Volání rodu

Jistě, technické detaily, reálie, to vše je velmi špatné. Umytý, přistřižený a jak dětská prdelka holý český hezoun se zkrátka pravěkým obyvatelem nestane, ani když si oblékne činčilu. Tohle by se mělo natočit ještě jednou, bez rukaviček a s odbornou asistencí, Štorchovy příběhy za to stojí a po pravdě, scénář není zlý. Právě závan nostalgie z dětské četby a v kontextu novodobé disneyovské plytkosti i docela silný příběh katapultují závěrečný díl trilogie vysoko. Byť film sráží žalostné herecké výkony, je nejlepší z pravěké trilogie. Té by nejvíce pomohlo, kdyby zůstala jedním filmem (viz můj komentář k předešlým dílům). (12.04.2017)

Poslední díl této trilogie nezačal vůbec špatně. Plíživá smrt – vyhnání z rodu, jenže potom nastal útlum v podobě putování a soužití s „ovčáky“. Tady atmosféra dost stagnovala a když už se tvůrci snažili hrát na emoce, hlad a soucítění s Havranpírkem a spol, měli to lépe zpracovat (tedy hlavně důvěryhodněji). Vím, bylo to točené pro mladší diváky, ale když už se tu i zabíjelo – tak to chtělo přišlápnout plyn i v jiných věcech. První díl jsem viděl na čistý průměr, dvojku tak na 60%, ale trojka je zase krok zpátky. Jako pozitivum vidím mladou Gábinu, která za mlada nebyla vůbec špatná (vzhledově). Miroslav Moravec podal dobrý výkon, ale měl dost svázané ruce scénářem a „přístupností“, protože i on rozhodně měl navíc. (29.01.2015)

Většině filmů nostalgie pomáhá k mnohem lepším hodnocením, než jaké by dostaly, kdyby se prezentovaly jako dnešní novinka. U havraní trilogie je tomu naopak. Status klasiky pro dospívající je vykoupen jakýmsi "prozřením skrz infantilnost", když diváci dospěli. Mě se naštěstí trilogie v raných letech vyhla, a tak můžu bez předsudků ocenit toto v kontextu světové kinematografie jedinečné dílo, které kloubí výrazové prostředky České nové vlny s neuvěřitelně zajímavým a do detailu propracovaným tématem. (29.09.2009)

Jako kluka mě to minulo určitě, a to jsem na Lovcích mamutů vyrostl... Nějak nevím, kde jsme se ke snímku dostal, možná škoda, že začínám od konce, protože tohle je první, co jsem z trilogie viděl. Každopádně... nuda, neherecké, divné až místy trapné. Jo, asi to bude mít nějakou naučnou funkci, ale nemyslím, že je to úplně dobře pojaté. Plus 3 z 5ti obličejů nesympatičtí, až to bolí...mluvím o těch třech hlavních... dáme šanci dalším dílům... (20.09.2019)

Do názvu závěrečného dílu trilogie na motivy Štorchova románu narouboval režisér série Jan Schmidt odkaz na počátky osidlování české kotliny slovanským národem. Je to podařené zakončení zidealizovaného pohledu na dobu kamennou, kde tep života dosahuje svého vyvrcholení a otevírá nové možnosti a naději do budoucnosti. Zhoubná moc nakažlivé nemoci a osidlování nového území jsou body, od kterých se rozvíjí dramatická zápletka a vynalézavé atraktivní okénka do prehistorie lidského společenství. Další složkou, která dotvořila osobitou podobu popularizace vědy, je kamera, za kterou stál Jiří Macák. Poetické obrazy panenské přírody se střídají s expresionistickým důrazem a společně se zvukem a hudbou jsou nezaměnitelnou a vytříbenou tváří filmové vzdělávací série. Hlavní postavou je naposledy Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek), který se svým věrným druhem a mentorem Sokolem (velmi dobrý Jiří Bartoška) čelí největší výzvě svého života. V těchto chvílích volá život nejnaléhavěji a nejtvrději. Hlavní ženskou postavou je mladá žena Šťastná chvíle (zajímavá Gabriela Osvaldová s hlasem Jany Andresíkové). Kmenové ústrky nepřestávají a jediná schůdná alternativa se dotýká samotné schopnosti přežití v souladu s přírodou. Důležitou postavou je náčelník kmene pastevců Křikavec (velmi dobrý Miroslav Moravec), nesmlouvavý vůdce a nepříliš ochotný soused nově příchozích pionýrů. Výraznou postavou je Křikavcova mladá dcera Rosnička (zajímavá Milada Janderová-Kratochvílová) v postupném sbližování a v rostoucí náklonosti k Havranpírkovi. Z dalších rolí: nespokojený a neurvalý pastevec Beran (zajímavý Ladislav Křiváček), neústupný náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), či vlivná žena rybářské osady Tlapa (příjemná Beta Poničanová). Mnoho se toho napovídá o chabé výstižnosti reality dané doby. Ano, je to romantizující pohled na dobrodružství prastarého způsobu života. Ale namakaní svalovci a efektnější berličky nemají s realitou příliš společného. Ve svém popularizačně-vzdělávacím schématu se jedná o nadprůměrné filmové dílo, které vědní obory přibližuje, zpřístupňuje a zlidšťuje k potřebám současného přemýšlivého člověka, pokud je toho schopen. (04.02.2017)