Réžia:
Jaroslav PapoušekKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Karel MarešHrajú:
František Husák, Iva Janžurová, Josef Kemr, Marie Rosůlková, Eliška Balzerová, Blanka Waleská, Petr Čepek, Karel Heřmánek, Jaroslava Obermaierová (viac)Obsahy(1)
Hrdinou, řítícím se z jednoho neštěstí do druhého je bývalý účetní Řehoř Maršíček, který se po infarktu, ze strachu před smrtí, rozhodne žít klidným, střídmým životem a dodržovat zásady zdravé životosprávy. Nekouřit, nepít, cvičit a jíst zdravě. Nastoupí na místo revizora nemocných a doufá, že v novém zaměstnání bude mít klid. Místo toho prožívá jeden nervák za druhým. Postupně bere za své jedno dobré předsevzetí za druhým. Řehoř propadne nezdravému jídlu, alkoholu a ženám. Mimoto postupně přijde o většinu životních jistot včetně střechy nad hlavou. Výsledkem je druhý infarkt, po němž si hrdina znovu slibuje, že vše napraví a bude žít zdravě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (88)
Hele, já ten film prostě nemám rád. To, jak Papoušek na svého antihrdinu háže jeden průšvih, nezdar, trapas, depku za druhým, a na konci dokonce naznačí, že přes křídla sbíječky před nemocnicí jeho duše odešla do nebes... Jako ano, existují takoví sralbotkové, kteří v duši mají touhu po vážné hudbě a souznění s vesmírem, ale v reálu se nedokážou zachovat jako chlapi, být sami sebou a říct rozhodné NE komukoliv, především ženským a chlastu, ale tady už mi to přišlo moc a za čarou. Za statistickou pravděpodobností. Jistě, něco si přivodil sám, spoustu věcí, ale jindy za to zase tak moc nemohl. Navíc se život skládá i z pozitivních a příjemných věcí, které tady jsou podány zase negativně... Nevím. Kemrova role mi přišla také hodně přes čáru. Panoptikum podivných „marodů“ je opět přehnané a hnané do extrému (Čepek, Heřmánek) a vlastně kromě suchého konstatování nic jiného nenabídne. Takže spíše taková přehnaná tragikomická balada, u níž je jasné, jak to skončí (haha, to snad ani ani není spoiler: rozhodně ne happy endem) a nic to moc nedá. Kromě depky a smutku. ()
Mně až třeba v půlce toho filmu došlo, co to má co společnýho s tím pyžamem heh. 🥲 Ten film má kompletně osmdesátkový vibes, ať už tou kamerou nebo jednání v situacích, kdy nebylo použito jediného vulgarismu. ✨ Každopádně tohle téma shledávám jako velmi zajímavý námět, ještě nikdy jsem neviděla v hlavní roli po celý film Františka Husáka, neviděla jsem holt nikdy Homolkovi no, sry. 🤌🏻 Jeho štěstí mě hrozně bavilo a ta žehlička mě dost naštvala, páč mu ten mini dům fakt slušel a mělo to úplně jinou atmosféru, než filmy, jež se odehrávají v bytech. 😁 Prostě jsem u toho filmu přemýšlela nad bizarnostma, ale co už. Snímek je to super, jsem ráda, že to remasterovali a my si mohli všichni užít skvělý filmový osmdesátkový zážitek. Už jen za kvalitní název filmu dávám 11/10. 🙌🏻👕 ()
Film jsem viděl několikrát, ale až nyní pozorně. Pokud je označován za komedii, tak rozhodně dosti hořkou. V příběhu není nouze o humorně rozehrané scény. Ty ale nakonec vyznívají povětšinou na trpký úsměv, či dokonce skoro trapně, což je u tohoto režiséra s podivem. František Husák je smutný klaun, jak zde již někdo poznamenal a i tento film je více smutný, než humorný. ()
F.Husák jako kontrolor nemocných. Který se nesmí rozčilovat a musí dodržovat správnou životosprávu. Jeho návštěvy u nemocných samozřejmě neprobíhají ,tak jak by si představoval. A stejně tak jeho soukromí život. A tak vzniká spousta dobrých situací. Za zmínku stojí i postava jeho otce záletníka v podání J.Kemra. Další pozapomenutelná komedie. ()
8/10 - Františka Husáka jsem měl dosud spojeného především s rodinou Homolkovic, kde ale pro mě byl vždy tím hlavním bavičem neherec Josef Šebánek coby jeho filmový táta. Ale tento zaprášený filmový skvost dokazuje, že Husák patřil k našim nejlepším hercům a je především jeho zásluhou, že z těchto tak trochu banálních historek ze života revizora nemocných vznikla jedna z těch lepších, zároveň však méně doceněných komedií 80. let. Mám skoro chuť dát plný počet, ale při vší úctě k těm nejlepším TOP 10 komediím, které tady před revolucí vznikly, to neudělám. Každopádně je to tak dobré a vtipné, že se na to rád znovu podívám. PS: Ty různé scénky ze života Romů v tomto filmu - to je něco tak milého; o to je smutnější, že co prošlo za minulého režimu, by nyní už zřejmě bylo bez šance. ()
Galéria (34)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (5)
- Ve filmu několikrát zazní „Malá noční hudba“ od skladatele W. A. Mozarta. (SONY_)
- Jan Hartl zde „nasazuje parohy“ Petru Čepkovi, stejně jako tomu bylo ve filmu Vesničko má, středisková (1985). (Gareth_Jones)
- Na námětu a scénáři spolupracoval Vlastimil Venclík, který s tématem filmu měl dobré zkušenosti, protože byl jeden čas sám kontrolorem nemocných. (sator)
Reklama