Já, truchlivý Bůh

„Protože ja chci vas zachranit! Vidim pani Štenclova, že vam musim říct všetko, vy ste nenapravitelny věřidlo! Von opilec to nic, on je hrozny ten, ee soupostelnik!“ O 2 roky starší TV verzi ani knižní předlohu neznám. Film mě však chytl hned. V úvodu reáliemi Brna, hned na to Kopeckým a jeho vtipnou komunikací (a také manipulací) s diváky. A když se k tomu přidá ještě Landovský (s odzbrojující, lámanou češtinou), zábava je dvojnásobná. O to víc zamrzí, že tu a tam snímku dojde šťáva, aby pak tempo filmu (naštěstí) 1 z výše zmíněných zase vyhnal „z nuly až na 100“. To mi brání udělit této zábavné a co životních postřehů trefné hříčce 5*. „Víte, já vám něco řeknu. Slušnej lidskej vztah je vůbec možnej jedině mezi mužem a mužem. Bez žárlivosti, bez celého toho erotického hlupství. Cítili sme se s Apostolkem jeden před druhým vždycky jako dlužníci. V lásce to je naopak. Tam se pořád každej považuje za věřitele. Cosi by chtěl, má jakési nároky, takže si člověk ustavičně připadá vlastně jako ve službě. Láska je, pánové, příšerná služba!“ (18.01.2017)

"Život je paradox. Naše činy získávají opačný smysl, než jaký jsme jim přisoudily..." Protože nejsem z Brna, asi tento film nedokážu tolik docenit, jako rodilí Brňané. Přesto mě na tomto filmu zaujal už samotný způsob, jakým režisér Kachlík přistupuje k této látce, tedy to, jak se při zpětném vyprávění příběhu ze strany hlavního protagonisty Adolfa zajímavě mísí reálné dění na scéně s Adolfovými filosofickými vstupy/glosami. Moc vtipná mi v tomto směru přišla zejména scéna z koncertní síně. Diváckému zážitku samozřejmě velmi pomáhá skvělý Miloš Kopecký se svým pro něj typickým donjuanským projevem. Jinak dějové jsme v tomto filmu svědky jen další variace na typicky kunderovské téma, které nám nabízí možnost mj. přemýšlet nad pravdivostí Adolfových slov, že "člověk nikdy nezná míru svého citu". V tomto případě se to celé odehrává v kulisách nejen krás Brna, ale i krásné klasické hudby (zejména Dvořákovy Rusalky). Při zpětném zkouknutí jsem tak měl i proto dost pokušení dát filmu plný počet hvězdiček. Ale pár scén mi tam přec jen vadilo (třeba "stihačka" Jirásková). Tak zůstanu u těch čtyř. Asi i proto, že se nepovažuji za součást "uplakaného a sadistického obecenstva", kterému je v závěru naservírován takový trošku zvláštně otevřený/nejasný závěr. Kdo to všechno spískal, říkal jsem si? Kundera ve svých Směšných láskách či autoři tohoto filmu? Musím se na to ještě podívat do originální předlohy. Ale možná je to jedno. Celé to přeci spískal pro své pobavení "bůh tohoto příběhu.. Ale jak truchlivý bůh.." (08.04.2019)

Povídka Milana Kundery z jeho Směšných lásek se dočkala slušného zfilmování s výborným obsazením. Světlou chviku zažil při natáčení režisér Kachlík, jehož spojení s Kunderou působí trochu absurdně. Podle normalizačního hodnocení se tenhle film stal "Kachlíkovou daní krizovému období konce šedesátých let, které mu nedalo možnost širšího uplatnění". No, aspoń za něco se Kachlík nemusel ve stáří stydět.. (18.11.2010)

Forma príbehu je pomerne originálna. Rozprávač aj hlavná mužská postava aktívne vstupuje priamo do obrazov minulých udalostí, komentuje ich z hľadiska odstupu daného dnešným poznaním a vyústením popisovaných udalostí. Ponúka tak ironický, seba ľútostivo sebakritický komentár na svoju ex-lásku, ktorá sa ňou vlastne nestala. Mladučká študentka je totiž viac než skúseným postarším zvodcom zaujatá atrakciami v podobe úspešných spevákov a dirigentov. Očarujúci svet umenia je pre ňu tak fascinujúci až podľahne perfektne rozohranej jednoaktovke. Nejedná sa však o plánovane epizódnu záležitosť, jednoaktovka sa predlžuje do podoby nikdy nekončiacej divadelnej hry života s vyfabulovanou láskou a jej plodom. Prílišná literárna zaťaženosť - zrejme vplyv populárnej knižnej predlohy Milana Kunderu - spôsobila, že napriek nespornému Kopeckého hereckému majstrovstvu je film príliš urozprávaný a mnoho viet mohlo ostať radšej ležať kdesi medzi stránkami knihy. Nasilu povyťahované bonmoty, miestami upravené pre potreby filmu, totiž divácky skôr uspávajú ako osviežujú. (02.04.2014)

Antonín Kachlík, který jindy nedostatek tvůrčí potence doháněl kolaborací s totalitním režimem, natočil jeden dobrý film. Černou komedii mravů. Adolf, titulní hrdina, je typická bezskrupulózní postava Milana Kundery. Marně usiluje o studentku operního zpěvu, která je hloupá jako necky, ale nepřehlédnutelně atraktivní. Když Adolfa definitivně odmítne, jeho ego to neunese a zahraje si na Boha. "Jsou totiž dva druhy lidí, autoři života a figury života. Jedni hrají v životě text, který sami vytvořili, druzí hrají poslušně cizí text," vysvětluje a doufá být úspěšným autorem. Pustí se do realizace ďábelské pomsty, která má nakonec víc obětí, než zamýšlel. Řeckého kamaráda Apostola, který je mu zavázán, před slečnou vydává za významného athénského dirigenta, ta je okouzlena a pro možnost mezinárodní kariéry snadno zapomene na dřívější zábrany... Film volí neobvyklou formu vyprávění. Adolf mluví do kamery k divákům a jeho vzpomínky v pozadí ožívají jako dramatický děj, do něhož vstupuje, aby jednal, a vystupuje z něj, aby ho glosoval. Tohle Kachlík převzal ze stejnojmenné televizní hry, starší o dva roky. Má sotva poloviční stopáž, ale také není k zahození. Už proto, že v obou hraje Adolfa Miloš Kopecký. Věřte, že jde o jednu z jeho nejlepších kreací před kamerou. Specifický rejstřík gest, úsměšků a tónů řeči se v ní rozšiřuje o další, pro Kopeckého netypické. Adolf-suverén, který kuje pikle a sžíravě mluví o chybách ostatních, je Miloš Kopecký, jak ho vídáme nejčastěji. Společenský šarm, esprit, nezbytná trocha arogance a schopnost šťavnatě prodat každý bonmot. Ale Adolf, uvláčený nerovným terénem své pomsty, to je někdo jiný. Neviděl jsem vše, můžu se proto mýlit, ale řekl bych, že v žádném jiném filmu Miloš Kopecký nepůsobil tak zranitelně a zbědovaně; nebo nikdy nedovolil kameře, aby ho natolik zrentgenovala. Pavel Landovský (Apostolos) překvapuje prozměnu citlivostí a smyslem pro koordinaci pohybové a slovní komiky. Je dobře, že film staví hlavně na nich, protože výběr ostatních herců (s výjimkou Jiřiny Jiráskové v menší roli) jim nenabízí rovnocenné partnery. Diskutabilní je i dvojí konec, který podle mě trochu oslabuje konečný dojem, ale jinak film vřele doporučuju. 80% (28.04.2010)