Jackie
Jackie
Jackie
Jackie
Jackie
Réžia:
Pablo LarraínScenár:
Noah OppenheimKamera:
Stéphane FontaineHudba:
Mica LeviHrajú:
Natalie Portman, Peter Sarsgaard, Greta Gerwig, Billy Crudup, John Hurt, Richard E. Grant, Caspar Phillipson, John Carroll Lynch, Beth Grant, Max Casella (viac)Obsahy(2)
Když je JFK zvolen prezidentem USA, stává se Jackie Kennedy (Natalie Portman) jednou z nejmladších prvních dam v historii. Pro její vřelost, eleganci a vybraný vkus ji brzy obdivují miliony lidí po celém světě. Pak přichází okamžik, který všechno změní. Jackie se vyrovnává s osobní ztrátou, jako milovaná matka a první dáma však musí zůstat oporou dětem i celému národu. Filmový portrét jedné z nejikoničtějších žen 20. století je příběhem hrdosti, lásky a noblesy, fascinujícím nahlédnutím do zákulisí Bílého domu i zachycením dnů, které změnily běh dějin. (Aerofilms)
(viac)Recenzie (232)
Rejža s pozoruhodným štýlom a cieľovkou kaviarenských intoušov sfilmoval tému pre široké publikum. Zaujímavo, pre neho tradične minimalisticky, s monotónnou rytmikou. Ale tiež prázdne, bez dramatického oblúku či myšlienkového zdelenia. Iba tých kaviarnikov bude o jeho autorských zámeroch baviť klábosiť (aniž by sa, ako vždy, k niečomu dopracovali). ()
Muž, kterému Jackie držela v autě právě ustřelenou lebku, byl prezident. A taky to byl její manžel. Tenhle film nechává nakouknout do její mysli a srdce krátce po vraždě a pak i prostřednictvím rozhovoru s pisálkem a je to pohled, jaký není v žádném dokumentu o Jackie. Jede pod povrch ikony s perlami a typickým účesem, která zažívá naprostou beznaděj a současně se snaží udržet dekorum. Film zajímavě natočený a smutný a nejspíš si ho už nikdy nedám. ()
Oscar 3 nominace: Herečka HR - Natalie Portman, Kostýmy, Hudba ... .... .... Zlatý Lev - výběr ()
Unylá nuda s šíleně přehrávající Portmankou. Dobové záběry super a reakci dětí na smrt prezidenta mrazivě reálná... ale to je fakt vše. Zbytek se jen vykouří z hlavy. ()
Hrozně moc jsem těšil, ale převládá neuvěřitelný zklamaní ještě ted jsem z toho rozrušen. Naprosto diletantsky odvyprávěný nic. Není to příběh, je to snůška pocitů, které Jackie měla po dalasské střelnici a jak o tom přemýšlím, tak si myslím že je to vysloveně odfláklý. Pevně doufám, že Jackie není na plátně naposled, protože její příběh je divácky na výsost atraktivní, ale to by se scénáře muselo chopit nějaký eso a ne skoro debutující vozembouch. Vůbec nechápu v jakým stavu byla porota v Benátkách že mu ještě mrskla za tohle cenu. Ovšem film za pokuk stojí jednak kvůli překrásné Natálce, místy jsem měl ocit, že Jackie se točila jako taková Natálčina herecká vizitka pro akademiky. Režie taky není zprasená, byť třeba pietní pochod by byl ještě více pietnější, kdyby nešla hudba a bylo slyšet ticho a kroky, ale já sem jen diváček - laik. ()
Skrz naskrz nehollywoodský medailonek, ve kterém vládnou dušené emoce a kontaktní kamera. Natalie Portman hraje jinou ligu, ale mám pocit, že by si tenhle příběh čerstvé vdovy zasloužil silnější rámování, třeba do filmu, kde nebude hrát prim, ale výraznou vedlejší linii. Larraín to koncipuje extrémně umělecky, ale to škrcení divácké empatie začne být ve druhé polovině až otravné. ()
Tak strašně strojenou nudu jsem ještě v životě neviděl. Filmy o amerických prezidentech v sobě sice mají tenhle druh nudy, ale tady to bylo umocněný ještě tím příšerně afektovaným vystoupením Natalie Portman, kterou za jiných okolností mám moc rád. Tady jsem jí ale vysloveně nemohl vystát. Předváděla se před kamerou a vypadalo to, jak kdyby toho Oskara opravdu hrozně chtěla. Tak strašně moc, že protivněji a rádoby důvěryhodněji by se pitvořit snad už asi ani nemohla. A k tomu i samotný film trpí tím, že v podstatě je o ničem. Má určité momenty, ale ty bych spočítal v několika minutách. Zbytek je jen naprosto zbytečný film, který se snaží zapůsobit na americké občany. V Evropě podle mě bezpředmětné. ()
���Rozpočet $9miliónov║ Tržby USA $13,960,394║ Tržby Celosvetovo $29,777,777▐ Jednoznačne táto biografia zo života Jacqueline Kennedy lepšie rozšíri obzory okolo nešťastných udalostí z atentátu na jej muža ale aj jej života predtým. V určitých úsekoch spoznáme jej život a aj dramatickú premenu, má to veľmi silné a hlavne smutné momenty, občas fakt nepríjemné zamrazí. Určite dosť prínosný film. /70%/ ()
nemohla som sa na tu Portmanku pozerat. toto nebolo autenticke, toto bolo nudne, preafektovane a uplne zbytocne. ()
Totální nuda. Celou hodinu a půl se vlastně nic neděje, není tam žádný konflikt či vývoj. Spousta scén je nevypointovaných a zdlouhavých. Hudba absolutně otravná, spousta patosu. Ani se mi tyhle všechny výtky nechce komponovat do pěkných vět, protože nemá smysl s touhle pseudouměleckou honbou za Oscarem pro Natalii ztrácet čas. ()
// Tvůrci slibovali hodně, nakonec jsem ale dostal jenom nezáživné dvě hoďky s překvapivě nevýraznou hlavní hrdinkou, kterou sice Natalie Portman zahrála s přehledem, ani její sebejistý výkon (a že mi paní už chyběla...) ale nedokázal spasit mizerně podaný děj o první dámě, která zdaleka nebyla tak zajímavá, jak se trailery tvářily. Přidejte fakt, že je většina scén nepochopitelně přiškrcených v tom nejlepším a vůbec nic si z nich neodnesete a vypadne vám tak prázdný film, jak jen nepovedené pseudo-artové filmy můžou být. 4-5/10 ()
"Jackie" vlastně představuje odvrácenou stranu Wese Andersona. Také tu máme postavy hledící ve vycentrovaných kompozicích do kamery, figury v prostorných interiérech s členitou výpravou i často výraznou barevnou paletou i další stylové postupy primárně asociované s hračičkovským hipster autuerem. Jenže zatímco on se vyžívá v umělosti a strnulosti náhle střídaných s erupcemi chaotického hemžení, Larraín ukazuje depresivnost a tíhu pokojíčků pro panenky. A vlastně skrze příběh první dámy, která na náhlé tragické ztrátě musí budovat odkaz budoucí historii, překvapivě říká mnohé i o Andersonově tvůrčí metodě, která také z historických a umlěckých artefaktů skládá idealizovaný obraz Kamelotu, který už nikdy nebude, ale k němuž tím spíš tak melancholicky vzhlížíme. ()
Lepší, než jsem čekal. Ale výkon Portmanové bohužel táhne film dolů. Imituje sice Kennedyovou tvrdohlavě a puntičkářsky, ale chybí tomu život a přesvědčivost. Stejný problém mám se stylem Meryl Streepové posledních let. Vlastně to není herectví, ale čistá nápodoba. Pustil jsem si schválně dokument z Bílého domu, jehož scény jsou v Jackie hojně kopírovány, a zatímco v něm má Kennedyová kouzlo a šarm (i přes určitou bezelstnou ťunťovitost), Portmanová působí velmi napnutě, neuvolněně a nepřirozeně, přestože každé jedno gesto je na tom úplně samém místě. Je to škoda, protože jinak se mi ta hypnotická atmosféra zadržované hysterie velmi zamlouvala a skvěle ladila s vypjatým námětem týdne absolutního přepjetí sil. Bohužel když je to vše soustředěno na neživotnou figurýnu, je to problém. Portmanové Kennedyová není ani tak uvězněná v bezvýchodné situaci, ale v gestech a mimice, které musí napodobovat a které jí brání se lidsky vyjádřit. 3 a 1/2 ()
Brilantní expresionistická óda na žal a okázalé truchlení. Larraínův film je mytizující, stejně jako je dekonstrukcí mýtu. Uvědomuje si, že "pravda" je něco, co nelze nikdy plně uchopit a spoutat, a tak se místo toho hluboce noří do "performance" - v první řadě Jackiiny, ale v obecnějším smyslu "performance dějin." To vše v naději, že z obnažené brutality historie a jejího stylizovaného zmatku se vynoří kousek "pravdy", který budeme schopni ne pochopit, ale pocítit. ()
(1001) Billy Crudup byl prý fascinovaný tím, jak představitelka hlavní role zmizela ve své postavě. Nevím, jak to vypadalo z jeho pozice pár kroků od ní, ale z mé s pořádným odstupem jsem neviděla příběh skutečné živoucí ženy, ale pouze Natalii Portman snaživě napodobující něčí přízvuk a řeč těla. Její styl mechanického, vydřeného herectví i nadále nemám ráda, a protože s tím režisér ani nepracuje jako se záměrem a proti srsti toho výkonu se snaží film směrovat do bizarně nevhodné dojemné/poetické stylizace, získává kvůli tomu film nepříjemnou, nevyspělou pachuť. Rozhodně tomu nepomáhá dvojité rámování komentářem, jednou novináři a jednou knězi. Z toho mám pocit, že film tak málo věří tomu, co zobrazuje, že má nutkavou potřebu to ještě raději dodatečně vysvětlovat, a rovnou dvakrát, což prostě žádnou důvěru ve tvůrčí schopnosti/záměry autorů nevzbuzuje. Když už, tak bych určitě raději viděla jednu z dříve zamýšlených verzí s Aronofskym jako režisérem a Rachel Weisz jako Jackie. ()
Jackie Kennedyová byla významnou dobovou celebritou a atentát na jejího manžela je dodnes považován za nanejvýš výrazný mezník dějin Spojených států. Producent celkem logicky viděl v titulní postavě potenciál, jenže výsledkem je jeden z nejzbytečnějších filmů, jaké jsem kdy měl možnost sledovat. Jeho cílem je totiž vytvořit kopii někdejší Kennedyovy partnerky a zachytit Jackie v době, kdy se vyrovnávala se svou ztrátou. Natálce Portmanovic ovšem v Jackiině kostýmku chybí přirozenost a spontánnost. Působí jako někdo, kdo chce ve společnosti dělat dobrý dojem, nasazuje si masku a snaží se pečlivě kontrolovat své emoce. Kterýkoliv dokument by zprostředkoval přiblížení postavy Jackie a oněch událostí lépe. Takhle to je pouze marná vzpomínka na časy, kdy byly ženy definovány postavením svých manželů. Pro mě bohužel velmi nudný, nezáživný snímek. Celkový dojem: 25 %. ()
Natalie: Herečka, která se utopila v afektu a snaze o věrnost. ()
Filmový obrázek na téma, jak jsme organizovali pohřeb prezidenta Kennedyho. Jackie bohužel spadá do té vlny životopisných filmů, které si vybírají ze života klíčové osobnosti jen minimální zlomek a na tom staví. Napřináší to nic víc, než jen zesílené emoce jednoho okamžiku a to je pro plochu celovečerního filmu naprostým plýtváním. ()
Krásně natočená nuda s několika hodně silnými momenty a výborným soundtrackem, ale zato s lehce nesympatickou hlavní postavou, což nemusí být nutně chyba Natalie Portman, ale samotné Jackie, která si tenhle charakter tak trochu vybudovala kolem sebe sama. Ale ty drobné nuance, jakými jsou třeba změna hlasu první dámy v soukromí a na veřejnosti nebo práce/ hra s médii jsou prostě fascinující. ()
Byl jsem varován, nedal jsem si říct a byl jsem po zásluze "odměněn." Tedy, po chmurném začátku jsem čekal, že budu trpět mnohem více, ale nakonec jsem k mému překvapení až do posledních 10 minut celkem nenudil. Jackie je ve své podstatě dost přesnou exkurzí do 60. let, i když vpravdě dost nepřístupnou. Chillský režisér Pablo Larraín točí art filmy a tento film do tohoto subžánru rozhodně patří, ačkoliv jak upozorňují Odvážné palce, podle plakátů a trailerů to vypadá na něco úplně jiného. Natalie Portman dala roli všechno, její herectví je nepoddajné, věrohodné a je z něj cítit zármutek zlomené Jacqueline Kennedy Bouvier, ovšem leckomu to může přijít poměrně otravné (já se držel, ale ty close-upy v koupelně mi daly zabrat). Tuto první dámu pravděpodobně u nás mnoho lidí nezná a i jsem se divil, že film nakonec šel k nám do distribuce, ovšem za oceánem je podle všechno kult osobnosti velice silný, včetně černobílého promo filmu z Bílého domu, který byl odvysílán rok před smrtí Kennedyho a i v tomto filmu se přehrané ústřižky v jednom ze třech časových období objevují. 100 minut je naprosto dostačujících a dává naději mnoha nešťastníkům, kteří zabloudili na jiný film, že jej většina z nich i dokouká do konce. Jakožto fanouška JFK od Olivera Stona mě to v mnoha věcech obohatit nedokázalo. PS : Jedna z posledních rolí Johna Hurta, ovšem prostoru má nepřekvapivě málo PPS : Oscara očekávám tak akorát za ty kostýmy...5/10 ()
Súvisiace novinky
Natalie Portman si zahraje Jackie Kennedy
A máme tu další životopis, co půjde po Oscarech. V posledních letech se dočkaly filmové mramorizace třeba Grace Kelly, Marilyn Monroe nebo princezna Diana, takže není divu, že do kin míří další… (viac)
Reklama