Traja bratia

,,KDYSI DÁVNO ŽILI NA JEDNOM STATKU RODIČE, KTEŘÍ MĚLI TŘI SYNY…" /// Splácanina tří pohádek, která krom nesourodýho děje, udivuje divnejma písničkama. Nebo spíš zpívanejma textama. Ta dávka rýmů skolí nejednoho veršotepce. Naopak začínající literát usedne a začne studovat funkci a anatomii verše. A až zkontroluje jejich fonetickou, sémantickou či rytmickou kvalitu, poohlídne se po nějaký mladý (třeba dvanáctiletý) nevěstě. Udělal bych to taky, ale z toho monotónního rytmu (rýmu) mi docela slušně jebe (neboj, na kvalitu komentáře to vliv nemá…). K příběhu bych se radši nevyjadřoval, páč doteď nevím, co jako ten mišmaš znamenal. Taky nechápu, co bylo myšleno doopravdy vtipně a čemu sem se smál, protože su blbej. Radost může udělat to, že je to fakt originální. Zkazit ji zase může, jak je to blbý. Rozhodující asi bude, jak se to líbilo malým dětem. Tak děti, ruce nahoru… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda hudebně-divadelního pásma, které vytvořil Zdeněk Svěrák společně s Jaroslavem Uhlířem pro Národní divadlo. 2.) Doma si nejradši ze všeho veršujeme (uvidí Mařku a řekne jářku). (nejradši ze všeho? I místo toho?...) /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.12.2014)

Řekl bych to asi takhle - od Lotranda A Zubejdy je to skoro dvacet let, a nikdo jaksi nemládne, ale... panu Svěrákovi staršímu se jaksi nestávaly "věci" jako nesrozumitelně drmolené texty "aby to nějak vyšlo a bylo to vtipné", ani že by některá z postav zpívala "říkají mi čééérvená, že jsem takhle zbárvenááá", aby nám bylo po chvíli jaksi mimochodem objasněno, že to bude trochu jinak, a sice tak, že se slečna jmenuje po rodičích příjmením Červená. Nemluvě o pedofilním (i na hebefilii je Karkulka moc malá) nádechu celé prostřední části, kterou autorské duo Svěrák-Uhlíř vytěžuje dokonale svoji snad dvacet let starou minioperku (každý potřebuje na stará kolena ještě nějaký ten groš zarobiť, že...). Prostřední pasáži naštěstí vévodí co do odpudivosti/hrůzostrašnosti/směšnosti skvěle vyvážený Vlk (mimochodem skoro žádná animatronika ani CGI;)), který je ale zas na druhou stranu srážený kýčovitými počítačově doanimovávanými voštomilými lesními žvížátky. A to jsou všechno jen jednotlivosti, kterých ve Třech Bratrech není málo. Horší je, že tu je problém i... řekněme koncepční. Nepochopil jsem narativní záměr ohledně "vyléčení" "špatných vlastností" jednotlivých bratrů, nebo spíš to, jak dokonale se autorům podařilo zbavit tento hlavní hybný moment celé pohádky jakékoliv zajímavosti. Prostě se to vždycky tak jako mimochodem stane - a pan Svěrák starší nám to coby vypravěč okomentuje, kdybychom to náhodou nepostřehli. A i když se s manželkou vždy hádáme, zda třeba bratr Dyk skutečně projevil nějakou odměny hodnou charakterovou progresi, nebo to byla nedotažená scénáristická haluz, je neoddiskutovatelné, že v ohledu děje tenhle příliš krátký a zdrcnutý slepenec nevyšel. "Bohužel" jsou tu ale ještě nesporně dobře trefené herecké výkony, humor situační (i s trochou satiry) i slovní, a vpravdě monumentální hudební kulisa. I když ozvláštnění irskými motivy mi tedy přišlo poněkud mimo, a frekvence výskytu nesrozumitelných pasáží ve zpívaných promluvách jednotlivých postav (což se někdy zvrhne v písničku, někdy ne) je opravdu neodpustitelně velká. Ale co naplat, nemůžu se donutit to celé zatratit a podrobit nemilosrdné ideologické kritice, protože nejde nemít na paměti, že je to hlavně pohádkový muzikál pro děti. Ale mám vážné pochybnosti o tom, že si i jako takový zaslouží v globálním srovnání červený statut. Proto 60%. No dobře, možná taky proto, že tu Karkulčinu písničku vždycky nemůžu půl dne dostat z hlavy:) (30.06.2015)

V žánru české filmové pohádky se toho už mnoho vymyslet nedá, není nad to přiznat to a hrát s divákem již od začátku fér hru, i když ta, čili pospojování tří příběhů, ke největším záporem. Tímhle způsobem se ale dá pohrávat si s klišé a v druhém plánu s těmi z filmového prostředí (jen chvíli Veronika Kubařová hrála pradlenu a už jsem si myslel, že to bude Dykova milá). Dobré převažuje - roztomilost Svěráka staršího, vytříbené výtvarné oko Svěráka mladšího, hudba a skutečně dramatické a napínavé momenty v dějových zákrutách jednotlivých oper. 70%. (20.08.2014)

Uvažuji, jestli je větší bolest sledovat idiota Kluse, který se, vším co dělá a říká, snaží předstírat, že má talent, anebo Jana Svěráka, který se svými posledními filmy snaží předstírat, že talent nemá. (24.12.2015)

Zďaleka najzábavnejšia a najlepšie natočená postsocialistická česká rozprávka. Skvelé pesničky plné dokonalých rýmov, priehrštia scenáristických aj režijných nápadov. Absolútne nechápem negatívne hodnotenia. (29.12.2016)

Tohle snad ani jeden ze Svěráků neměl zapotřebí. Pohádka, kde se 80% času zpívá naše děti nezaujala a mě taky ne. Celé mi to přijde spíše jako jakási úlitba tatínkovi, než seriózně myšlený počin. Tyhle miniopery mají své kouzlo na divadelních prknech, ale bohužel jde o kouzlo do filmu nepřenositelné. Herce tady pitvat nebudu, ale (jako jiní) se pozastavím u Karkulky - to její pedofilní vyznění je fakt mazec, to jste pánové mysleli vážně? Nemohla ta holka vypadat aspoň o chlup dospěleji? Fuj. A vlk působil jako z nějakého studentského hororu, to tedy byla práce... Ne, vážně, tohle Svěrákové nevymysleli dobře. IMHO jde o český filmový průser roku. (03.01.2016)

Už jsem si zvykl, že to, co rodina Svěráků připraví, většinou nemůže být špatný. Jen něco občas bývá ne úplně tak dokonalé, jako všechno ostatní. Tři bratři jsou třeba hrozně fajn. Líbí se mi herci, líbí se mi písničky, ze kterých je Uhlíř cítit na tisíc honů a líbí se mi i příběh, ze kterého v rámci možností asi nic lepšího vymáčknout nešlo. Ono se těžko vymačkává víc ze tří pohádek, které jsem už viděl tisíckrát jinak a tady je to po tisícáté první jinak akorát proto, že je Zdeněk Svěrák smíchal do jedné. (29.12.2014)

║Rozpočet CZK 40miliónov║Tržby Celosvetovo $3,192,000▐ tak režisér Jan Svěrák zažíva stŕmhlaví pád dole vo svojej tvorbe, absolútne vyumelkovaná rozprávka, ktorá sa snaží nadviazať na dnešnú modernú dobu ale je úplne mimo, povrchná, bez iskry, sklamanie /30%/ (23.12.2014)

Svěráci zvolili zajímavý koncept - Tři bratři jsou spíše pohádková opereta než klasická Svěrákovská pohádka se zpěvy (jako byla třeba Lotrando a Zubejda), což klade na diváka (nejen dětského) trochu větší nároky. Asi proto to relativně nízké hodnocení. Zdeněk Svěrák sepsal skvělé ,,libreto" a většinou vznikla opravdu povedená hudební čísla, klasikou zůstává juniorova fascinace lesem a filmařská práce s lesními zvířátky a jejich mláďaty (jak ji známe už z Kukyho), stejně jako hodně vtipných momentů a humorné ladění, třeba ta Mrazíkovská stylizace v poslední epizodě bratra Pepy s Maruškou z 12 měsíčků, což je zároveň výčet odrážející synkretickou podstatu Svěrákova scenáristického přístupu - a to je zároveň asi i jediná vážnější výtka, naroubovat do sebe rovnou čtyři známé pohádky plus nespočet dalších odkazů může leckomu připadat trochu jako mišmaš. Ale k žánru operety/muzikálu takovéhle odlehčené neoriginální náměty patří. Jestli právě panuje v Česku éra muzikálů, tak Svěrákovský tvůrčí tandem přispěl hned tím nejlepším dětským ,,muzikálem", jaký tady kdy vznikl. A přesto přese všechno je to prozatím Svěrákův nejslabší film... (31.12.2014)

V nejlepším možném odkazu Járy Cimrmana tak půvabně "špatné" (ať již záměrně či ne) a smíchané páté přes deváté, až je to opravdu dobré, stylové, milé i vtipné. Ano, úvod na zámku a vůbec celou "šípkovorůženkovou" pasáž jsem tak zcela nedával (byť i ta má své světlé momenty), ale "vyhulená" verze pohádky o Karkulce a "mrazíkovská" O dvanácti měsíčkách si mě na svou stranu zcela a bezezbytku získaly, až jsem si z toho samou radostí v duchu pobroukával s nimi. PS: A každou následnou projekcí to mám radši a radši; dlouhá léta jsem neměl tak žhavého kandidáta na každoroční vánoční projekci.. (24.12.2015)

Festival otrlého diváka asap (30.12.2019)

Po první pohádce má matka řekla: "Dokurvená Šípková Růženka!", vypni to!. Já koukal ale dál a viděl pedofilního myslivečka, malou nadrženou kurvičku a vlka s krysím pyskem.... a dál už jsem nemohl. (20.12.2014)

Svěrákovi ty pohádky prostě nejdou. Jsou přehnaně afektované. (02.01.2017)

Jak na to tak koukám, tak je dobře, že Svěrák po Koljovi nešel do Améru. Vždyť by nám tam ještě udělal ostudu. Lituju, že pojem trezorové filmy už se dneska nenosí. Měl bych ideálního adepta. Tohle bych čekal od některé nuly z českých televizních seriálů. Asi je rodina Svěráků k senilitě náchylnější víc, než zbytek populace. Jinak si posledních 15 let jejich tvorby neumím vysvětlit. Měli skončit Tmavomodrým světem, na vrcholu. Vratné lahve se sice ještě jakžtakž daly, ale tak nějak jsem to považoval za rozloučení s otcem a byl jsem ochoten jim hodně odpustit, jenže ono nic. Toto je naprostý nesmysl. Nudné, trapné, s Klusem a spoustou písní, které tam jsou zbytečné a jen ruší. Pokud budu moct, budu to držet i mimo dosah svých dětí, protože je nechci unudit k smrti v tak raném věku. (24.03.2016)

Pohádka je velmi netradiční a nějaké věci mi vadí ( třeba Karkulka je příliš mladá, čarodějnice v podání Lábuse se mi vyloženě nelíbí, Kaiser mi do role otce nesedí a také styl vyprávěče zrovna nemusím), ale po velmi rozpačitém rozjezdu a poté, co jsem si zvykla na zpěv (ostatně texty jsou většinou velmi humorné i když je jim bohužel často špatně rozumět), jsem se začala dost bavit. Třeba vlk se mi hodně líbil, místy z něj šel i strach a kde nešel, tak zase pobavil, moc pěkně jsou udělaní měsíčkové (kam se na ně hrabe celovečerních 12 měsíčků), princezna je krásná (to v poslední době v pohádkách moc obvyklé není) a Maruška je skvělá a hlavně všude je laskavý svěrákovský humor, takže výsledný dojem je velmi dobrý. (12.03.2015)

"Děti, kdo by nechal vlka naživu? No, moc vás není." Žili byli tři bratři - Zapomnětlivý Jan, Nerozhodný Matěj a Splašený Pepa. Ani jednomu z nich by otec hospodářství nesvěřil a tak vyrazili do světa, ve kterém našli Šípkovou Marušku, Červenou Růženku a Dvanáctiměsíčkovou Karkulku. Nebo tak nějak. Ono je to vlastně jedno, protože tohle je hrozně přeplácaná hovadina, kterou stojí za to vidět pouze kvůli výtečným vedlejším figurám - otci, Ježidědkovi a hlasovacímu Vypravěči. (27.12.2015)

Jakkoliv to není špatné, jde o strašné plýtvání a zbytečnost ve všech smyslech, v jakých o plýtvání a zbytečnost jít může. Jestli se vůči tomu zradikalizuju a půjdu s hodnocením mimo průměr (směrem dolů, ehm), ještě nevím. Podle nálady. Ale dalo by se. (14.08.2014)

Po vynikajícím snímku Hon, zabývajícím se závažnými tématy jako rodičovská láska, pomsta a pedofilie, je zde další představitel progresivní dánské kinematografie, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Jde tentokrát o lehčí žánr pohádky, aby ne, když Dánové mají v tomto letitou tradici v podobě Hanse Christiana Andersena. Narozdíl od jeho děl jde ale o film veselý, vhodný i pro malé děti, nejde tedy o typický skandinávský depresivní artfilm. Ale ani dospělí nepřijdou zkrátka - film obsahuje místy až postmoderní metahumor, relativizující film jako médium sui generis (promluvy vypravěče k obecenstvu) - vliv Larse von Triera je zde neoddiskutovatelný. Film obsahuje i mnoho písniček, které byly přeloženy do češtiny (film je naštěstí dabovaný!). Překlad je povedený a vtipný, bohužel je ale evidentní, že jde o překlad - kvůli charakteristickým rysům dánštiny je v písních příliš mnoho krátkých slabik a znějí spíš jako říkanky. Ještě poznámka na okraj: protože je v Dánsku početná muslimská menšina, bylo nutno tomuto faktu film přizpůsobit - mnoho ženských postav, včetně Karkulky a Marušky, nosí ve filmu hidžáb, a Karkulka je v souladu s právem šaríja zasnoubena již v útlém věku cca 10 let. (29.08.2014)

Tři bratři jsou bohužel značně pedofilní. Již samotné intro se Zdeňkem Svěrákem naznačilo, že půjde o velký průser. Jeho syn už je unavený ze shánění investorů, tragických tržeb z kin a marného boje s internetovými piráty, což se dá pochopit. Až tady se to projevilo na jeho tvorbě a vznikl pohádkový paskvil se zpívanými bláboly. (24.12.2015)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)