Všichni musí být v pyžamu

Ne že bych byl nějakej echt hypochondr, ale tu a tam i u mě infarkt zaťuká na dveře... Ze stresu, z hrabání z práce – z toho věčnýho mlácení pantem při prodávání sebe sama (o nářadí a šroubech ani nemluvě :-). Proto si občas s gustem zastonám. Jako, samozřejmě. Suma sumárum za posledních mufnáct a něco let už to byly řádově stovky dní nemocenské. A ani jednou jedninkrát mi nepřišla kontrola... Takže jsem časem docela zdrznul. A tak jsem se rozhodl o nemocenské vymalovat. Přes pyžamo jsem přehodil starý zacákaný plášť a než jsem se starou štětkou (pardon) vylezl na štafle, pustil jsem si k tomu z rádia „Tri dni ma naháňali, ešče ňa nedostáááli...“ Takže jsem pak neslyšel přijít domů ženu, která přiletěla ze služební cesty o den dřív, teprve až na mě udělala „BAF!“ A už mě vezli... S infarktem, kýblem naraženým na hlavu a štětkou - s kolíkem zaraženým v krku... Ale teď už jsem z nemocnice zpátky, mám permanentku na bazén, přestal jsem kouřit (bojím se ale svádění od švagra, až zase začneme chodit na Viktorku) a na zákazníky i na ženu se furt usmívám širokým srdečným úsměvem šťastného debílka, tím širším, čím hlasitěji na mě ječí kvůli slevě nebo špatně vyžehlenému prádlu... //                                                                                                                                                                                                                      Ohledně doporučení filmu – pan Husák odvedl čistou práci, ať už na štaflích, při revizních přepadovkách nebo pod kapačkami, jsou tam dobré fórky i věci k nostalgickému pousmání, ale stejně se na tuhle přímo ze života omalovanou tragikomedii pro přeživší pamětníky už asi nikdy nepodívám. Mám totiž předsevzetí žít zdravě a to mimo jiné taky znamená vyhýbat se depresivním zážitkům... To si radši koupím (novou) štětku a místo pouštění rádia si oba zazpíváme... ;-) (21.01.2013)

Film jsem viděl několikrát, ale až nyní pozorně. Pokud je označován za komedii, tak rozhodně dosti hořkou. V příběhu není nouze o humorně rozehrané scény. Ty ale nakonec vyznívají povětšinou na trpký úsměv, či dokonce skoro trapně, což je u tohoto režiséra s podivem. František Husák je smutný klaun, jak zde již někdo poznamenal a i tento film je více smutný, než humorný. (08.05.2016)

"Člověk může v životě prohrát, to není žádná ostuda, ale nesmí rezignovat." František Husák se po infarktu stokrát mohl snažit o změnu životního stylu, ale ty všechny nezdary, průšvihy a trapasy, které zažil (ať už při výkonu svého nového zaměstnání revizora nemocných nebo ve svém osobním životě), to by skolilo snad i vola. Celé se to tváří jako komedie (ač tedy hodně hořká), ale mě to ani za mák nebavilo právě proto, že tam snad vše skončilo vždy nějakým tím průšvihem. No a nic na těch mých pocitech nezměnil ani Mozart a jeho Malá noční hudba, k jejímž vyhrávání jsem vlastně ani neviděl jediný dobrý důvod. (22.01.2022)

Hele, já ten film prostě nemám rád. To, jak Papoušek na svého antihrdinu háže jeden průšvih, nezdar, trapas, depku za druhým, a na konci dokonce naznačí, že přes křídla sbíječky před nemocnicí jeho duše odešla do nebes... Jako ano, existují takoví sralbotkové, kteří v duši mají touhu po vážné hudbě a souznění s vesmírem, ale v reálu se nedokážou zachovat jako chlapi, být sami sebou a říct rozhodné NE komukoliv, především ženským a chlastu, ale tady už mi to přišlo moc a za čarou. Za statistickou pravděpodobností. Jistě, něco si přivodil sám, spoustu věcí, ale jindy za to zase tak moc nemohl. Navíc se život skládá i z pozitivních a příjemných věcí, které tady jsou podány zase negativně... Nevím. Kemrova role mi přišla také hodně přes čáru. Panoptikum podivných „marodů“ je opět přehnané a hnané do extrému (Čepek, Heřmánek) a vlastně kromě suchého konstatování nic jiného nenabídne. Takže spíše taková přehnaná tragikomická balada, u níž je jasné, jak to skončí (haha, to snad ani ani není spoiler: rozhodně ne happy endem) a nic to moc nedá. Kromě depky a smutku. (28.06.2021)

Poměrně zdařilá, hořce-ironická komedie s nenapodobitelným Františkem Husákem v hlavní roli bývalého účetního Řehoře Maršíčka. Ten je sice po prodělaném infarktu plný různých předsevzetí o dodržování zdravého životního stylu, ale postupem času a především pod vlivem společnosti je opět bohužel opouští. (24.08.2009)