Jamie Murray
Jamie Murray | |
---|---|
Jamie Murray na Paris Masters 2019 | |
Stát | Spojené království |
Datum narození | 13. února 1986 (38 let)[1] |
Místo narození | Dunblane, Skotsko[1] |
Bydliště | Wimbledon, Spojené království[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 84 kg[1] |
Profesionál od | 2004[1] |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 6 862 174 USD |
Tenisová raketa | Dunlop |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–1 |
Nejvyšší umístění | 834. místo (22. května 2006) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 564–405 |
Tituly | 33 ATP, 10 challengerů, 6 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (4. dubna 2016) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2016) |
French Open | čtvrtfinále (2017, 2020) |
Wimbledon | finále (2015) |
US Open | vítěz (2016) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2016, 2017, 2018) |
Olympijské hry | 2. kolo (2008) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 5 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2020) |
French Open | semifinále (2011) |
Wimbledon | vítěz (2007, 2017) |
US Open | vítěz (2017, 2018, 2019) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2015) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 28. října 2024
Jamie Robert Murray, OBE (* 13. února 1986 Dunblane, Skotsko) je britský tenista ze Skotska, vítěz smíšených čtyřher ve Wimbledonu 2007 a 2017, rovněž jako na US Open 2017, 2018 a 2019. V mužském deblu triumfoval na Australian Open 2016 a US Open 2016. Mezi dubnem až červencem 2016 byl devět týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře, jakožto první Brit vůbec na čele tenisového žebříčku bez rozdílu soutěže.[2] Jeho mladším bratrem je bývalá světová jednička ve dvouhře Andy Murray.
Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour třicet tři turnajů ve čtyřhře. První z nich vybojoval s Ericem Butoracem na americkém SAP Open 2007. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal celkem šestnáct titulů ve čtyřhře.
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v květnu 2006 na 834. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2016 na 1. místě. Od června 2006 ho trénuje Kanaďan Louis Cayer. Součástí týmu je také Alan MacDonald.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni si v mužské čtyřhře zahrál tři finále v řadě. Na londýnském Wimbledonu 2015 nestačil s Australanem Johnem Peersem na dvojici Jean-Julien Rojer a Horia Tecău.[3] V závěru US Open 2015 podlehli Francouzům Pierru-Huguesovi Herbertovi a Nicolasi Mahutovi.[4] Trofej vybojoval až s Brazilcem Brunem Soaresem na Australian Open 2016. Po boku Srbky Jeleny Jankovićové také ovládl smíšenou čtyřhru Wimbledonu 2007, kde ve finále přehráli pár Jonas Björkman a Alicia Moliková.
V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval jako 21letý v roce 2007 čtvrtfinálovým utkáním zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, když společně s Gregem Rusedskim zdolal pár Robin Haase a Rogier Wassen. Za rozhodnutého stavu pak ještě nastoupil do čtvrtého zápasu série, kde nestačil ve třech sadách na Robina Haaseho. Velká Británie v sérii zvítězila 4:1 na zápasy.[5] V roce 2015 se stal členem vítězného družstva, které pro Spojené království vybojovalo salátovou mísu poprvé od roku 1936.[6] Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[7]
Velkou Británii reprezentoval v deblových soutěžích na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, londýnských Hrách XXX. olympiády a také na Letní olympiádě 2016 v Riu de Janeiru. Nejdále se probojoval do druhého kola mužské čtyřhry LOH 2008, do níž nastoupil s bratrem Andym Murrayem. Soutěž opustili ve druhém kole po prohře od francouzského páru Arnaud Clément a Michaël Llodra. Ve smíšené čtyřhře Riodejaneirské olympiády vypadl na úvod po boku Johanny Kontaové s pozdějšími olympijskými vítězi Bethanií Mattekovou-Sandsovou a Jackem Sockem.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Tenis začal hrát ve čtyřech letech, když ho k němu přivedla matka Judy, bývalá skotská reprezentační trenérka.[1] Halový a travnatý dvorec má jako oblíbené povrchy.[1] Ve volném čase hraje rád golf.[1] Je velkým fanouškem fotbalového mužstva Hibernian.[1] Dne 28. října 2010 se oženil za Alejandru Murrayovou, rozenou Gutiérrezovou. Za svědka mu šel bratr Andy.[1]
Finále na Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Mužská čtyřhra: 5 (2–3)
[editovat | editovat zdroj]Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2015 | Wimbledon | tráva | John Peers | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
6–7(5–7), 4–6, 4–6 |
Finalista | 2015 | US Open | tvrdý | John Peers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
4–6, 4–6 |
Vítěz | 2016 | Australian Open | tvrdý | Bruno Soares | Daniel Nestor Radek Štěpánek |
2–6, 6–4, 7–5 |
Vítěz | 2016 | US Open | tvrdý | Bruno Soares | Pablo Carreño Busta Guillermo García-López |
6–2, 6–3 |
Finalista | 2021 | US Open | tvrdý | Bruno Soares | Rajeev Ram Joe Salisbury |
6–3, 2–6, 2–6 |
Smíšená čtyřhra: 8 (5–3)
[editovat | editovat zdroj]Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2007 | Wimbledon | tráva | Jelena Jankovićová | Alicia Moliková Jonas Björkman |
6–4, 3–6, 6–1 |
Finalista | 2008 | US Open | tvrdý | Liezel Huberová | Cara Blacková Leander Paes |
6–7(6–8), 4–6 |
Vítěz | 2017 | Wimbledon (2) | tráva | Martina Hingisová | Heather Watsonová Henri Kontinen |
6–4, 6—4 |
Vítěz | 2017 | US Open | tvrdý | Martina Hingisová | Čan Chao-čching Michael Venus |
6–1, 4–6, [10–8] |
Finalista | 2018 | Wimbledon | tráva | Viktoria Azarenková | Nicole Melicharová Alexander Peya |
6–7(1–7), 3–6 |
Vítěz | 2018 | US Open (2) | tvrdý | Bettanie Mattek-Sandsová | Alicja Rosolská Nikola Mektić |
2–6, 6–3, [11–9] |
Vítěz | 2019 | US Open (3) | tvrdý | Bethanie Mattek-Sandsová | Čan Chao-čching Michael Venus |
6–2, 6–3 |
Finalista | 2020 | Australian Open | tvrdý | Bethanie Mattek-Sandsová | Barbora Krejčíková Nikola Mektić |
7–5, 4–6, [1–10] |
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]Čtyřhra: 64 (33–31)
[editovat | editovat zdroj]
|
|
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 30. července 2006 | Los Angeles, Spojené státy | tvrdý | Eric Butorac | Bob Bryan Mike Bryan |
2–6, 4–6 |
Finalista | 2. | 1. října 2006 | Bangkok, Thajsko | tvrdý (h) | Andy Murray | Jonatan Erlich Andy Ram |
2–6, 6–2, [4–10] |
Vítěz | 1. | 18. února 2007 | San José, Spojené státy | tvrdý (h) | Eric Butorac | Chris Haggard Rainer Schüttler |
7–5, 7–6(8–6) |
Vítěz | 2. | 25. února 2007 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Eric Butorac | Jürgen Melzer Julian Knowle |
7–5, 6–3 |
Vítěz | 3. | 23. června 2007 | Nottingham, Spojené království | tráva | Eric Butorac | Joshua Goodall Ross Hutchins |
4–6, 6–3, [10–5] |
Vítěz | 4. | 17. února 2008 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Max Mirnyj | Bob Bryan Mike Bryan |
6–4, 3–6, [10–6] |
Finalista | 3. | 21. dubna 2008 | Estoril, Portugalsko | antuka | Kevin Ullyett | Jeff Coetzee Wesley Moodie |
2–6, 6–4, [8–10] |
Finalista | 4. | 16. června 2008 | Nottingham, Spojené království | tráva | Jeff Coetzee | Bruno Soares Kevin Ullyett |
2–6, 6–7(5–7) |
Vítěz | 5. | 7. listopadu 2010 | Valencia, Španělsko | tvrdý (h) | Andy Murray | Maheš Bhúpatí Max Mirnyj |
7–6(10–8), 5–7, [10–7] |
Vítěz | 6. | 25. září 2011 | Mety, Francie | tvrdý (h) | André Sá | Lukáš Dlouhý Marcelo Melo |
6–4, 7–6(9–7) |
Vítěz | 7. | 9. října 2011 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Andy Murray | František Čermák Filip Polášek |
6–1, 6–4 |
Finalista | 5. | 5. února 2012 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Paul Hanley | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin |
4–6, 6–7(4–7) |
Vítěz | 8. | 13. dubna 2013 | Houston, Spojené státy | antuka | John Peers | Bob Bryan Mike Bryan |
1–6, 7–6(7–3), [12–10] |
Vítěz | 9. | 28. července 2013 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | John Peers | Pablo Andújar Guillermo García-López |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 10. | 29. září 2013 | Bangkok, Thajsko | tvrdý (h) | John Peers | Tomasz Bednarek Johan Brunström |
6–3, 3–6, [10–6] |
Finalista | 6. | 6. října 2013 | Tokio, Japonsko | tvrdý | John Peers | Rohan Bopanna Édouard Roger-Vasselin |
6–7(5–7), 4–6 |
Vítěz | 11. | 4. května 2014 | Mnichov, Německo | antuka | John Peers | Colin Fleming Ross Hutchins |
6–4, 6–2 |
Finalista | 7. | 15. června 2014 | Londýn, Spojené království | tráva | John Peers | Alexander Peya Bruno Soares |
6–4, 6–7(4–7), [4–10] |
Finalista | 8. | 23. srpna 2014 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | John Peers | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
3–6, 4–6 |
Finalista | 9. | 27. září 2014 | Kuala Lumpur, Malajsie | tvrdý (h) | John Peers | Marcin Matkowski Leander Paes |
6–3, 6–7(5–7), [5–10] |
Vítěz | 12. | 11. ledna 2015 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | John Peers | Alexandr Dolgopolov Kei Nišikori |
6–3, 7–6(7–4) |
Finalista | 10. | 15. února 2015 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | John Peers | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
6–3, 3–6, [8–10] |
Finalista | 11. | 26. dubna 2015 | Barcelona, Španělsko | antuka | John Peers | Marin Draganja Henri Kontinen |
3–6, 7–6(8–6), [9–11] |
Finalista | 12. | 11. července 2015 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | John Peers | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
6–7(5–7), 4–6, 4–6 |
Vítěz | 13. | 2. srpna 2015 | Hamburk, Německo | antuka | John Peers | Juan Sebasti��n Cabal Robert Farah |
2–6, 6–3, [10–8] |
Finalista | 13. | 12. září 2015 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | John Peers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
4–6, 4–6 |
Finalista | 14. | 25. října 2015 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | John Peers | Łukasz Kubot Marcelo Melo |
6–4, 6–7(3–7), [6–10] |
Finalista | 15. | 1. listopadu 2015 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | John Peers | Alexander Peya Bruno Soares |
5–7, 5–7 |
Vítěz | 14. | 16. ledna 2016 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Rohan Bopanna Florin Mergea |
6–3, 7–6(8–6) |
Vítěz | 15. | 30. ledna 2016 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Daniel Nestor Radek Štěpánek |
2–6, 6–4, 7–5 |
Finalista | 16. | 17. dubna 2016 | Monte Carlo, Monako | antuka | Bruno Soares | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
6–4, 0–6, [6–10] |
Finalista | 17. | 31. července 2016 | Toronto, Kanada | tvrdý | Bruno Soares | Ivan Dodig Marcelo Melo |
4–6, 4–6 |
Vítěz | 16. | 10. září 2016 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Pablo Carreño Busta Guillermo García-López |
6–2, 6–3 |
Finalista | 18. | 14. ledna 2017 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop |
3–6, 5–7 |
Vítěz | 17. | 4. března 2017 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Bruno Soares | John Isner Feliciano López |
6–3, 6–3 |
Vítěz | 18. | 18. června 2017 | Stuttgart, Německo | tráva | Bruno Soares | Oliver Marach Mate Pavić |
6–7(4–7), 7–5, [10–5] |
Vítěz | 19. | 25. června 2017 | Queen's club, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin |
6–2, 6–3 |
Finalista | 19. | 20. srpna 2017 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
6–7(6–8), 4–6 |
Finalista | 20. | 8. srpna 2017 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Bruno Soares | Ben McLachlan Jasutaka Učijama |
4–6, 6–7(1–7) |
Finalista | 21. | 6. ledna 2018 | Dauhá, Katar | tvrdý | Bruno Soares | Oliver Marach Mate Pavić |
2–6, 6–7(6–8) |
Vítěz | 20. | 3. března 2018 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan |
7–6(7–4), 7–5 |
Finalista | 22. | 24. června 2018 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Henri Kontinen John Peers |
4–6, 3–6 |
Vítěz | 21. | 5. srpna 2018 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Mike Bryan Édouard Roger-Vasselin |
3–6, 6–3, [10–4] |
Vítěz | 22. | 19. srpna 2018 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
4–6, 6–3, [10–6] |
Finalista | 23. | 14. října 2018 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Bruno Soares | Łukasz Kubot Marcelo Melo |
4–6, 2–6 |
Vítěz | 23. | 12. ledna 2019 | Sydney, Austrálie (2) | tvrdý | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
6–4, 6–3 |
Finalista | 24. | 28. dubna 2019 | Barcelona, Španělsko | antuka | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
4–6, 6–7(4–7) |
Finalista | 25. | 29. srpna 2020 | New York, Spojené státy | tvrdý | Neal Skupski | Pablo Carreño Busta Alex de Minaur |
2–6, 5–7 |
Finalista | 26. | 1. listopadu 2020 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Neal Skupski | Łukasz Kubot Marcelo Melo |
6–7(5–7), 5–7 |
Vítěz | 24. | 14. listopadu 2020 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Neal Skupski | Jürgen Melzer Édouard Roger-Vasselin |
bez boje |
Vítěz | 25. | 7. února 2021 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
6–3, 7–6(9–7) |
Finalista | 27. | 10. září 2021 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Rajeev Ram Joe Salisbury |
6–3, 2–6, 2–6 |
Vítěz | 26. | říjen 2021 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Bruno Soares | Hugo Nys Andrej Golubjev |
6–3, 6–4 |
Finalista | 28. | únor 2022 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Bruno Soares | Simone Bolelli Fabio Fognini |
5–7, 7–6(7–2), [6–10] |
Vítěz | 27. | srpen 2022 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Matthew Ebden | Hugo Nys Jan Zieliński |
6–4, 6–2 |
Finalista | 29. | leden 2023 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Michael Venus | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara |
3–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 28. | únor 2023 | Dallas, Spojené státy | tvrdý (h) | Michael Venus | Nathaniel Lammons Jackson Withrow |
1–6, 7–6(7–4), [10–7] |
Vítěz | 29. | duben 2023 | Banja Luka, Bosna a Hercegovina | antuka | Michael Venus | Francisco Cabral Oleksandr Nedověsov |
7–5, 6–2 |
Vítěz | 30. | květen 2023 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Michael Venus | Marcel Granollers Horacio Zeballos |
7–6(8–6), 7–6(7–3) |
Finalista | 30. | srpen 2023 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Michael Venus | Máximo González Andrés Molteni |
6–3, 1–6, [9–11] |
Vítěz | 31. | září 2023 | Ču-chaj, Čína | tvrdý (h) | Michael Venus | Nathaniel Lammons Jackson Withrow |
6–4, 6–4 |
Finalista | 31. | říjen 2023 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Michael Venus | Rinky Hijikata Max Purcell |
4–6, 1–6 |
Vítěz | 32. | únor 2024 | Dauhá, Katar | tvrdý | Michael Venus | Lorenzo Musetti Lorenzo Sonego |
7–6(7–0), 2–6, [10–8] |
Vítěz | 33. | říjen 2024 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | John Peers | Wesley Koolhof Nikola Mektić |
6–3, 7–5 |
Chronologie výsledků na Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Čtyřhra
[editovat | editovat zdroj]Turnaj | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | SR | V–P |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Australian Open | A | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | A | 2. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | Vítěz | 1. kolo | 2. kolo | ČF | 2. kolo | SF | 3. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 1 / 17 | 22–16 |
French Open | A | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 3. kolo | 3. kolo | ČF | 2. kolo | 1. kolo | ČF | 3. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 0 / 17 | 20–17 | |
Wimbledon | 1. kolo | 3. kolo | 3. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 3. kolo | F | ČF | 2. kolo | ČF | 1. kolo | NH | 2. kolo | 3. kolo | ČF | 0 / 17 | 26–17 | |
US Open | A | 2. kolo | 1. kolo | A | A | 1. kolo | 1. kolo | ČF | 1. kolo | F | Vítěz | ČF | ČF | SF | ČF | F | 2. kolo | 2. kolo | 1 / 15 | 34–14 | |
výhry–prohry | 0–1 | 3–4 | 2–4 | 0–3 | 0–2 | 3–4 | 1–4 | 4–4 | 5–4 | 14–4 | 17–2 | 7–4 | 8–4 | 7–4 | 6–3 | 12–4 | 5–4 | 7–4 | 0–1 | 2 / 66 | 102–64 |
Legenda | |||
---|---|---|---|
SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným |
W–L V–P |
výhry–prohry |
NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
Postavení na konečném žebříčku ATP
[editovat | editovat zdroj]Dvouhra
[editovat | editovat zdroj]Rok | 2005 | 2006 |
Pořadí | 923. | ▼ 1098. |
Čtyřhra
[editovat | editovat zdroj]Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 1197. | ▲ 937. | ▲ 288. | ▲ 77. | ▲ 32. | ▲ 28. | ▼ 105. | ▲ 57. | ▲ 35. | ▼ 77. | ▲ 30. | ▼ 42. | ▲ 7. | ▲ 4. | ▼ 9. | ▲ 7. | ▼ 23. | ▼ 24. | ▲ 19. | ▼ 36. | ▲ 16. |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jamie Murray na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Jamie Murray na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 27. února 2023
- ↑ ATP Staff. Jamie Murray Will Make British Tennis History. ATP [online]. 2016-03-28 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
- ↑ pva. Wimbledonskou čtyřhru vyhráli Rojer s Tecauem. TenisPortal.cz [online]. 2015-07-11 [cit. 2015-09-12]. Dostupné online.
- ↑ POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online.
- ↑ GBR d. NED 4-1 in GBR [online]. Davis Cup [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Získá Andy Murray pro Británii »Salátovou mísu«?. Haló Noviny [online]. 2015-11-26 [cit. 2015-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08.
- ↑ Jamie Murray na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. února 2024
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jamie Murray na Wikimedia Commons
- Jamie Murray na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jamie Murray na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Jamie Murray na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Jamie Murray v databázi Olympedia (anglicky)
- Jamie Murray na X (dříve Twitteru)