Deník milovníka filmů

Game Over, Man! (2018) - 60 %

Tohle je místy tak blbé, až jsem se prostě bavil a smál. Jsou zde scény, které jsou skutečně ujeté a hodně se mi líbí, že Adam DeVine se toho prostě nelíbí, a i když je otravný, tak jde do role prostě naplno. Tohle k němu prostě patří. Ač si na něj vždy musím znovu zvykat, je prostě správně ujetý. Takže jo, smál jsem se, tudíž dobré.

Harold And Lillian: A Hollywood Love Story (2015) - 80 %

Harold a Lillian Michelsonovi pro mě byli do vidění snímku neznámou. Ale to je prostě tím, že z Hollywoodu vídáme jen ty hvězdy a ty ostatní profese nám zůstávají trochu skryté. Jejich příběh je ale krásný, dojemný a prostě lidský. A ano, i oni dva pomáhali utvářet ty skutečně velké americké filmy.

Oro (2017) - 60 %

Na historický film je to dobré, drsné. A hlavně na to drsné je zaměřeno, takže samotný příběh, který se tam odehrává, se nejeví ani moc důležitý. Ke konci to ale velmi dobře graduje, i když některé scény mi skoro přišly nelogické. I tak jsem se ale nemohl zbavit určitého příjemného dojmu, snad v náznacích podobnosti s filmem "Apocalypto".

Strike: Career of Evil (2018) - 70 %

S posledními scénami tahle sezóna trochu ztrácela, bylo to takové zbytečně moc lidské, k postavě hlavního hrdiny mi to až tak nesedlo, ale zase musím nechat, že příběh a pátrání mě tentokrát bavily a já jsem byl zvědavý na to, jak to dopadne a kdo je vrah. A to odhalení není vůbec špatné. Takže spokojenost.

Tulipánová horečka (Tulip Fever, 2017) - 50 %

Romantický film, u kterého jsem si říkal, že je vlastně jedno, jestli je to o tulipánech nebo ne, protože by tam fungovalo cokoli jiného. Příběh milenců není špatný, nemá zlý vývoj, ale to zbytečné prosazování komična mi tam nesedělo. A nakonec je to i v závěru takové divně pozitivní, což jsem nečekal.

Ferrari 312B: Where the Revolution Begins (2017) - 50 %

Snímek o Ferrari, o lidech, kteří mají rádi Ferrari a od lidí, kteří mají rádi Ferrari. Pokud máte rádi Ferrari, asi se vám film bude hodně líbit, pokud ne, nejspíš vám bude celkem ukradený. Dobré na něm je, že je tu pohled do zákulisí výroby, sice nijak bohatý, ale i to krátké nahlédnutí je celkem zajímavé.

Hvězdy neumírají v Liverpoolu (Film Stars Don't Die in Liverpool, 2017) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem čekal, že to bude lepší, že to bude emotivnější, ale nakonec se to nekonalo. Jako romance to funguje, ale čím víc se to blíží ke konci, tím je to takové nijaké. Jasně, osud k ní nebyl zrovna milý, ale tohle není příběh, který by dokázal diváka zaskočit. První polovina rozhodně lepší.

Démoni vzpomínek (Final Recourse, 2013) - 30 %

Teda nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek má tak debilní vysvětlení na konci, že jsem prostě litoval toho, že jsem to celé sledoval. Jasně, trochu se to snaží o to, aby to bylo zajímavé, aby tu byl originální zvrat, ale dle mého pohledu to prostě nefunguje a zabíjí to jinak relativně průměrně rozjetý thriller.

Vánek osudu (Flying Lessons, 2010) - 50 %

Lidský příběh nijak velký, prostě návrat jedné holky domů, kam se nikdy nechtěla moc vrátit, ale kde má prostě kořeny a kde zrovna potřebuje být. Na diváka to asi moc velký dojem nezanechá, ale v tu chvíli, kdy to sleduje, si možná i něco odnese o tom, že život je někdy fajn, někdy na hovno. Prostě očekávaná podívaná.

Furlough (2018) - 40 %

Docela zajímavé herecké výkony, které ale padají s tím, že jim nakonec scénář nic zásadně zajímavého nenabídne. Whoopi Goldberg mi tu přijde skoro jako zbytečná postava, alespoň podle toho, jak ji derou dopředu. Pro příběh až tak zásadní nakonec není, hrdinka tím není nijak výrazně lidštější.

10x10 (2018) - 60 %

Není to nic objevného, ale na tom malém prostoru se rozehrála docela dobrá hra, která mohla skončit možná trochu rychleji, ale i tak mi to soupeření mezi uvězněnou a věznitelem, kdy si nejste jistí, kdo je vlastně hajzl, docela sedělo. Skvěle vybraní herci, kdy oba v sobě mají něco ambivalentního, což bylo pro role potřeba.

Nulová šance (80 Minutes, 2008) - 40 %

Skoro by se zdálo, že tohle má být celkem napínavý snímek, ale nakonec se ukázalo, že to až takový dril nebude, a to i přesto, že je zde jasně vymezený časový interval. Myslím, že z látky se dalo vykřesat rozhodně mnohem více, ale to se tvůrcům "80 Minutes" prostě nepodařilo a nakonec i celkem nudí.

Ace Wonder: Message From a Dead Man (2014) - 50 %

Takový celkem průměrný rodinný film, který ničím výrazně nepřekvapí, ale bylo vidět, že si to herci celkem užívali a možná se jim to podařilo přenést i na dětské diváky. Dospělý divák asi nechytne zápal postav, ale ta hodinka a půl, která se filmu věnuje, nemusí být vnímána jen jako velká ztráta času.

Along for the Ride (2016) - 70 %

Dennis Hopper byl rozhodně zajímavou uměleckou osobností, protože nelze tvrdit, že by byl jen hercem. I když se dokument místy jeví až jako trochu moc adorující, rozhodně to nijak nevadí tomu, aby byla osobnost popsána. Navíc se dokument nebojí zabřednout ani do komplikovanějších Hopperových období.

Er shi si cheng ji (2008) - 60 %

Zajímavě natočený snímek, u kterého jsem si říkal, že je zajímavé právě to, jak jsou jednotlivé postavy snímány, jako kdyby to byl dokument. A funguje to, vytváří to velmi specifický dojem ze zde prezentovaných osudů. I čínský, potažmo asijský film dovede být tímhle způsobem novátorský a trochu odlišný.

Fumihazushita haru (1958) - 70 %

Seijun Suzuki byl prostě dobrý v tom, jak dokázal poměrně realisticky zachytit aktuální podobu Japonska, především pak z pohledu mladých, ale do toho světa ještě přidal násilí, které je skoro až noirového charakteru, s čímž souzní ještě barevnost - černobílá - jeho filmů. Tento snímek je toho dobrým důkazem.

Hai tiin yakuza (1962) - 60 %

Seijun Suzuki ukazuje celkem realistickým způsobem, jak může vypadat menší války gangů nebo zločinců u ještě celkem mladých jedinců, kteří by se měli starat především o školu. Není to akčně skvělé, ale ono tady o akci skoro nejde, spíše jde o to, že tohle by se ve společnosti klidně mohlo dít a nejspíš se to i dělo.

Takeshis' (2005) - 60 %

Takeshi Kitano je osobností japonského filmu i televize, má za sebou celkem zajímavý život a také nějaké problémy, z kterých jako kdyby se ve snímku "Takeshis'" vyzpovídal, a to v surreálné podobě, kdy není jednoduché pochopit, co se vlastně děje a kam to směřuje. I proto je snímek docela zajímavý.

Návrat Lew Harpera (The Drowning Pool, 1975) - 60 %

Snímek "Návrat Lew Harpera" má dobrého herce v hlavní orli, o tom se nedá pochybovat, má celkem zajímavé herce ve vedlejších rolích, případ, který není vyloženě nudný, ale musím zdůraznit i to, že jsem místy měl pocit, že to trochu tápe, nemluvě na tom, že už to bylo ke konci opravdu hodně dlouhé.

Hranice vesmíru (The Farthest, 2017) - 70 %

Zajímavý dokument, který se pohledem jedné družice, jež se dávno dostala tam, kam se žádná jiná ještě nedostala, ukazuje život na planetě Zemi z pohledů specialistů, kteří zde prezentují svoje názory. Rozhodně je to film o tom, jak se vám mohou rozšířit obzory toho, co všechno chce a může člověk dokázat.

Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %

Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %

Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %

Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %

Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %

Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.

Přání smrti 3 (Death Wish 3, 1985) - 50 %

Přece jen malinko vyčpělé, protože se vlastně jen opakuje to stejné téma s tím, že tady se Paul Kersey na chvíli i dostane do vězení, ale vlastně za něco, co nespáchal, což je pěkná ironie. Herecky je to opět takové suché, což udává sám Charles Bronson, a dějově to asi nepřekvapí, jen je to takové větší, více to tu bouchá, více se střílí.

Metropolitan (Metropolitan, 1990) - 60 %

I když je scénář snímku "Metropolitan" rozhodně velmi dobře napsaný a má momenty, které jsou skvělé, i když dialogy nenudí, tak jsem se do filmu celkově nějak nedokázal dostat, jako kdyby se mi všechny postavy, které jsou zde prezentované, nějakým způsobem prostě protivily a mě nebavilo je sledovat.

Monterey Pop (1968) - 95 %

Festival Monterey Pop v Kalifornii, který se udál 16. až 18. června 1967 si rozhodně zasloužil takový dokument, který skvěle dokázal zachytit hudbu a dobu. Popravdě bych se na ten festival dostal asi raději než na Woodstock už jen proto, jak to bylo klidnější, ale přitom zde byly všechny velké hvězdy. Ty písně jsou úžasné.

Nemilovaní (Nelyubov, 2017) - 80 %

I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce.

Paddington 2 (Paddington 2, 2017) - 80 %

I když jsem si myslel, že to na první film nemůže dosáhnout, příběh byl celkově docela zajímavý a hezky bláznivý, a navíc se zde objevují postavy, které jsou prostě skvělé, především pak proto, jak se je podařilo zahrát skvělým britským nebo irským hercům. Místy je to prostě krása pohledět, je to zábavné, ale i dojemné, pokud je to potřeba.

Chasing Coral (2017) - 80 %

Krásná ukázka toho, jak člověk dokáže zničit něco skutečně nádherného. A pořád se najdou lidé, kteří budou tvrdit, že se nic neděje, že je znečišťování jen jeden velký humbuk. Není a zničili jsme už dost. Je dobře, že jsou zde lidé, kteří chtějí situaci změnit, ale otázkou zůstává, jestli už není dávno pozdě.

Chiefs (1968) - 50 %

Nepříliš výrazný dokument, který ukazuje policajty na jejich společné akci, kde se především prezentuje to, že jsou to celkem obyčejní lidé, což by je mohlo v očích diváků degradovat. Možná i proto se dokument moc často nepromítal, i když měl být právě oficiálně pro tato setkání policejních šéfů vytvořen.

Život je sladký (Life Is Sweet, 1990) - 70 %

Mike Leigh se ve snímku "Život je sladký" dokáže podívat na své postavy jak realisticky, někdy až bolestivě realisticky, tak i s nadhledem a humorem, kdy u postavy, kterou hraje Timothy Spall si celou dobu nejste jistí tím, jestli přehrává záměrně, nebo je to všechno na efekt. Každá postava je ale lidská a má hloubku.

Looking Glass (2018) - 50 %

Kdyby to ke konci neztrácelo dech a ve svém vyústění to nebylo popravdě celkem nudné a očekávané, tak bych snímek hodnotil ještě o něco lépe, protože Cage se na voyeura docela hodil. Chtělo by to ale trochu jiné směřování, trochu jinou cestu. Takhle je to spíše jen dobrý rozjezd se špatným koncem.

Love Per Square Foot (2018) - 60 %

Indická romance, která není nějak zásadně výjimečná, ale přesto vás bude bavit na ni koukat. Indové už se v žánru romantických komedií dostali tak daleko, že přesně ví, koho vybrat na casting, že přesně ví, že ten člověk nebude publiku vadit, ale dokáže ho k sobě připoutat. A takoví tady jsou všichni.

Half Magic (2018) - 30 %

Co se tímhle Heather Graham snažila říct, je asi celkem jasné, měla se zde ukázat síla ženy, ale ona pro to zvolila formu, která se mi jeví trochu nešťastná. Ten úvod je celkem trapný, zápolení hrdinek také a končí to tak, jak se dalo celou dobu čekat. Heather ukázala, že je kromě hraní schopná psát i režírovat, ale zázrak to není.

High Society (2018) - 40 %

Skoro by to vypadalo, že by to mohla být i celkem vtipná komedie, jak dvě holky v porodnici vymění, omylem, a ony to pak zjistí v pubertě, kdy jedna byla celou dobu bohatá a má být chudou, druhá to má naopak. Ale jak se ukázalo, tohle Němcům moc nevyšlo a vlastně film ani moc zábavný není.

Rukojmí (Hostages, 2017) - 50 %

Ne že by "Rukojmí" byl špatný film, al nemůžu si pomoct, tak nějak mi to celé přišlo průměrné, i když zde byla snaha o to, aby to bylo relativně temné a byl zde pocit, jak je režim děsivý. On bal a je, ale tenhle snímek dle mého nepřinesl tématu nic extra nového, i když se zabývá skutečnými událostmi.

Icarus (2017) - 75 %

Zajímavý dokument o tom, jak to vlastně bylo na pozadí odhalení dopingové aféry. Někdo je prostě pro vítězství ochoten udělat mnohem víc než ostatní. A popravdě se docela divím, že za to Rusové nepykali ještě víc. Ale oni nemohou, protože i když je sport hlavně o sportu, pořád je to také hodně politika.

Ilo Ilo (2013) - 70 %

Ze Singapuru v koprodukci s dalšími zeměmi dorazil snímek, který ukazuje, že i zde je možné natáčet silné, i když velmi niterné snímky. Vlastně jen příběh o jedné ženě a jednom chlapci. Nic víc, ale přesto vás to dovede zaujmout a místy doslova ukovat k místu, kde sedíte a snímek sledujete. Velmi dobré.

Cook Off! (2007) - 20 %

Skoro to vypadalo, že by to mohla být i celkem vtipná komedie. Jak se ukázalo, tak to vlastně vůbec vtipné není. Snaha ukázat lidi, kteří se hlásí do různých podivných soutěží, by vyhráli pořádné peníze, i když nemají žádné schopnosti, se do jisté míry podařila, ale sledovat do hodina a půl prostě bolelo.

Dead Reckoning (1947) - 70 %

Takový celkem klasický Humphrey Bogart v noiru, a to myslím v tom dobrém. Většinu toho řekne ve voice overu, a i když si myslíte, že má vlastně jen jeden výraz, ve skutečnosti zvládne hrát některé scény právě jen obličejem. Scénář není geniální, ale dost dobrý na to, aby vás bavil až do úplného konce.

Far Cry 5: Inside Eden's Gate (2018) - 40 %

Pro propagaci videohry je to asi celkem fajn, ale ve skutečnosti je to prostě jen film o tom, jak se skupina snaží získat setru jednoho z nich zpět z jedné divné sekty a zjistí, že to je fakt divná sekta. A to je celé. Na tom není nic až tak zajímavého a těch třicet minut nic zásadního nepřinese, ani pro hru mě to nenadchlo.

Fassbinder (Fassbinder, 2015) - 70 %

Rainer Werner Fassbinder je rozhodně jedním z nejvýznamnější, nejpilnější a nejspecifičtějších německých režisérů, asi nejen druhé poloviny minulého století, ale prostě vůbec. Je dobře, že si jeho tvorbu připomínáme a že jeho rodáci natočili tenhle dokument. Jeho filmy prostě musí zůstat stále naživu.

Gaga: Five Foot Two (2017) - 70 %

Mám Lady Gaga docela rád, její hudba, hlavně ty už trochu starší písně, jsou prostě dobré, i když mám pocit, že těmi posledními neoslnila. Aspoň mě nedokázala tak chytnout. Tenhle poměrně intimní dokument ji ale ukazuje jako normálního člověka, který je oddaný rodině, ale i umění, a to se mi na ní líbí, stejně jako na filmu to, že ji sleduje prostě furt.

Benvenuti al nord (2012) - 40 %

Italská komedie, která bohužel není žádný moc velký zázrak, možná hlavně proto, že většinu času to není nějak extra vtipné. Navíc když zjistíte, že to má vlastně téměř dvě hodiny stopáže, tak se pomalu budete propadat a nudit. Dějově to není nic překvapivého, postavy spíše trapné, než aby byly vtipné nebo aspoň divné.

Tom Jones (Tom Jones, 1963) - 60 %

Osobně nemám moc rád historické filmy, takže jsem si tenhle nějak moc extra neužil, a musím uznat, že to, co se mi líbilo, bylo, jak Albert Finney pojal titulní postavu. Díky němu je snímek živý, svižný a celkem zábavný. O to víc překvapí Oscar pro film, ale ne pro jeho hlavního herce, který byl vskutku tahounem.

Tom of Finland (Tom of Finland, 2017) - 70 %

Rozhodně to není film pro všechny, ale myslím si, že Tom of Finland byl zajímavou osobností a jeho kresby si zaslouží kultovní status, protože jsou prostě rozpoznatelné navíc jasně cílené. Filmu se docela daří rozšifrovat jednotlivé motivace, které vedly Toma k tomu, aby se projevoval právě kresbou.

When We First Met (2018) - 60 %

Nejdřív jsem si myslel, že to bude jen trapná romantická komedie, když se do toho přidal prvek časové smyčky, skoro se mi chtělo křičet, ale pak jsem zjistil, že trojice Alexandra Daddario, Adam DeVine a Shelley Hennig jsou natolik fajn, že se na ně dobře kouká a film vás díky nim baví. Adam je na první pohled na zabití, ale on je prostě zábavný.

Čí jsou ulice? (Whose Streets?, 2017) - 50 %

Dokument sám o sobě není nějak moc překvapivý, spíše se jedná o celkem očekávané sdělení, ale upozorňuje na to, že Amerika, dávno po zrušení otroctví a dávno po smrti Martina Luthera Kinga, není nikam posunutá, neustále je rozdělená na bílou a černou a nejspíš se na tom ještě dlouho nic nezmění.