Spider-Man: Bez domova

Objektivně bych asi měl říct, že Bez domova je z nových Spider-Manů nejslabší, jenže subjektivně je v tom filmu tolik skvělých momentů, že ani nechci mhouřit oko a hodnotím, jak hodnotím. Pavoučí fanoušci budou místy až v sedmém nebi, Jon Watts a Tom Holland to prostě dokázali a trilogii uzavřeli příslibem velkých věci do budoucna. Z toho, co není spoiler, musím vypíchnout hudbu Michaela Giacchina a doslova každou scénu, v níž se Spidey sejde s Doctorem Strangem. (16.12.2021)

„Aké je to chodiť so Spider-Manom? Zaujíma sa o vaše pocity?“ Ako keby človeku, ktorý má načítané a napozerané všetky veci so Spider-Manom, dali 200 miliónov a telefónne čísla na... istých... ehm... hercov... a nechali mu absolútne voľné ruky, aby si robil čo uzná za vhodné. Nad scenárom je lepšie nepremýšľať. Nepáčil sa mi dôvod, pre ktorý k „tomu“ došlo. Neverím, že by s niečím takým súhlasil Doctor Strange. Ak by aj súhlasil, aká je šanca, že by sa to niekomu ako on vymklo spod kontroly len preto, že mu do toho neustále niekto doslova rozpráva? Navyše sa (opäť raz) potvrdzuje riziko postavy, akou je Strange: je taký mocný, že môže prakticky všetko vo vesmíre, potom je ale otázne, prečo sa dejú zlé veci, keď by teoreticky stačilo, aby napochodoval na scénu, spravil dve-tri kúzla a za 25 sekúnd by bolo po nebezpečenstve. Nepozdával sa mi ani lacný dôvod, ako ušetriť na digitálnej postave tým, že ju na dlhé minúty schovám do dodávky, to ako vážne?. Spôsob, akým sa Peter na konci rozlúči so svojimi dvoma „priateľmi“ budí rozpaky. Vlastne aj posledné scény so Spideyho protivníkmi sú nejaké... nijaké. To je naozaj také jednoduché, zbaviť superschopností tie postavy, ktoré ich boli zbavené? To zásadným spôsobom mení komiksový žáner! Stačí dotyčnému záporákovi pichnúť injekciu a o desať sekúnd je z neho normálny inteligent. Akonáhle ale nad tým prestanete premýšľať (je otázne, či to dokážete, pretože scenáristi občas volia neskutočne rapídne oslie mostíky a drastické dramaturgické náhody), čaká vás originálna, prekvapivá a robustná jazda so skvelými postavami. Som fanúšik, ktorý čítal stovky Spider-Manových komiksov (a samozrejme videl filmy), takže som sa spokojne usmieval aj v scénach, ktoré ľuďom v sále, ktorí ich nečítali, buď nič nehovorili, alebo ich dokonca kvôli svojej vlastnej nevedomosti považovali za komické (úprimné dojatie istej postavy vo finále po tom, čo inú postavu zachránila pred smrteľným pádom). Páčil sa mi spôsob, ako Peter využil matematiku, ale to som nemal povedať, lebo to potom bude vyzerať tak, že podobných parádnych scén je tam len pár. To ale nie je pravda. Nie je ich tam pár. Je ich tam asi... veľa. Pred zájdením do kina som vedel o niektorých šokujúcich zvratoch, no i tak som bol prekvapený, ako nečakane nimi tvorcovia narábali. A vezmite si do kina vreckovky. P.S. - Potitulková scéna príšerná. (26.01.2022)

"Spider-Man: Bez domova" je v rámci dosavadních komiksáren zázračný úkaz. Na rozdíl od jiných superhrdinských filmů se totiž nepodřizuje taťkovskému étosu stárnoucích fanboyů, ale cílí výhradně na mileniály a mladší ročníky. Ba co víc, dokonce přejímá jejich hodnoty a ještě ke všemu je konfrontuje s v jádru zlou a návodně korozivní černobílou dualitou starších filmů. Stejně jako dnešní (respektive každá) mladá generace je také její Spider-Man zbrkle hyperaktivní, naivní a idealistický. Zásadnější posun, vedle hypermediality a motivu kamarádství, se ale projevuje v prom��ně spidermanovskýh hodnot a poselství. Ačkoli i zde nevyhnutelně dojde na rozumbradovsky dospělácké "with great power comes great responsibility", Hollandův Spider-Man v rámci oblouku dospívání nemusí přijít o svůj mladický pohled na svět. Ten prostupuje celým filmem a podmiňuje ústřední motiv zdejšího vyprávění, jímž je snaha se záporáky nebojovat, nýbrž hledat cesty, jak jim pomoci. (08.01.2022)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)

Uznávám, že jsem byl před třetím Spider-Manem malinko neklidný a bál se, aby z vyvrcholení Spideyho trilogie a návratu mnoha starých záporáků nevznikla hodně divoká splácanina, která se Jonu Wattsovi rozpadne pod rukama. Jenže k tomu naštěstí opravdu nedošlo. Ano, v první hodině snímek ještě občas malinko kulhá pod nánosem teenagerského a někdy na sílu hnaného humoru, jenž mě malinko irititoval už ve dvojce. Stejně tak chování postav je místy na zdvižené obočí a je mi jasné, že rejpalové si ve scénáři najdou svoje. Jenže pak už přijde jen totální komiksový nářez, v němž Jon Watts jede na plný plyn a ukazuje, jak si je s každým dalším filmem blockbusterově jistý v kramflecích Nový Spider-Man se tak rázem změní v natřískanou a nahláškovanou jízdu, v níž dokáže Watts i příběh několikrát velmi příjemně překvapit i skvěle využít všechny záporáky, z nichž má téměř každý svůj moment na to zazářit. Scénář pak navíc umí chytře pracovat s jednotlivými motivy, linkami, narážkami, uzavírat možné i nemožné dějové kruhy… a v závěru ždímat emoce na maximum. Třetí Spider-Man je zkrátka i přes jisté mušky v první polovině výtečným a řemeslně precizním vyvrcholením trilogie, o němž fanoušci snili. Na Tobeyho dvojku Bez domova sice stále nemá, mezi trojici nejlepších pavoučích kousků se ovšem nový Spidey vyšplhal celkem s přehledem. (15.12.2021)