Přeskočit na obsah

Olešnice (okres Blansko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olešnice
Olešnice, letecký pohled
Olešnice, letecký pohled
Znak města OlešniceVlajka města Olešnice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBoskovice
Obec s rozšířenou působnostíBoskovice
(správní obvod)
OkresBlansko
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 645 (2024)[1]
Rozloha12,52 km²[2]
Katastrální územíOlešnice na Moravě
Nadmořská výška540 m n. m.
PSČ679 74
Počet domů578 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Míru 20
679 74 Olešnice
olesnice@olesnice.cz
StarostaIng. David Tomášek
Oficiální web: www.olesnice.cz
Olešnice
Olešnice
Další údaje
OceněníVesnice roku
Kód obce582158
Kód části obce110418
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olešnice (též Olešnice na Moravě, německy Oels) je město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, 9 km severozápadně od Kunštátu. Leží u krajského trojmezí, na severu sousedí s Pardubickým krajem a na západě s Vysočinou. Žije zde přibližně 1 600[1] obyvatel.

Relativně zachovalá příroda v okolí, z velké části chráněná v rámci přírodních parků, je vhodná pro přírodní turistiku. Přímo v obci se nachází také lyžařský areál. V roce 1999 získala obec titul Vesnice roku[4] a ještě téhož roku dosáhla povýšení na město.

Olešnice se nachází v Hornosvratecké vrchovině, v údolí říčky Hodonínky na jejím soutoku s Veselským potokem. Zástavba se převážně nachází v nadmořské výšce 530 až 570 metrů. Řada vrchů na území města přesahuje 600 metrů, nejvyšší jsou Kopaniny (688 m), na které vede křížová cesta. Většinu katastru zaujímá orná půda, na západě jsou ve větší míře lesy. Na Veselském potoce je kaskáda rybníčků Jericho, Kačeňák a Obecní. K Obecnímu rybníku vede naučná stezka Lesoparkem Skalky.

Olešnice leží na okresní silnici II/362, spojující Kunštát a Poličku. Je zapojena do integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 277). Zajíždí sem autobusová linka č. 301 z Brna, na niž je v lokálním uzlu Olešnice, náměstí navázáno několik dalších linek do okolí. Mezikrajskými linkami je město spojeno také s Vysočinou (Bystřice nad Pernštejnem) a Pardubickým krajem (Polička).

Chráněná území přírody v okolí

[editovat | editovat zdroj]

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]

Na severozápadě: Trpín (Pardubický kraj); na Z až JZ: Velké Tresné, Rovečné, Věstín, Prosetín (kraj Vysočina); na jihu: Lhota u Olešnice, Křtěnov, Crhov, na východě: Rozsíčka, Ústup, na SV: Kněževes (vše Jihomoravský kraj).

pohled z Kopanin

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1073 z falza z 12. století. První oficiální záznam je z roku 1348. Od 14. století šlo o městečko, 15. prosince 1999 bylo povýšeno na město. Od 17. října 1997 obec užívá vlajku.[5] Znak je odvozen ze znamení pánů z Lomnice.

Městečko od roku 1496 drželi PernštejnovéVilém z Pernštejna, Jan z Pernštejna, poté připadlo zboží panství Kunštát. V letech 16781733 v držení hrabat z Lamberka. Již roku 1539 udělil Jan z Pernštejna cechovní řád krejčí, později byl udělen tkalcům1545, soukeníkům1610. Roku 1759 došlo ke sloučení německé a moravské strany městečka, zároveň obě strany uzavřely dohodu o vedení společného obecního jmění, když do té doby byly obecní účty vedeny odděleně.[6] V polovině 18. století byla zřízena soukenická manufaktura a v rodině Danzingerů se od roku 1816 objevuje tradiční modrotisk, ruční potisk dřevěnými formami a barvení plátna indigem zůstal zachován dodnes.

Město se nachází u historické česko-moravské zemské hranice, na moravské straně. Správní hranice v těchto místech zůstala zachována i po různých krajských reformách, od roku 2000 odpovídá hranici mezi Jihomoravským a Pardubickým krajem (v něm, historicky v Čechách, leží sousední Trpín).

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (sčítání lidu)[7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 054 2 163 2 176 2 058 2 081 1 826 1 782 1 524 1 650 1 710 1 791 1 778 1 768 1 727 1 667
Počet domů 283 290 280 296 299 306 335 379 385 411 436 512 536 514 578

Městská správa

[editovat | editovat zdroj]

Od 1. července 1989 do 30. června 1990 k městu patřily Křtěnov a Lhota u Olešnice.[8]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Olešnici (okres Blansko).

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Vesnice roku
  5. Olešnice – udělené symboly
  6. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, IV. díl Ml-Pan. Praha: Libri, 2000. 941 s. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011. Produkty [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 265, 283. 
  9. MATĚJOVIČOVÁ, Petra; RADOSTOVÁ, Šárka. Slonovinová soška madony z Olešnice. Průzkumy památek. 2014, roč. XXI, čís. 1, s. 111–118. ISSN 1212-1487. 
  10. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie Jihomoravský kraj. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2007. 304 s. ISBN 978-80-242-2014-7. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VIŠINKA, Josef a SPERÁT, Ivo. Majitelé domů v Olešnici na Moravě. První vydání. Brno: Ivo Sperát, 2016. 175 stran.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]