Vdova

Tento film klame tělem. Na první pohled totiž vůbec nevypadá na to, čím ve skutečnosti je: mimořádně silným příběhem, demonstrujícím důsledky lidské touhy po štěstí, lásce a svobodě. A také obrazem, kam mohou podobné touhy člověka zavést. Simone Signoret exceluje v postavě silné ženy, se kterou se život nemazlil, a Alain Delon v roli uprchlého vraha, který nakonec dokáže najít něco, na čem by mu v životě záleželo. Vztah jejich postav (vzhledem ke všem rozdílům mezi nimi nesnadno stravitelný nejen pro filmové vesničany) je podán s mimořádnou zručností, což je pro přesvědčivost příběhu rozhodující. Snímek má velmi umírněnou stopáž a místy je poněkud zkratkovitý – to však dodává mnoha scénám jakousi zpětnou působivost. (28.03.2011)

Velká škoda, že film netrval trošku déle, aby více vynikl vztah Jeana k vdově Coudercové. Obrovskou sílu příběhu ve které si hlavní slovo vzala madam hamižnost to však příliš nesnižuje, zejména díky konci filmu. Postava Alaina Delona je přesně moje gusto a Alain Delon podobné role prostě zvládá naprosto jedinečně. Nezmínit však výborný herecký výkon Simone Signoret by bylo ode mě super hulváctví. Simone Signoret zahrála svou roli, tak, jako kdyby už od narození byla vdova. Velká škoda, že film netrval déle, aby více vynikl herecký talent Simone Signoret a Alaina Delona. Obrovskou sílu příběhu ve které si hlavní slovo vzala madam hamižnost to však příliš nesnižuje........., kurva, ale to už jsem přece psal o pár řádek výš. Toto je učebnicová ukázka tzv. komentátorského kruhu, kdy už komentátor nemá co komentovat, ale pořád komentuje. (08.03.2008)

Hodně introvertní francouzské drama. Moc se v něm nemluví, ale na druhou stranu tu máte Alaina Delona a Simone Signoret, kteří tu oba hrají naprosto božsky. Nepochybuji o tom, že předloha od Georgese Simenona je poctivá, ale Alain se Simone těm dvěma postavám dodali duši, obraz a emoce. Duši, která z filmu dělá krásný zážitek. Obraz, který pohladí při každém dalším záběru na ten osamocený statek uprostřed francouzských polí. A emoce, které z filmu dělají neopakovatelný zážitek, něco, co Francouzi éry 70. let zvládali s přehledem. Něco, co divákovi, který vyhledává staré francouzské filmy, doslova pohladí na duši. (14.02.2023)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,000,000║ (11.04.2010)

Pro starší francouzský filmy mám jistou slabost, ale tohle nebyl zrovna můj šálek čaje. Alain Delon přijede na venkov a tam vykonává dost nudný činnosti typu sekání trávy, okopávání záhonů, sekání dřeva a podobně. Dokázala mě vtáhnout ta atmosféra francouzskýho venkova, ale čekal jsem prostě víc. 50% (25.03.2019)

Syrový příběh vyprávěný ojediněle oproštěnou strohou filmovou řečí, zhruba tak lze charakterizovat příběh muže, který se ve své době svým způsobem stal hrdinou okamžiku. Vynikající herecké výkony obou protagonistů dále rozevírají cestu k poznání doby i charakterů. Muže, kterého unavil ustavičný útěk před sebou samým, a touží po kotvě, obyčejném lidském teple. Nalézá ho v ženě, s níž se život rovněž nemazlil, v ženě, která svým způsobem bojuje o holou existenci s rodinou, jež ji sice vpustila do svého středu, ale nikdy ji opravdově nepřijala. Dva aspekty vypjaté existenciální situace se tu spojují do naděje tak křehké a zranitelné, že nemůže obstát v přímém střetu se skutečností. Tím spíš, je-li tu téměř paralelně postava lidsky rozporuplné dívky-matky, zmítající se životem neméně bezradně a bezúspěšně. Výborné postižení dobových reálií, jdoucí do důsledné pozornosti i k nejmenším detailům, představují tuto vzdálenou francouzskou obdobu příběhu olbrachtovského Nikoly Šuhaje v krátkém běhu několika týdnů až k hořkému, neodvratnému konci. Přesto je sem - jaksi mezi řádky - vložena naděje, skrytá v možném druhém dívčině dítěti-pohrobkovi. Zřídkakdy nahlédneme do hloubi zla, které je i není zlem, tak zevrubně a jednoznačně, neschematicky, v rozmanitosti, která je tolik typická pro lidství všech dob a civilizací. (08.05.2010)

Dusivé venkovské drama, které potvrzuje fakt, že lidé jsou všude na světě stejní. Přízemní, malicherní, krutí, neváhající spáchat zlo aby zakryli svoji slabost. Vdova, silná žena, kterou sedlácká rodina jejího manžela pro její prostý původ nikdy nebrala za sobě rovnou, dívka, která díky své lehkosti příliš brzy dospěla a lásky se jí od nikoho nedostává a konečně cynický vrah, který na útěku před spravedlností chce nalézt, spíše než skrýš, duchovní útěchu. Pierre Granier - Deferre dokázal Simenonovu předlohu skvěle převést na plátno a na malém prostoru během nedlouhé stopáže vykouzlit působivé drama téměř antických rozměrů se silnými hereckými výkony Alaina Delona a Simone Signoretové. Jen ten jejich vztah se mi zdál jaksi zvláštní. 80%. (30.05.2010)

Rovněž zajímavá studie tragických osudů jednoho rodinného klanu, kam se připlete (ne)zvaný host a vztah dvou hlavních aktérů nabude na síle. Jejich spojení nekončí ani společnou smrtí, je to opravdová láska. (06.08.2008)

Mistr filmového zpracování dramatických vztahů se nezapře, stejně jako o rok dříve vesnické prostředí, stejně jako tentýž rok natočil pan režisér film o podivném mezilidském vztahu. Rok 1971 byl pro Granier-Deferra ve znamení skvělé herečky Simone Signoret a první spolupráce s Alainem Delonem. Obé se vyplatilo. (29.06.2013)

Alain Delon a Simone Signoret bol filmový pár, ktorému to pred kamerami neskutočne slušalo. Spolu so Spálenými stodolami je Vdova ich ďalším geniálnym spojením do páru, kde to medzi nimi ľudsky iskrí, je medzi nimi napätie a je cítiť nevýslovná spriaznenosť a pochopenie. Škoda, že spojenie mimo Francúzsko docení tak málo divákov. Vdova pôdorysom tak trochu pripomenie western, kedy osamelý chlap zdanlivo bez minulosti prichádza do mestečka a rozpúta tu búrku, v tomto prípade ale najmä v ženských dušiach. Nechýba ani prestrelka, o mužovej minulosti sa však na konci filmu dozvieme viac. (08.03.2016)

Nevšimla som si, žeby tento film ohodnotil niekto menej ako troma hviezdičkami. Herecké výkony sú vysoko nadpriemerné, vynikajúce (zaslúžili by si aj päť hviezdičiek), réžia detto, prostredie veľmi realistické,ale..... film nie je len o tom. Námet a scenár je zvláštny. Zamýšľam sa, čím má diváka obohatiť?! Celkové pocity z filmu sú veľmi rozporuplné. Nič výchovné, nič krásne, ani pozitívne! Ťažké psychologické francúzske filmy - rozmýšľam, čo ma na nich tak irituje a... je to fakt, že veľmi rafinovane vnucujú divákovi sympatizovať so zlom, ba až zločinom, a spravodlivosť s morálkou stavajú do negatívneho svetla. Ale kde je pravda a o čo má človek usilovať? Neexistuje predsa dobré zlo! Kto je tu nositeľ dobra, pravdy, krásy? Ukrývajúci sa sympatický a milý vrah bez morálnych zábran? (V podaní krásneho a šarmantného Delona. Kto by ho nemiloval?!) Hlavná hrdinka - starnúca vdova, navonok tvrdá, ale tak veľmi túžiaca po láske, že odhadzuje všetky zábrany? Alebo susedia - predstavení ako chamtiví udavači, ktorí majú v podstate tiež zákonný nárok na dom? ( Majú však morálne právo?!) Ich krásna, naivná a promiskuitná dcéra? Alebo vari SMRŤ? Ale..... kto môže byť sudcom? (07.02.2009)

Zaujímavý film, vykreslený na malom priestore s malým počtom hercov, čo vôbec neprekážalo. Postavy aj ich osudy boli prepletené a počas príbehu sa ešte viac komplikovali. Nenudil som sa ani chvíľku, ale záver s policajnými manévrami si mohli odpustiť. Dokonca aj hudba Philippa Sardeho mi vyhovovala. Takže po Spálených stodolách ďalší film porovnateľnej kvality s vydarenou dvojicou. (10.02.2023)

Simone Signoret v režii pana Granier-Deffera podruhé. V Kočce jí Granier-Deffer (ve stejný rok) svěřil postavu staré ženy v zruinovaném vztahu na pokraji manželské katastrofy, ve Vdově se Signoretová představuje naopak jako vdova, v jejíž životě po příchodu nového mladíka na farmu zdánlivě blýská na lepší časy. Knížka Georgese Simenona se tady znovu stala podložím pro vytvoření základu a atmosféry k hereckému koncertu, vedle slavné herečky tentokrát exceluje Alain Delon coby muž s nejasnou totožností. Granier-Deffer uměl za pomocí skvělých herců natočit působivá komorní dramata, svým děním často uzavřena na půdu jednoho domku. I když pokud jde o plné hodnocení, zmiňovaná Kočka nebo i Klec mne zasáhly o něco víc. 85% (10.06.2020)

Výborná atmosféra, nejenom díky AD a SS, ale také (a především) lokacemi, úspornou výpravou. Chtěl bych mít dům vedle zdymadla plavebního kanálu, chtěl bych mít za sousedku rozžhavenou krásku Ottavii Piccolo. Pěkný dabing ČT 1994 nic nepokazí. Alain se rád stylizoval do rolí mučedníků či hrdinů bez velkých slov, závěr tohoto filmu dává mým slovům za pravdu, ten ladný skok.... (10.05.2016)

Závěrečná akce je napínavě natočená a to s minimálními náklady. (05.11.2017)

V malej francúzskej obci Cheuge, kde pomaly snáď každý o každom úplne všetko vedel, sa raz znenazdajky objavil akýsi »neznámy tulák« Jean Lavigne v podaní tradične charizmatického, a tentoraz spočiatku i fúzatého Alaina Delona, keď sa akurát písal rok 1934 vo fáze sparného leta so vskutku zároveň k tomu aj s mimoriadne zvláštnymi, medziľudskými vzťahmi v rámci kľúčových postáv, čo v podstate ešte vôbec ani nestihol správne vydedukovať, aká naprostá, «nenávistná smršť» nadchádzajúcich situácií, sa s jeho hlavným príchodom vlastne priamo rozpútala, pričom akousi priamou účastníčkou nasledujúcich ["intrigánskych"] udalostí, sa následne stávala i titulná postava - Tati "Vdovy" Coudercovej v náležitom stvárnení charizmatickou francúzskou legendárnou herečkou - Simonou Signoretovou, kedy sa s klasickým, padacím mostom uprostred tohto spletitého diania; začínalo systematickým spôsobom odvíjať i určité poradie príslušných sekvencií naprieč týmto zaujímavým prostredím, kde som určitý čas dokonca uvažoval aj nad tým, že napokon udelím až štyri rovné * z celkovo piatich, no situácia v podobe poslednej zhruba štvrtiny minutáže - ma bohužiaľ presvedčila o presnom opaku, ale i napriek tomu môžem vari naplno skonštatovať, že výsledné 3 * - sú z môjho hľadiska veľmi silnými a konštantnými; s tým dôvetkom, že si súčasne rovnako myslím i to, že určitá časť diváckej obce, bude mať predsa o čosi vrúcnejší vzťah k danému titulu, ako práve váš naozaj triezvo uvažujúci recenzent. • Skrátka; občasne nastávali akési trocha menšie, »scenáristické prešľapy,« a to vzápätí ani nehovoriac o celkom finálnej pasáži, ktorá bola máličko nevierohodnou, kde mi jednoducho chýbali «štandardné znaky,» vzťahujúce sa na ďalšiu ústrednú postavu, ktorej sa bezprostredne dotýkali; nechcem príliš zachádzať do akýchkoľvek detailov, v opačnom prípade by som s vysokou pravdepodobnosťou vyzradil rozuzlenie, a veď napokon divák uvidí sám, čo mal tým básnik na mysli. • Trištvrte vymedzeného času, zväčša všetko fungovalo podľa mojich, priam najideálnejších predstáv, no scenáristickému tandemu Jardin & Granier-Deferre; akosi nemôžem vonkoncom odpustiť: „Že povedzme, zrovna ten "zlomový moment", ktorý na mňa zapôsobil značne povrchne, naštrbil celú predchádzajúcu a pomerne dosť kvalitatívne nastavenú a vyváženú úroveň, ktorá sa tým pádom trošku rozmrvila, pretože sa do [filmovej] zmesi, začali pridávať i také položky, ktoré sa do nej príliš extra nehodili,” ale rovnako rozumiem i tomu, že sa proste nejako muselo ukončiť toto zamotané rozprávanie, pritom sa tak mohlo urobiť aj oveľa podnetnejšou formou, a tak sa tiež pre istotu radšej porúčam, aby toho náhodou už v danej veci nebolo trochu [pri]veľa ← A viete, čo tým chcem povedať, však? (13.04.2024)

Výborné a úsporné herecké výkony slavných herců, jednoduchá, přesto mnohovrstevnatá historka o jednom (či dvou) ženském živoření, které dostane nečekanou vzpruhu návštěvou muže, který se chová jinak, než všichni buranští machové ze zaprděné vesnice, tvoří posmutnělý film, který je přesto plný života a naděje. Ať už to s ní dopadne jakkoliv. Když má režisér takové herce a takový scénář, pak se ani nemusí mluvit, a jen při scéně, kdy vdova s ostatními vesničankami pere, dokáže Simone Signoret zahrát triumfální vítězství jen drhnutím mužské košile. SHRNUTÍ SE SPOILEREM: Tohle by dobře nedopadlo, ani kdyby se neobjevili četníci. Ale těch pár chvilek štěstí bylo nádherných. (23.02.2023)

Herecké výkony sú ozdobou snímku, o tom niet pochýb, k samotnému filmu sa budem musieť ešte vrátiť. Akosi sa mi nechce veriť, že ma príliš neoslovil... (28.10.2014)

Mistrně natočený spíše komorní snímek z francouzského venkova, který však ani na minutu nenudí. (28.12.2010)

Smutný, dramatický příběh, kde hlavní roli sehrává nenávist a zloba, které si vybírají svou daň na dvou, v hloubi srdce, přímých a dobrých lidech. V začátku příběhu přichází mladý Jean do jedné zapadlé francouzské vísky, kde se snaží sehnat práci. Náhoda ho seznámí s osamělou vdovou, která se zpočátku zdá být tvrdou a bezcitnou ženou. Stačí však několik dní, přímé a laskavé chování a vztah se jako mávnutím kouzelné hůlky mění v citlivé pouto. Jean (a divák) poznává, že chování člověka navenek někdy bývá jen taková ochranná slupka, která skrývá citlivou povahu. Do děje však zasáhne nejedna špatná lidská vlastnost, která ovlivní vyvíjející se vztah Jeana a vdovy Coudercové a nasměřuje děj do tragického konce. ..... Režisér Deferre natočil tento dramatický příběh v prostředí romantického zákoutí francouzského venkova, čímž odlehčil dramatičnosti a současně film zpřístupnil širší oblasti diváků. O typické psychologické drama komorního zaměření se studiem charakterů jednotlivých postav se tedy nejedná. Tento filmový příběh tedy přijde pravděpodobně vhod spíše přemýšlivému divákovi, který ve filmu hledá poněkud více, než nadmíru akčních scén (.... i když výstřelů si nakonec také užijeme dost). (20.06.2008)