.. dospelé. Zdá sa mi až neuveriteľné, že takýto film mohol vzniknúť za totality vo východnom bloku... ale jasne to dokazuje, že skutočnosť reálneho socializmu bola neskonale pestrejšia, než si dnes vo svojej pokračujúcej obmedzenosti myslíme. Ostatne - ohľadom morálky sa so zmenou ekonomického systému a príchodom "slobody" zas tak mnoho nezmenilo... ()
Takový slabý odvar Ochranného zbarvení s nesympatickou hlavní postavou a etickou stránkou tématu vtěsnanou do jednoho minutového rozhovoru s profesorem matematiky. Škoda. ()
Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje. ()
Doporučuji všem, kteří mají pocit, že za socialismu byl život ctnostnější. Je fakt, že tehdy se kradlo s lehčím srdcem, protože okrádat nepřítele je povoleno. Film slušně ukazuje obecnou devastaci morálky a jediného čistého, který působí jako mimozemšťan. Působí bezvýchodně, protože především systém jako takový byl špatný. Tomuto odpovídá také závěr filmu. ()
Ďalší Zanussi rozoberajúci otázky etiky a morálky. Tentokrát ide o stret mladého muža, ktorý musí za každých okolností konať cnostne a spoločnosti, ktorá nekalé praktiky považuje za samozrejmú súčasť žitia. Je boj o svoju mravnú čistotu vždy mravný? ()
Příběh mladého muže, který po vojně dostává místo v podniku zahraničního obchodu, což v totalitní době znamená mnoho různých výhod a možnost cestovat na západ v rámci služebních cest. Mladý muž se však nedokáže přizpůsobit různým korupčním a podvodným praktikám, které se v jeho okolí konají a stává se bílou vránou mezi svými spolupracovníky i nadřízenými... Neskutečně nezajímavě natočený a hlavně napsaný snímek. Atmosféra a emoce na nulových hodnotách, dialogy neskutečně hloupé, spousta nic neříkajících zbytečných záběrů a rádoby vygradovaná a výrazná pointa, která však byla v mých očích, stejně jako celý film, prázdná a zbytečná. Jediné, co mne v průběhu děje alespoň trošku zaujalo, bylo několikrát se opakující brnkání na klávesy klavíru. 20%. ()
Připomínka bídných let komunismu. Výborně obrazově zachycené nuzné prostředí Polska (resp. celého tehdejšího socialistického tábora). Taky ukázka, jak všichni brali úplatky, zneužívali moc a postavení a jeden poctivec je bílou vránou, kterou je třeba uklovat. 75%, 8.10.2014. ()
Možná jsem to špatně pochopil, ale nemám rád filmy z doby socialismu, kde se problémy socialismu "svalují" na selhání jednotlivců. Chápu, že kdyby režisér poukazoval na širší souvislosti nemorálního chování lidí v komunistickém Polsku, tak by to asi neměl v životě lehké. Nicméně, proč tedy točit takový film. Celou dobu jsem měl pocit, že komunistické Polsko konce 70. let je vlastně v pohodě, jen nemorální chování jednotlivců omezuje jinak normální život v bezkonfliktním socialismu. ()
Reklama